O cílené mystifikaci a politické reprezentaci

Skandály v politice se staly poměrně běžnou součástí našich životů a většina z nás si snaží zachovat zdravý rozum a nevšímat si jich. Poslední rozruch, který vzplál okolo samozvaných hlídacích psů demokracie z Věcí veřejných, ale přeci jenom vytrhl z blažené nevšímavosti většinu z nás.

Věci veřejné vstoupily na českou politickou scénu s hlasitě deklarovaným protikorupčním programem a na začínající stranu s celkem slušným mandátem od voličů, který jim vynesl hned několik důležitých ministerstev. Nastupující vláda se vyprofilovala jako vláda reformní, transparentní, vedená člověkem se slušným profilem, který byl dán neokoukaností onoho muže v nejhornějších patrech české politické scény a zároveň vizáží slušňáka, zkrátka něco mezi spasitelem a Harry Potterem. České celebrity si v té době hlasitě oddechly, že byla zahnána chiméra levicové vlády.

Nu, a začalo se vládnout a reformovat, ať už je za tím schováno cokoliv. Tak proč se nám ta parta vůdčích krav a ovčáckých psů začala dohadovat? Těžko říci. Stávající skandál odsunul celkem do pozadí i spory TOP 09 versus ODS, respektive Kalousek versus Vondra. Jednalo se zde o to, že stávající ministr obrany z ODS měl celkem problémy s vysvětlováním jisté kauzy. Snad jako zastírací manévr se snažil očistit sektor obrany a prolustrovat zejména v minulosti uzavřené podezřelé transakce. V té době ale vedl ministerstvo Kalousek. Chlapci se začali hádat, kdo že má odstoupit, na koho to praskne. Ty nebo ty. Když už se hádali moc dlouho, užuž chtěl premiér zahlásit, nehádejte se mi tady, nebo vás vyhodím oba. Ale nemusel. Jako ve správně napsaném dramatu přišlo rozlousknutí celé ságy ze třetí strany, z vévé.

Zdroj: FB Věcí veřejných

Světlo světa spatřila nahrávka, která je velice plastickou ukázkou toho, co se děje uvnitř struktur, kam můžeme delegovat, ale neměli bychom nahlédnout. Nahrávka svědčí o faktické špinavosti a prohnilosti čehosi, co samo sebe prezentovalo za téměř panensky čisté. Celá aféra se tak snaží legalizovat a rozumově zdůvodnit intriky a mafiánské metody práce. Demokracie tak diskredituje sama sebe.

I do této doby idealisté si museli uvědomit, že nás vedou burani, kteří jsou však oproti minulosti vybaveni celkem dostupnou a citlivou nahrávací technikou. Ta může být za předpokladu, že není uveřejněna, dobrým nástrojem vydírání. Pokud je uveřejněna, jejím důsledkem může být i pád vlády.

A přitom člověk, který není zvyklý se ve vysokém světě intrik orientovat, vlastně neví, oč jde. Je to korupční skandál, je to vnitrostranická krize, je to puč zadaný na objednávku jinou stranou, je to komplot, který zastírá jiný průšvih nebo prostá realita, která v tomto případě utekla z kuloárů, kam neměla?

Masarykova mravnost, o níž se s velkou dávkou nostalgie mluvívá při výročích spojených s první republikou, se bohužel stala prázdným heslem. Těžko říci, kde se to stalo, že politik může vědomě lhát, tedy cíleně mystifikovat, jak zní termín, který do českého společenského světa uvedla poslankyně Kočí. Jeden z českých zpravodajských serverů o oné záměrné mystifikaci hovoří jako o novém národním sportu politiků.

Hledáme-li na stávající frašce něco pozitivního, docházíme ke zjištění, že díky podobným představitelům u nás zřejmě nevymře tendence vysmívat se svým voleným představitelům, co jiného také zbývá. Díky sebrance v kravatách u nás snad nevymře politická satira, neboť výsměch je lepší sebeobrana než pláč.

Co se stane s Věcmi veřejnými? Nikdo zatím neví. Možná upadnou do propadliště dějin, jako strana, která se snažila o nabourání zavedeného rozložení moci, leč selhala. Možná ale jako fénix vstane z popela a místo kandidátek v plavkách zahájí příští kampaň pod heslem Lepší nežli vébé je na vnitru vévé.

Co vy, chce se vám smát, zvracet, brečet, emigrovat, předčasně volit nebo svrhnout stávající systém. Já jsem si vybral. Počínaje tímto momentem začínám s politiky hrát na ignorovanou.

Zdroj: Parlamentnilisty.cz