Na německém blogu rodiny Lischke jsem našel výzvu pana Kauschky z května 2009: Pátrám mj. po dalších informacích o válečné době v Haidě (Novém Boru) a okolí, kdy můj dědeček patřil ke skupině 11 lidí, kteří se společně museli postavit ke zdi radnice v Haidě a měli být zastřeleni. Naštěstí v poslední chvíli přišel ruský důstojník, který tomu zabránil.
Když si můj dědeček přečetl knihu Jana Tichého, začal si zapisovat vzpomínky a vyprávět mi o tom.
Zmíněného důstojníka například zase našel v ruském veliteli ze Cvikova a dále mi vyprávěl, že si u zastřelené paní Marthy Wernerové vždycky kupoval v předprodeji lístky do kina. Bohužel bylo pro něho velmi těžké na všechno si vzpomenout, a to je důvod, proč hledám další poznatky právě z té doby.
Pod titulkem „Vzpomínky… mezi psem a vlkem“ zveřejnil tentýž A. Kauschka (vnuk) úryvek ze zápisků svého dědy z dubna 2008. Čísla stránek odkazují na německé vydání knihy (Jan Tichý: Zweiunddreissig Stunden zwischen Hund und Wolf, Akropolis 2007), která Adolfu Kauschkovi vzpomínky oživila.Toto osobní svědectví dokresluje mimořádné období léta 1945 v Novém Boru a okolí:
Dne 4. června 1945 cestou do práce – byl jsem učněm Preysingovy lesní správy Kinských ve Sloupu v Čechách – mě zadrželi čeští vojáci u pískovny mezi Zwergen- a Fichtelschänke. Když jsem jim ukázal průkaz, pustili mě dál, ale neměl jsem dobrý pocit – Rusové přece zastřelili hraběte jen proto, že chtěl bránit svou ženu před znásilněním.
Kolem poledne jsem byl v Lesním úřadu sám, dovnitř vrazila skupina českých vojáků, všechno prohledali a řekli, že musím ihned jít s nimi naproti do školy. Když jsem tam přišel, uviděl jsem, že už je tam několik mužů (Čechů a Němců) ze Sloupu v Čechách a Janova. Poznal jsem ale jenom cukráře Hofmanna…
Bez dlouhých řečí nám bajonetem ořezali vlasy a pak nám – pokud to šlo – holičskou ruční mašinkou vystříhali na temeni hlavy hákový kříž. Po chvíli jsme se za velkého řevu museli seřadit před vchodem do dvojstupu a hned vyrazit. Vlevo i vpravo byli muži v uniformách, několik dalších s námi nastoupilo do autobusu směr Nový Bor, hlídali nás jako těžké zločince… (str. 170)
Na náměstí v Novém Boru (str. 55) jsme vystoupili, museli jsme si svléknout saka a s rukama vzhůru nastoupit čelem ke zdi u zadní strany radnice. Bylo nás jedenáct Němců. Slyšel jsem, jak se na nás Češi chystají… Postavili se jen v malé vzdálenosti za námi a já si pomyslel: „To je konec! Tak mladý a všechno je pryč, a bez důvodu!“
Najednou se skřípěním pneumatik zastavilo nějaké vozidlo a uslyšel jsem někoho řvát rusky. Navzdory mé beznadějné situaci jsem vykoukl doleva a uviděl dva ruské důstojníky, kteří vyskočili z džípu, mávali rukama a řvali… Oni byli naše záchrana! Češi sklonili zbraně zase k zemi a zahnali nás s bitím do cel na radnici. Cesta do cel, to byl dočista běh mezi plivanci. Zleva i zprava nás ze všech sil bičovali muži s devítiocasými nagajkami (str. 62).
Později jsem se dozvěděl, že v celách byli taky nadučitel Erben, kovář Kleinert, Erhard Liehmann, pekař Erhard Knobloch a Rudolf Spiegler z Pihelu, stejně jako Rudolf Knobloch z Janova. Ruský velitel ze Cvikova, představený v doslovu knihy (str. 172), je ten muž, který nás zachránil před zastřelením. Ani jsme ještě nevěděli, že na dvoře za radnicí leží lidé, které den předtím zastřelili na stejném místě. Už jsme neviděli mrtvé, jenom kapky krve (str. 48, 57, 60). Tehdy to byl ještě dvorec porostlý trávou. K němu na náměstí vedl východ, dřevěná vrata ve zdi radnice. Jedna ze zastřelených žen byla Martha Werner (str. 172), kterou jsem znal, protože jsme si u ní v předprodeji kupovali lístky do kina… Pořídil A. Kauschka (vnuk), 12. května 2009.
Adolfu Kauschkovi bylo v roce 1945 sedmnáct let. Zmínka o mrtvých patří osmi německým civilistům, které v sobotu 2. června 1945 na náměstí v tehdejším Boru u České Lípy zastřelili českoslovenští vojáci. V pondělí 4. června byli už mrtví pohřbeni v lese za hřbitovem, takže je pan Kauschka vidět nemohl.
Lokalizaci obou sloupských „šenků“ jsem konzultoval s přáteli z Německa: Fichtelschänke je dnešní Penzion U Studničků. Zwergenschänke je vlastně zkratka, protože už tehdy se hospůdka na křižovatce ke Svojkovu jmenovala U Sedmi trpaslíků. Pro děti to prý byla největší atrakce rodinných výletů. V hospodě byly loutky Sněhurky a trpaslíků, vzadu měl hospodský dokonce klec se starým, vypelichaným a už bezzubým lvem, kterého se na dožití ujal. Lev prý v létě 1945 ještě žil. Na pozemku v lese mezi oběma hospodami, který patřil bohatému sedlákovi a radnímu Beckerovi, bylo u silnice nevelké ložisko písku, o kterém se pan Kauschka zmiňuje.
Vyprávění má smutný epilog po třech letech:
Dne 5. dubna 2012 v 15:10 hodin po těžké nemoci odešel v míru Adolf Kauschka ve věku 84 let. Tento blog zůstává jako vzpomínka na něho, stejně jako mailová adresa, na kterou je možné posílat otázky k tématu nebo textu atd. Děkuju ti, dědo, za všechno, co jsi pro mě udělal! Měj se dobře … nikdy na tebe nezapomenu! A. K., ve čtvrtek 5. dubna 2012
Pan Kauschka výstižně popisuje, jak si tehdy československé ozbrojené složky vykládaly pojem „stanného práva“. Předválečný právní systém, který byl po osvobození v ČSR obnoven, obsahoval institut výjimečného stavu, ve kterém měli být civilní provinilci předáni soudu. Na semináři v říjnu 2009 o tom v souvislosti s popravou na borském náměstí podrobně hovořil historik Ladislav Smejkal a svůj příspěvek uzavřel takto:
Případné činy borských zatčených měly být vyšetřeny příslušnými civilními orgány, které by rozhodly o případném potrestání. Nic takového nenastalo. Lidé v uniformách neprováděli žádné šetření a nezanechali žádný protokol. Obviněným nebyl sdělen rozsudek a hlavně na jakém základě by byl postaven. Nabízí se tedy jiný výklad, k němuž historik nikdy nenajde skutečné vysvětlující motivy. Jednalo se o mstu, odvetu nebo výstrahu. Všechny tyto možnosti nemají rozumný základ, nedají se konkrétně vysvětlit, protože vycházejí z prudkého hnutí citů nejen těch, kteří čin vykonali, ale také případného publika. Aktéři událostí mohli za války prožít trauma vlastního utrpení a ztrátu rodinných příslušníků a těžce to nesli. Byli však v uniformě a měli být pod přísahou a ta zavazuje k jednání, jak jsem to výše popsal. Nebyli oprávněni k provedení exekuce tím spíše, že již bylo po válce. Kdyby policista sám trestal zločince, k čemu by byl soud a spravedlnost. Pochopitelně se nabízí ještě jeden výklad tragických událostí. Totiž, že nebyl žádný podstatný důvod zákroku, že šlo o výstřelek a ukázání toho, kdo má moc nad životem a smrtí a může tudíž jednat jako Bůh. Po šedesáti pěti letech asi nezjistíme, jaká byla minulost aktérů této událostí, čím se dali strhnout a zda svého činu někdy litovali. (Sborník – Bor 1945, str. 4)
Z příkazu ruského velitelství skutečně vyhlásil už 10. května 1945 Ladislav Jedlička jménem Čs. národního výboru v České Lípě stanné právo pro celý okres. Vyhláška byla v češtině a zavazovala všechny obyvatele, tj. Němce i Čechy, k odevzdání nalezených i vlastních zbraní, „veškerých věcí, opuštěných aut, povozů skladišť, obchodů a jinak odcizených“ 12. května do 18 hodin. Nedodržení mělo být „co nejpřísněji trestáno dle stanného práva“, podrobnosti však vyhláška neuvádí.
Paradoxní je, že v rozkazu z 2. června 1945 k zastřelení osmi německých civilistů (včetně Alberta Rachmanna, který byl zbytečně zastřelen při nevysvětlitelném pokusu o útěk!) se hovoří jen o „náhlé prohlídce domů, zahrad a příslušných místností“, o nálezech zbraní apod. O vyhlášení stanného práva není v rozkazu zmínka. Ještě paradoxnější ale je, že o stanném soudu (Standgericht) nebo o zastřelení podle stanného práva (standrechtlich erschossen) se zmiňují dva německé prameny – farní kronika a Hřbitovní kniha Haidy. Lze to snad vysvětlit jediným způsobem: stanné právo za války znamenalo, že do obce přišli vojáci nebo policisté a bez možnosti odvolání měli „právo“ jednat tak, jak uznali za vhodné… Zastřelení osmi civilistů 2. června i téměř zázračné přežití Adolfa Kauschky a jeho deseti druhů o dva dny později provázejí velmi podobné okolnosti. Nepochybuji o tom, že kdyby v poslední chvíli nezasáhl ruský velitel, vojáci by zastřelili dalších jedenáct namátkově posbíraných německých civilistů a sepsali by také rozkaz k jejich popravě, aby ji (dodatečně!) legalizovali.
Kronikář dr. Jindra konstatoval už před sedmi lety v Novoborském měsíčníku: „Podle svědectví bývalých členů národního výboru byl během popravy držen městský orgán pod dohledem vojenských stráží v izolaci v budově radnice.“ Nedávno se objevilo ještě podrobnější svědectví z české strany:
Funkcionáři Místního národního výboru Taisler, Kučírek a Schneider byli od 2. června 1945 celé tři dny odděleně internováni čs. vojáky na novoborské radnici, aby při akci armády nijak nepřekáželi. Nemohli si zatelefonovat ani promluvit s rodinnými příslušníky, obvykle manželkami, které jim směly jen donést a předat jídlo bez jakékoli komunikace. Internovaní se nesměli pohybovat po radnici, byli střeženi ve svých kancelářích. Ačkoli se opakovaně dožadovali rozhovoru s velitelem, žádali o telefonický kontakt na soud nebo na složky odpovědné za odsun Němců a pochopitelně i na velitele Rudé armády, nic z toho jim nebylo umožněno. Přinejmenším jednomu z nich vojáci vytýkali, že má německou manželku a že se znal s většinou popravených… Zákonné vedení města bylo v uvedených dnech úplně paralyzováno, o všem rozhodovali ozbrojenci, kteří slídili po „zakázaných věcech“ v německých domácnostech (děkan Mai ve farní kronice výslovně píše o „zbraních, rádiích, fotoaparátech a také psacích strojích, špercích atd.“)! Očitá svědkyně své vyprávění končila slovy „Bylo to fujtajbl…“
Ani tato paní své svědectví sama nezveřejnila. Byla to manželka jednoho z tehdejších funkcionářů MNV, zemřela letos ve věku 94 let. Jistí pánové kvůli tomu její svědectví pravděpodobně napadnou jako nespolehlivé. Měli by ale vzít na vědomí, že novoborští pamětníci se vesměs bojí veřejně ozvat kvůli atmosféře agresivního, protiněmeckého vlastenčení, kterou právě tito pánové ve městě vyvolávají už celé čtyři roky. Podstatu uvedených svědectví výmluvně potvrzuje i zápis ze schůze MNV v úterý 5. června večer, kdy už vojáci internované funkcionáře propustili. Tehdy museli vědět i o pondělní neuskutečněné popravě dalších jedenácti lidí, ačkoli se o ní zápis nezmiňuje:
Předseda Taisler podal zprávu o schůzi okr. nár. výb. v Č. Lípě a zvlášť podotknul, že události v Boru v sobotu dne 3. 6. 1945 (správně: v sobotu dne 2. 6. – J. T.) byly ostře krytisovány (sic! – J. T.). Akce provedena vojskem zavdala příčinu k stížnostem chudých dělnických rodin. Jednání některých důstojníků neodpovídá dnešní době. Vojsko musí se říditi podle hlasu lidu a nemůže bez vědomí Nár. výb. zakročovati, anebo rozhodovati. Dále oznámil pan předseda, že rozsudek na náměstí byl proveden z rozkazu podpl. Sekáče a bez slyšení Nár. výb. Ruský velitel ve Cvikově neuznal veřejné trýznění něm. provinilců na náměstí za správné a chce o tom podati hlášení nadřízeným velitelům. Zpráva byla vzata na vědomí se souhlasem všech přítomných.
K tomu není třeba nic dodávat…
Prameny v němčině:
http://lischke.blogspot.com/2008/07/krieg-in-haida-und-massaker-auch.html
http://www.kulturverein.czechpoint.eu/eigene_artikel/2008_01_hans.html
Za pomoc při překladu děkuji O. Válkovi a M. Kučabovi.
Komentáře
Re: Jedenáct životů… 4. červen 1945
6. Prosinec 2012 - 9:00 | Michal Mach
Ale no tak Honzo, svinstvo se dělo, ale jak říkám, slza mi neukápne.
Seminář byl fajn, ale o právu na popravu během staného práva se pánové odborníci neshodly, že nepsali protokoly, mě až tak moc nepřekvapuje. Mě osobně by jako veliteli nalezené zbraně taky bohatě stačili, a prosím bez té pohádky o nastrčených zbraních.
Dopsané rozkazi k popravě je pouze tvůj dohad, nemáš dnes jak doložit.
Svědectví o vojácích vykrádajících domy, od jedné paní a faráře, oba němci, promiň pro mě více než nedůvěryhodné.
MM
NahoruRe: Jedenáct životů… 4. červen 1945
6. Prosinec 2012 - 9:27 | Michal Mach
Malá ukázka těch "hodných chudáčků"
http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/phdr-jiri-jaros-nickelli-cs-zaloba-sudetskych-zlocinu-v-norimberku.html
http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/1938-1939-likvidace-ceskoslovenska-fasistickym-nemeckem-iii.html
- to je mimořádně zajímavé, zde se dočteme, že CSR nemohlo být nikdy označeno za agresora, neboť již v září bylo napadeno Nemeckem v oblasti Aše, a krom jednotek hodných Freikorps se toho účastnili pravidelné jednotky SS.
Toto je jen pro ukázku
NahoruRe: Jedenáct životů… 4. červen 1945
6. Prosinec 2012 - 9:28 | Josef Doškář
Názor přednesený na události z 2.června 1945 panem PhDr. Vladislavem Jindrou přednesený na semináři 10.10 2009.
Od 9.května se ve městě vystřídali tři sovětští velitelé. Nejvíce vědomostí máme o veliteli druhém – P. P. Koločenkovi, který zde získal později čestné občanství. Ten pomohl městu zabezpečit zásobování moukou zavést v městě klid a pořádek. Přesto po řadě útoků na čsl. orgány v jiných částech pohraničí byla do Boru u Č.Lípy od 29.května dislokována čsl. vojenská jednotka, která tu vykonávala strážní službu až do roku 1945. Jejím velitelem byl major dělostřelectva Ladislav Holas. Ta v součinnosti se sovětským velením v České Lípě a okresní správní komisí vyhlásila okamžitě stanné právo a požadovala vydání všech zbraní v držení obyvatel pod trestem smrti. Porušení této povinnosti vedlo pak k události 2.června s řadou dohadů a ne zcela ověřených příčin této veřejné exekuce. Po repatriaci zavlečených osob tu totiž zůstali někteří občané z budoucí Jugoslávie, kteří žádali exemplární potrestání majitelů Rachmannovy továrny za vykořisťování zajatců a zavlečených osob při vojenské výrobě. Předložili současně řadu dokladů, které měly být před příchodem Rudé armády zničeny. Protože jeden z nich se svým požadavkem u RNV (Revoluční národní výbor) neuspěl, předal je později veliteli zdejší posádky. Zda byla tato žádost vyslyšena, není známo, ale je možné, že značně přitížila majiteli továrny při jeho odsouzení. Kolem této události se v průběhu let nahromadilo mnoho nepravd i smyšlenek. Tvrdilo se dokonce, že neexistoval ani rozsudek stanného soudu. To popírá jeho opis přeložený do němčiny a zapsaný v pohřební knize lesního hřbitova, který jednoznačně uvádí, že byli zastřeleni podle stanného práva
V Boru byly také ukrajinské dělnice. Měl jsem možnost jednu z nich vyzpovídat. Vyprávěla ne bez dojetí, jak byly německou armádou pochytány na tržnici a bez jejich souhlasu naloženy do dobytčích vagonů. Svou pouť skončily v Č.L. , kde si je ve veřejné dražbě vybírali podnikatelé pro své provozovny. Tak se část z nich dostala do tehdejší Haidy. Pokusily mnoho hladu i hrubého nakládání, které se zlepšilo až v závěru války…
NahoruRe: Jedenáct životů… 4. červen 1945
6. Prosinec 2012 - 9:39 | Michal Mach
A ještě několik
http://www.vlasteneckafronta.cz/clanky/Znovu-clanek.htm
http://www.jirivacek.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=4219&Itemid=26
Tady k těm Lidicím a se článkem plně souhlasím, pouhá sprostá provokace.
NahoruŽe pan Duka je členem SUdetaku mě šokuje, jakým právem má ten člověk co kritizovat postupy lidických ???? Jen ukázka toho, jak asi Katolická církev vždy postupovala v této zemi, a tomuhle odpadu vracíme majetek, fuj.
Re: Jedenáct životů… 4. červen 1945
6. Prosinec 2012 - 10:11 | Josef Doškář
Co se dělo na náměstí 2.června 1945 popisuje dosud žijící svědek pan Jiří Rosický:
„Začátkem června k nám domů za otcem /po obědě/ přiběhla Němka Wurzová, která pracovala u E. Podbiry v manipulaci a otci řekla, že vojáci zatkli E. Podbiru a že je zavřený na Radnici. E. Podbira byl sice také nacista, ale jako jeden z mála nás uznával jako dobré a kvalitní pracovníky, tak jsme mu to chtěli vrátit a přimluvit se, aby byl propuštěn .
Otec se rozhodl , že se pokusíme E. Podbiry zastat. Vzali jsme kola a jeli do Boru za předsedou revolučního národního výboru ( RNV) Taislerem, se kterým se otec velmi dobře znal a s Taislerem si tykal. Můj otec byl sociální demokrat, vlastenec a uznával a velmi si vážil E.Beneše. Ve městě byl klid. Přijeli jsme k radnici / asi ve 13 hod./, kterou hlídali dva českoslovenští vojáci. Vojáci nám řekli, že zabezpečují úřad. Dovnitř nás nechtěli pustit. Chovali se k nám ale slušně. Otec jim řekl, že se velmi dobře zná s předsedou RNV Taislerem a že s ním potřebuje nutně mluvit. Po chvilce jednání nás vojáci vpustili dovnitř do budovy, kde měli službu další dva vojáci.Ti nám oznámili, že s ním mluvit můžeme, ale že nás k němu doprovodí jeden voják. I tito vojáci s námi jednali velice slušně. Předseda Taisler nás přijal. Byl ve své kanceláři sám. Žádné zasedání RNV se v té době nekonalo. Otec mu sdělil, že by se rád přimluvil za E. Podbiru. Taisler mu odpověděl, že i on se pokusil přimluvit, že veškeré přímluvy jsou zbytečné, že vojáci tvrdí, že kdyby Němci našli zbraně u Čechů, že by se chovali podstatně hůř, že by zastřelili i příbuzné viníků a vypálili by i domy, kde zbraně byly nalezeny. Vytáhl rozkaz a přečetl otci seznam osmi osob, u kterých byly nalezeny střelné zbraně a bylo mezi nimi i jméno E. Podbiry. A opakoval znovu, že když u nich byly nalezeny střelné zbraně, jsou veškeré přímluvy marné. Dále nám přečetl seznam osob, které budou vykázány za hranice. Taisler nám ještě řekl, že mezi Němci koluje názor, že poprava je jako odplata za zastřelení Rumburských hrdinů nebo že chce někdo rafinerii zastřelených osob. Tato informace se mi již tehdy zdála přitažená za vlasy, protože všechny německé rafinerie měly jít do národní správy. Voják, který v byl místnosti, pochopil, že se známe a že J.Taislerovi neublížíme, řekl, že si chceme třeba říci ještě nějaké soukromé informace, že bude držet hlídku před dveřmi a nebude překážet. Odešel z místnosti a čekal přede dveřmi. Po nějaké době mne hovor otce s předsedou přestal bavit. Odešel jsem před výbor, kde jsem čekal na otce. Náš pobyt v budově a před budovou trval asi dvě hodiny. Po celou dobu byl v budově i na náměstí klid. Neviděl jsem zatčené osoby, ani jsem neslyšel někoho sténat. Někdy okolo 15. hod. se objevil otec. Řekl, že se zřejmě dnes velitele nedočkáme a že přijdeme zítra ráno a promluvíme si přímo s ním. Druhý den ráno jsme tam přijeli okolo 8.30 hod.. Poprava byla již vykonána. Mezi popravenými jsem poznal M. Wernerovou a E. Podbiru .
Na náměstí byl klid a pohybovalo se tady pouze pár zvědavců. Pravdou je, že všichni a já skutečně myslím, že všichni, němečtí podnikatelé NSDAP byli ještě zfanatizovaní. Bylo tedy nutné postupovat rozhodně a tajně držené zbraně zabavit. Poprava a následné ponechání popravených na náměstí bylo tehdy zřejmě nutné. Musím konstatovat, že jsem žádné bití ani trýznění zadržených osob neviděl. Vzhledem k tomu, že přes Nový Bor se již květnu vracely transporty vězňů ve velmi zuboženém stavu a že v Boru v té době pobývali ještě vězňové, kteří pracovali otrocky u Rachmannů, je možné, že někteří vojáci nebo vězňové trestali jakýkoliv odpor nebo projev zpupnosti nevhodným způsobem. Já jsem však nic takového neviděl a neviděl jsem nic podezřelého ani na osobách popravených. Situace se postupně během roku 1945 uklidňovala přesto, že se z lesů často ještě ozývala střelba a někteří Němci porušovali zákaz vstupu do lesů. Tajně přecházeli hranice a připravovali sami sebe do životního nebezpečí.“Tolik Informace od žijícího svědka J. Rosického.
NahoruNeodevzdané zbraně na zabíjení lidí byly vystaveny v přízemí radnice. Písemné i ústní svědectví o tom podává dosud žijící svědek pan Semirád.
Re: Jedenáct životů… 4. červen 1945
6. Prosinec 2012 - 10:11 | Josef Doškář
Co se dělo na náměstí 2.června 1945 popisuje dosud žijící svědek pan Jiří Rosický:
„Začátkem června k nám domů za otcem /po obědě/ přiběhla Němka Wurzová, která pracovala u E. Podbiry v manipulaci a otci řekla, že vojáci zatkli E. Podbiru a že je zavřený na Radnici. E. Podbira byl sice také nacista, ale jako jeden z mála nás uznával jako dobré a kvalitní pracovníky, tak jsme mu to chtěli vrátit a přimluvit se, aby byl propuštěn .
Otec se rozhodl , že se pokusíme E. Podbiry zastat. Vzali jsme kola a jeli do Boru za předsedou revolučního národního výboru ( RNV) Taislerem, se kterým se otec velmi dobře znal a s Taislerem si tykal. Můj otec byl sociální demokrat, vlastenec a uznával a velmi si vážil E.Beneše. Ve městě byl klid. Přijeli jsme k radnici / asi ve 13 hod./, kterou hlídali dva českoslovenští vojáci. Vojáci nám řekli, že zabezpečují úřad. Dovnitř nás nechtěli pustit. Chovali se k nám ale slušně. Otec jim řekl, že se velmi dobře zná s předsedou RNV Taislerem a že s ním potřebuje nutně mluvit. Po chvilce jednání nás vojáci vpustili dovnitř do budovy, kde měli službu další dva vojáci.Ti nám oznámili, že s ním mluvit můžeme, ale že nás k němu doprovodí jeden voják. I tito vojáci s námi jednali velice slušně. Předseda Taisler nás přijal. Byl ve své kanceláři sám. Žádné zasedání RNV se v té době nekonalo. Otec mu sdělil, že by se rád přimluvil za E. Podbiru. Taisler mu odpověděl, že i on se pokusil přimluvit, že veškeré přímluvy jsou zbytečné, že vojáci tvrdí, že kdyby Němci našli zbraně u Čechů, že by se chovali podstatně hůř, že by zastřelili i příbuzné viníků a vypálili by i domy, kde zbraně byly nalezeny. Vytáhl rozkaz a přečetl otci seznam osmi osob, u kterých byly nalezeny střelné zbraně a bylo mezi nimi i jméno E. Podbiry. A opakoval znovu, že když u nich byly nalezeny střelné zbraně, jsou veškeré přímluvy marné. Dále nám přečetl seznam osob, které budou vykázány za hranice. Taisler nám ještě řekl, že mezi Němci koluje názor, že poprava je jako odplata za zastřelení Rumburských hrdinů nebo že chce někdo rafinerii zastřelených osob. Tato informace se mi již tehdy zdála přitažená za vlasy, protože všechny německé rafinerie měly jít do národní správy. Voják, který v byl místnosti, pochopil, že se známe a že J.Taislerovi neublížíme, řekl, že si chceme třeba říci ještě nějaké soukromé informace, že bude držet hlídku před dveřmi a nebude překážet. Odešel z místnosti a čekal přede dveřmi. Po nějaké době mne hovor otce s předsedou přestal bavit. Odešel jsem před výbor, kde jsem čekal na otce. Náš pobyt v budově a před budovou trval asi dvě hodiny. Po celou dobu byl v budově i na náměstí klid. Neviděl jsem zatčené osoby, ani jsem neslyšel někoho sténat. Někdy okolo 15. hod. se objevil otec. Řekl, že se zřejmě dnes velitele nedočkáme a že přijdeme zítra ráno a promluvíme si přímo s ním. Druhý den ráno jsme tam přijeli okolo 8.30 hod.. Poprava byla již vykonána. Mezi popravenými jsem poznal M. Wernerovou a E. Podbiru .
Na náměstí byl klid a pohybovalo se tady pouze pár zvědavců. Pravdou je, že všichni a já skutečně myslím, že všichni, němečtí podnikatelé NSDAP byli ještě zfanatizovaní. Bylo tedy nutné postupovat rozhodně a tajně držené zbraně zabavit. Poprava a následné ponechání popravených na náměstí bylo tehdy zřejmě nutné. Musím konstatovat, že jsem žádné bití ani trýznění zadržených osob neviděl. Vzhledem k tomu, že přes Nový Bor se již květnu vracely transporty vězňů ve velmi zuboženém stavu a že v Boru v té době pobývali ještě vězňové, kteří pracovali otrocky u Rachmannů, je možné, že někteří vojáci nebo vězňové trestali jakýkoliv odpor nebo projev zpupnosti nevhodným způsobem. Já jsem však nic takového neviděl a neviděl jsem nic podezřelého ani na osobách popravených. Situace se postupně během roku 1945 uklidňovala přesto, že se z lesů často ještě ozývala střelba a někteří Němci porušovali zákaz vstupu do lesů. Tajně přecházeli hranice a připravovali sami sebe do životního nebezpečí.“Tolik Informace od žijícího svědka J. Rosického.
NahoruNeodevzdané zbraně na zabíjení lidí byly vystaveny v přízemí radnice. Písemné i ústní svědectví o tom podává dosud žijící svědek pan Semirád.
Re: Jedenáct životů… 4. červen 1945
6. Prosinec 2012 - 11:07 | moldavit
Pan Mach....Mě osobně by jako veliteli nalezené zbraně taky bohatě stačili....
NahoruViděl jste dokument k výročím Lidic.Tam to taky stačilo....
A Norimberku byli postaveni za co?Poprva civilistů bez soudu,byť za stanného práva.
STANN0 PRÁVO znamená jediné-přechod soudu do jiného režimu.
Asi by jste se divil pane Machu,že by jste se za své počínání dostal před Norimberský soud.Nebo do Haagu,jako srbští velitelé,kteří si mysleli to samé jako vy.
Soud nebyl,takže se jednalo o zločin.Zcela jasně to tak pojmenoval i dokument Hra o kámen
Svědectví o průběhu rabování je velice dobře popsáno kronikáři.Nebyl to jen NB,ale především Jablonné a taky Cvikov.
Re: Jedenáct životů…a sem tam pohádky viz Erhardt Liehmann
6. Prosinec 2012 - 11:39 | Josef Doškář
Při poslední návštěvě archivu MV jsem si kopíroval" pouze" náhodně vybraná zatčení, některých německých občanů.
Zpráva o zatčení.
E. Liehmann nar. 8.1.1928
Skutková podstata.
1. Od roku 1938 členem HJod roku 41 Jungschaftführer, od roku 42 Jungzugführer a od roku 43 Fähleinführer HJ. Liehmann byl nebezpečný nacista....měl dohled nadf HJ, Čechy a zajatcipři zákopových pracech.... nutil Čechy a zajatce k vypínání sil. a vyjadřoval se že Češi jsou nebezpečný živel, který by se měl postřílet.
2.Protokol svědka je připojen...
3.E. Liehmann se doznal ke svým činům a ke své omluvě nemohl nic podstatného dodat.
4.Erhart Liehmann byl zatčen vojenskou hlídkou 5.6.45 a dodán tentýž den do vazba okresního
soudu v Boru u Č.L...
Bor u Č.L., 8.červen 45
podpis velitele hlídky štstrm.
na druhé straně je svědecká výpověď A. Petráčka proti Oskaru Böhmovi:
Böhm byl zuřivý nacistanacista a udavač který udal mého syna .po té byl zatčen gestapem, kde byl tlučen a byly mu též vytlučeny zuby....
Protokol jsem zkrátil.
Nahorujak jsem již několikrát uvedl. Pan Tichý je naivní a zřejmě , ne jenom naivní.
Re: Jedenáct životů… 4. červen 1945
6. Prosinec 2012 - 12:43 | Jan Tichý
Pane Doškáři-Vltavíne, na opakování dávno známých - a jinými svědky přinejmenším částečně zpochybněných - svědectví znova reagovat nebudu, i kdybyste je tu zkopíroval sedmkrát.
Dalo se čekat, že budete probírat šuplíky vašeho badatelského týmu. Zpráva o Erhardu Liehmannovi vůbec nijak nezpochybňuje smysl článku: kdyby nezasáhl sovětský velitel, bylo by u radnice pro výstrahu vystaveno dalších 11 mrtvol, mezi nimi nejméně jeden nezletilý kluk Kauschka. Jejich vina-nevina ale vojáky v pondělí vůbec nezajímala. V článku jste přehlédl, že Liehmann byl spolu s ostatními popliván, zbit a neoficiálně (?) uvězněn. Jen tak si lze vysvětlit tvrzení, že byl zatčen vojenskou hlídkou až 5.6.45, tj. o den později. Ani vy si snad nepředstavujete, že by ho mezitím vojáci s omluvou propustili. Docela by stačilo používat zdravý rozum.
NahoruA proč se zmiňujete o Böhmovi, nevím. Byl snad mezi těmi jedenácti taky? Co tedy těch zbývajících deset - to byli podle vás taky zločinci, kteří si "stejnak" zasloužili trest smrti??!
Re: Jedenáct životů… Naivita
6. Prosinec 2012 - 13:20 | Josef Doškář
Jak proboha můžete hovořit o další popravě 11 lidí? Naivita? Hloupost? Trest za otce?
Další výpovědi svědků zaměstnaných u u firmy Rachmann ( výpovědi jsem výrazně zkrátil).
Výpověď Alfréda Palme 4.11.45. Palme pracoval od roku 42 jako mistr u firmy rachmann. Rudolfa Kaisera pracoval u fy Rachmann od roku 1946 až do konce válečných dnů……………………………………..je mě známo že Kaiser týral v továrně obzvláště dělnictvo ruské národnosti…..sám jsem viděl jak tloukl rukou jednu Rusku. Že Rusky kopal a je týral bylo hlášeno od dalšího svědka tohoto mlácení udávám Jindřicha Kreibicha ( adresa(. Sám jsem hlásil svému šéfovi jednou, že Kaisera ohledně tohoto týrání dělnictva nemohu potřebovat, ale tento přes to zůstal v továrně (Rachmann) až do konce .
NahoruSvědectví Václava Bartoše( 11.10.45), který pracoval u firmy Rachmann v kovodělně II od roku 42, Vypovídá o Josefu Andeltovi, který pracoval jako přední dělník a zároveň dozorce v oddělení , kde pracovaly ruské ženy. Choval se k nim velmi neurvale, pro každou maličkost je tloukl, nadával jim, honil je do práce, takže ruské ženy pracovaly v neustálém strachu. I čeští dělníci se museli mít pře Andetem stále na pozoru, neb jim vyhrožoval stále koncentračním táborem. Tuto výpověď potvrzuje i Josef Pluhař..
Zpráva o zatčení Karla Budera 31.5.45 Dlle sdělení členů NV…. Vyvvíjel nacistickou činnost vůči českým dělníkům ve sklářském průmyslu slovy: Čeští psi patří na silniční práce a nikoliv do tváráren…..vstoupol do NSDAP a jeho zatčení neznámými osobami…dne 23.5.45 jest zcela ospravedlněno. Podepsaán velitel četnické hlídky.
Protokol z 8.6.45, Václav Farář prohlašuje, že Max Schreiner bal vedoucím MSDAP v Kotovicích ( Chotovicích?) udával české i německé dělníky…… a nutil obyvatelé k dalšímu odporu proti čsl. lidu a RA.
Zpráva o zatčení Richarda Markowského dne 4.6.45 , který udal Webera a který byl náskedně vězněn v koncentračním táboře .Dále udal Reimunda Bienerta, který byl gestapem zatčen a ve vězení ho Markowský týral. Týral ho společně se zeťem Kislichem a továrníkem Vobořilem . Bienerta ztrávil v koncentrácích 6,5 roků. Podle Jana Vávry nutil české dělníky k delší pracovní době a zakazoval jim mluvit v továrně česky.
Zpráva o zatčení Štěpána Rachmana dne 30.5.45. ….Š.Rachmann byl jednim z nejagilnějších pracovníkůNSDAP a také velkým nepřítelem ČSR a šovinistický nepřítel Čechů. V roce 1939 dle vlastního udání organizoval a sám byl členem SA oddílů v Boru. V jeho bytě bbyla nalezena řeč kterou pronesl k dělníkům fy Rachmann po záboru ….. pracoval pro Německo, pro NSDAP které nejhorlivějším stoupencem. Originál řeči přiložen. ……… Na přímluvu předsedy Taislera byl dne 8.6.45 propuštěn
Re: Jedenáct životů…
6. Prosinec 2012 - 14:22 | Jan Tichý
Historik Vltavín zapomněl ještě poznamenat, že Štěpán Rachmann nemá kromě příjmení nic společného s bratry Heinzem a Albertem, zastřelenými 2. června.
Kromě toho jsem ho uvedl už v materiálech k semináři (Kdo byl kdo):
Rachmann Štěpán
nar. 3. 7. 1896 Bor u České Lípy, bytem tamtéž; prokurista;
SdP, NSDAP (asi f.), SA; - 30. 5. - 8. 6. 1945 zajištěn, odsunutý;
Ale co má mít společného s lidmi pochytanými ve Sloupu, nevím.
NahoruRe: Jedenáct životů…
6. Prosinec 2012 - 18:03 | Josef Doškář
Naivní historik Jan Tichý nám to určitě dokáže. Firma Rachmann byla nacistická firma, která za války otrocky zaměstnávala stovky zajatců a otroků na nucených pracích. Měla své sklady a výrobu v koncentračním táboře Rabštejn.
Štěpán Rachmann byl prokuristou firmy.
V Boru bylo popraveno 8 Němců v době stanného práva. Byli popraveni za neodevzdání zbraní na zabijení lidí.
Jinak ten, Váš historik správně uvedl, že Martu Wernerovou( z jeho výpovědi vypadá normální dobrá Němka), určitě ji znal z kina. Ano, byla to ona, která nosila pistolí za pasem a kontrolovala, zda nesedí vedle německých děvčat čeští chlapci., aby nedocházelo k prznění rasy.
NahoruZdali pak jste vašemu chráněnci sdělil, že ještě dnes žije v Boru svědek, kterému Wernerová nechtěla prodat maso, s výkřikem Čechům maso neprodávejte, ty musíme vyhubit jako krysy. Jestli skutečně ty vaše hochy někdo zatknul, tak je velice pravděpodobné, že to byli esa´. Potomci obyčejně tvrdí něco jiného. Vždyť to znáte! Heydrich chtěl pro ČEchy jen to nejlepší
Re: Jedenáct životů… 4. červen 1945
6. Prosinec 2012 - 22:14 | Josef Doškář
Omlouvám se, ale musím to zde zveřejnit opravené znovu. Příspěvěk ve 13.20 mně bez opravy odeslala vnučka. Kolonka upravit mne zmizela. Takže narychlo upravené ještě jednou.
Jak proboha můžete hovořit o další popravě 11 lidí? Naivita? Hloupost? Trest za otce?
Další výpovědi svědků zaměstnaných u u firmy Rachmann ( výpovědi jsem výrazně zkrátil).
Výpověď Alfréda Palme 4.11.45. Palme pracoval od roku 42 jako mistr u firmy Rachmann. Rudolf Kaiser pracoval u fy Rachmann od roku 1946 až do konce válečných dnů……………………………………..je mě známo že Kaiser týral v továrně obzvláště dělnictvo ruské národnosti…..sám jsem viděl, jak tloukl rukou jednu Rusku. Že Rusky kopal a je týral bylo hlášeno od dalšího svědka. Tohoto svědka mlácení udávám Jindřicha Kreibicha ( adresa). Sám jsem hlásil svému šéfovi jednou, že Kaisera ohledně tohoto týrání dělnictva nemohu potřebovat, ale tento, přes to zůstal v továrně (Rachmann) až do konce .
Svědectví Václava Bartoše( 11.10.45), který pracoval u firmy Rachmann v kovodělně II od roku 42, Vypovídá o Josefu Andeltovi, který pracoval jako přední dělník a zároveň dozorce v oddělení , kde pracovaly ruské ženy. Choval se k nim velmi neurvale, pro každou maličkost je tloukl, nadával jim, honil je do práce, takže ruské ženy pracovaly v neustálém strachu. I čeští dělníci se museli mít pře Andeltem stále na pozoru, neb jim vyhrožoval stále koncentračním táborem. Tuto výpověď potvrzuje i Josef Pluhař..
Zpráva o zatčení Karla Budera 31.5.45 Dle sdělení členů NV…. Vyvíjel nacistickou činnost vůči českým dělníkům ve sklářském průmyslu slovy: Čeští psi patří na silniční práce a nikoliv do továren…..vstoupil do NSDAP …. jeho zatčení neznámými osobam dne 23.5.45 jest zcela ospravedlněno. Podepsán velitel četnické hlídky.
Protokol z 8.6.45, Václav Farář prohlašuje, že Max Schreiner byl vedoucím NSDAP v Kotovicích ( Chotovicích?) udával české i německé dělníky…… a nutil obyvatelé k dalšímu odporu proti čsl. lidu a RA.
Zpráva o zatčení Richarda Markowského dne 4.6.45 , který udal Webera, který byl následně vězněn v koncentračním táboře .Dále udal Reimunda Bienerta, který byl gestapem zatčen a ve vězení ho Markowský týral. Týral ho společně se zeťem Kislichem a továrníkem Vobořilem . Bienert strávil v koncentrácích 6,5 roků. Podle Jana Vávry nutil české dělníky k delší pracovní době a zakazoval jim mluvit v továrně česky.
Zpráva o zatčení Štěpána Rachmana dne 30.5.45. ….Š.Rachmann byl jednim z nejagilnějších pracovníků NSDAP a také velkým nepřítelem ČSR a šovinistický nepřítel Čechů. V roce 1939 dle vlastního udání organizoval a sám byl členem polovojenské organizace německých SA oddílů v Boru. V jeho bytě byla nalezena řeč, kterou pronesl k dělníkům fy Rachmann, po záboru pohraničí ….. pracoval pro Německo, pro NSDAP, které byl nejhorlivějším stoupencem. Originál řeči přiložen. ……… Na přímluvu předsedy Taislera byl dne 8.6.45 propuštěn(?).
NahoruRe: Jedenáct životů… 4. červen 1945
6. Prosinec 2012 - 21:34 | Jan Tichý
Asi jste, kolego Zahradníku, přehlédl, že Hra o kámen má už 2.577 a díl druhý 199 zhlédnutí. A to jsme zatím dokument v Boru neviděli. Máte zbytečné obavy.
NahoruRe: Jedenáct životů… u Rachmanů pracovali jako otroci
7. Prosinec 2012 - 13:37 | Josef Doškář
Zpráva o zatčení Josefa Knechtla dne 1.6.45.
Na základě výpovědi Nikolaje Vorotilova a Hanily Kysil , byl zatčen Josef Knechtel, který pracoval u fy Rachmann jako tovární stráž. Podle výše uvedených svědků Josef Knechtel byl velkým přívržencem nacismu a dělníky jiného smýšlení, nebo dělníky jiné národnosti ( ne Němce) bil a týral.
NahoruJosef Knechtel při výslechu prohlásil, že musel být na dělníky hrubý , jelikož tito nechtěli vůbec pracovati a jedině bitím byli k práci donuceni…. Dále je uvedeno Už od příchodu ruských dělníků ( zajatců) v roce 1942 nás různě týral…. Popoháněl nás v práci obuškem. Pro málo jídla, které jsme dostávali jsme nemohli v dostatečné míře pracovati, proto to týrání bylo každý den. …. Jednou mne zbil obrácenou pistolí do ramene a zátylí.
Zapsáno dne 1.června 45
podpisy četníků
Zpráva je zkrácena
Re: Jedenáct životů 4.červen 1945výkvět Boru bratři Jantschové
7. Prosinec 2012 - 13:55 | Josef Doškář
Zpráva o zatčení Karla Jantsche 1.6.45 v Boru.
Pole ústního sdělení členů NV byl jmenovaný špicl nacismu, jehož byl vlivným a nebezpečným pozorovatelem… Byl agilním nacistou a pracoval velmi intensivně v NSDAP. … Dělal špicla a agenta strany…
Z národnostní nevraživosti nechal nechal zatknout Josefa Honyse a nechal ho uvěznit. … i němečtí příslušnici tvrdi, že by jej sami mezi sebou pro jeho činnost zabili.
Jeho bratr František Jantsch byl velký příznivec hitlerismu, který byl od prvopočátku ve formaci zbraní SS. Tento politický provinilec spáchal dne 12.5.45 sebevraždu zastřelením v v ČL.
NahoruPodpisy četniků
1.6.45
Zpráva byla zkrácena
Re: Jedenáct životů - shrnutí:
7. Prosinec 2012 - 16:36 | Jan Tichý
Ćlánek dává do kontextu dvě zcela nová svědectví, o kterých jsme v době historického semináře 2009 ještě nevěděli. Potvrzuje, že vojáci pplk. Sekáče a mjr. Holase si v červnu 1945 v Boru a okolí dělali, co sami uznali za vhodné, a že dokonce internovali funkcionáře MNV, kteří se proti tomu odvážili něco namítat. Po dvou dnech od první "popravy podle stanného práva" si naplánovali další popravu náhodně ve Sloupu posbíraných německých civilistů s bílou páskou na rukávu. Jen zásah ruského velitele v poslední chvíli zachránil životy jedenácti lidí.
Zastupitel Vltavín & spol. tady kopírují dávno známá svědectví (2x Rosický, jehož tvrzení sám J. Doškář vyvrátil, když se jménem vojáků veřejně omluvil za mučení zadržených!) a motají páté přes deváté nejrůznější témata, která souvisí s popisovaným 4. červnem jen velmi volně. Ano, článek o vyšetřovaných borských nacistech by mohl být docela zajímavý - pokud to ovšem J. Doškář přehledně a srozumitelně popíše. Ale podobné "diskuzní příspěvky" čtenáře leda odradí.
NahoruRe: Jedenáct životů… 4. červen 1945
7. Prosinec 2012 - 17:07 | Michal Mach
Pro mě jsou jakákoli nepotvrzená svědectví od "sudeťáků" nevěrohodná.
M
NahoruRe: Jedenáct životů… 4. červen 1945
7. Prosinec 2012 - 18:11 | Jan Tichý
Nepřeháněj, Michale! Z lidí, které jsem v článku citoval, jsou "Sudeťáci" pouze dva: starý pan Kauschka a děkan Mai (který tím zápisem do kroniky vědomě riskoval vážné problémy). Všichni ostatní citovaní (živí nebo už mrtví) jsou naši ctihodní spoluobčané - a všechno se to složilo a doplnilo dohromady jako mozaika.
NahoruRe: Jedenáct životů… 4. červen 1945
7. Prosinec 2012 - 18:39 | mbbb
já souhlasím s tím, že svědectví odsunutých Němců či jejich potomků se nedá úplně věřit, jsou většinou účelově zkreslená (ovšem to platí více či méně o vzpomínkách nejen odsunutých Němců, ale obecně). Docela hezky to bylo vidět třeba ve sborníku vzpomínek z Javornicka - teď si nemohu vzpomenout na název, nejsem doma, v případě zájmu se zítra podívám a mohu sem napsat přesnou citaci. Ale šlo tam o tom, že odsunutí Němci vzpomínali na jednoho z nich, jakej to byl lidumil, jak vlastně byl proti nacistům a jak i pomáhal stíhaným. No a po této vzpomínce tam je otištěn krátký článek historika z místního musea, který na základě archivních dokumentů uvedl na pravou míru, že ten dotyčný občan byl jeden z prvních kdo byl pro Hitlera, dokonce si nechal podle něj narůst knírek a celou válku ho nosil, a podporoval nacisty, byl to prostě nácek. Ve vzpomínkách to byl ale počestný občan, skorem odbojář.
Je zajímavé, že jsem se nikdy nesetkal se vzpomínkami odsunutých Němců, kde by se uvádělo, že nějak podporovali nacisty a Hitlera. Warum?
Druhý příklad si můžeme vzít od nás z Lužických hor. Dnes už nebožtík Edmunt Schubert, odsunutý z Horní Světlé, napsal několik vzpomínkových knížek na Světlou a okolí. Ty knížky jsou pro nás zajímavé z hlediska historie obcí, co kde bylo a tak. Z hlediska česko-německých vztahů jsou bohužel hodně pokroucené. Třeba o boji o celnici v Horní Světlé pan Schubert napsal jednu větu a to takovou, že český celník střelil bezdůvodně německého celníka do břicha, který umřel. Warum solche Entstellung?
Co tím chci říci? Že vzpomínkám odsunutých Němců nelze úplně věřit, musí se ověřovat z jiných zdrojů. Stavět nějaké theorie či konstrukce pouze na jejich vzpomínkách je zavádějící. Stejně tak, jako například si dělat obrázek o čsl. armádě pouze na základě knížky p. Tesaře. Je to pohodlné, ale není to správné. Já jsem zastáncem toho, že nejlepší je seznámit se s více názory, s více zdroji informací - nejlépe prvotními, a pak si na základě toho vytvořit svůj úsudek.
NahoruRe: Jedenáct životů… 4. červen 1945
7. Prosinec 2012 - 20:27 | moldavit
Souhlasím s vámi pane Beneš,že pravdu lze hledat jenom tak,že nasloucháme oběma stranám.A jehich názory se z úhlu jejich pohledu diametrálně liší.A hlavu má každý na to,aby si udělal svůj úsudek.
NahoruSoučasně bychom měli být objektivní a ne jednostranní.Pokud tohle píšete o vzpomínkách Sud. Němců,stejně objektivně by jste totéž mohl psát i o Češích.
Babička mi jednou vyprávěla o tom jaké vládly protižidovské nálady v Praze mezi českým obyvatelstvem ke konci první republiky a zvláště za tzv.druhé.Kdo se k tomu objektivně hlásí?
Kdo z Čechů se hlásí k tomu,že byl komunista?Stačí si přečíst vzpomínky /myslím,že objektivní/ politických vězňů,kde se dočtete,že si s nacisty nezadali.Dnes si nikdo nevzpomíná..
Pan Mach je pro mne dobrým studijním materialem k pochopení,proč První "naše" republika byla o Češi vers,ostatní národy.
Pokud dosazovaní čeští úředníci,policisté,pošťáci atd.v oblastech s obyvateli jiných národností prosazovali svou vůli tak,že odlišný názor má pouze idiot,jsou /na rozdíl od něho/ nedůvěryhodní a v podstatě šmahem a všichni lumpové,pravdu má pouze on,nějaké zákony pro ně vlastně neplatí,protože zákonem je vlastně on,byť neschopný se kriticky podívat do vlastních řad ,nemohlo to jinak dopadnout.Na druhé straně se vyskytli zákonitě lidé obdobných vlastností,kteří si přisvojili právo hájit své "národní" právo a na neštětstí je zaděláno.
Dodnes si tací nepřipouští,jak účinně spoluvytvořili tu pátou kolonu a bravurně hráli Hitlerovi do karet.
Ale ono se hovoří pouze o Sudetských Němcích.To,že se stejně a podstatně tvrději /slova E,Beneše/ chovali Poláci Maďaři,Slováci a nakonec i Ukrajinci se obchází.Takhle ten problem stojí už trochu jinak.
Re: Jedenáct životů… 4. červen 1945
12. Prosinec 2012 - 9:41 | Jan Tichý
To ano, pomlouvačná, záludná a lživá "Beranova" propaganda skutečně zazněla i v celostátní TV. To ale není ostuda rodiny Trägerovy, to byla jen vizitka šovinisty "Berana" & spol.
Každý, koho to zajímá, už ví, jak to bylo:
http://www.i-noviny.cz/nazor/tragicky-osud-borskeho-primare
Abych zastupiteli Vltavínovi usnadnil práci, tady je odkaz na jeho pamflet o mně, Heydrichovi, přísaze SS, Norimberku, o rozměrech symbolického hrobu, o zbraních na zabíjení lidí, o svědectví J. Rosického (zase!) a o mnoha dalších věcech, ačkoli chtěl původně jen vyvrátit argumenty mého článku:
Nahoruhttp://www.i-noviny.cz/nazor/tobe-adolfe-hitlere-slibuji-poslusnost-az-do-smrti
Doufám, že to tady zase znova nezkopíruje v plném znění :o)))
Re: Jedenáct životů… 4. červen 1945
8. Prosinec 2012 - 12:23 | moldavit
Pan Beran.....že v hodnosti SS-CHefarzt dělal v koncentračních táborech pokusy na lidech. Tato zpráva i proběhla po citaci očité svědkyně ....
NahoruNevíte pane Tichý,kdo byl tato očitá svědkyně?
Nebyl to náhodou mdlý duch pana Berana ze skupiny badatelů pana Doškáře?
Re: Jedenáct životů… 4. červen 1945
8. Prosinec 2012 - 20:32 | Jan Tichý
V článku jsem to citoval doslova, pane kolego:
a) Měl Alfred Träger na svědomí válečné zločiny?
Odpůrci předložili toto svědectví: „Paní Hrubá nám o doktorovi Trägrovi řekla, že byl dobrým chirurgem. Během války se však říkalo, že jezdí do Drážďan, kde dělá pokusy na zajatcích. Toto nemůže potvrdit a také neví, zda je to pravda. Říkalo se to. Paní Hrubé bylo 30. října 92 let, těší se dobrému zdraví a má velmi dobrou paměť. Této svědecké výpovědi byli přítomni dcera paní Švecové a páni Cincibus, mjr. Hršel a Josef Doškář.“
ŽÁDNÉ JINÉ svědectví ani dokument o tom samozřejmě neexistuje, natož OČITÉ!!! Ale R. Uksa to v rozhlase skutečně tvrdil. Pánové by se konečně měli se svými imaginárními "hlasy", které slyší jen oni sami, a historickými bludy přestat zesměšňovat...
NahoruRe: Jedenáct životů… 4. červen 1945
8. Prosinec 2012 - 21:14 | moldavit
Pan Cincibus,to je ten kamarád pana Doškáře,člen a významný funkcionář extremisů,sledovaných BIS,stejně jako Hršel?Co píše,že M.Horáková chtěla třetí světovou?Skutečně pozoruhodný tým badatelů.
Jinak vedle Cincibuse a Hršela jsem našel v jejich zpravodaji toto pozoruhodné dílo
I ten strýček z Ameriky
Nahoruchystá na nás samé triky.
Nikdy se nesnížíme ke zradě a podvodům,
i kdyby si to přál Bílý Dům.
Svoji republiku rádi máme,
ani za americká víza ji neprodáme !
Re: Jedenáct životů… 4. červen 1945
9. Prosinec 2012 - 8:25 | Kadol
Drazí. Je mi nesmírně smutno na duši, když sleduji tuto dlouho se táhnoucí a nekončící kauzu. Je mi úzko z toho, že jsme se dosud nedokázali vypořádat se svou minulostí a díváme se v očekávání na budoucnost, že nám dá naději na lepší život. A přitom neustále přešlapujeme na místě a stále hledíme zpět, plní křivdy s pocitem bezmezného ubližení. Nastal adventní čas, čas smíření, lásky a míru v duši i srdci. Proč neustále drásat staré rány a kochat se utrpením vlastním i těch druhých? Vrátí to život těm kteří zemřeli v těch nešťastných dobách? Život jde dál,jen na nás samých záleží, jaký bude zítra a pozítří. Přestaňme, prosím s těmi žabomyšími válkami, vezměme si z nich poučení, aby už k žádným takovým hrůzným událostem nemuselo nikdy znovu dojít. Ještě jednou vás prosím, žijme v míru, lásce a odpuštění. Děkuji.
NahoruRe: Jedenáct životů… 4. červen 1945
9. Prosinec 2012 - 10:13 | Jan Tichý
Naprosté nepochopení a ignorance. Prázdná propaganda... čeho vlastně? "Národních zájmů"? A přesně o tom natočil Jan Gebert dokument, který už tuto středu uvidíme.
NahoruRe: Jedenáct životů… 4. červen 1945
9. Prosinec 2012 - 10:30 | moldavit
Úplně stačí,když přijde pan Doškář a spol.na Zastupitelstvo a řekne...
NahoruVážení,hrobové místo s náhrobním kamenem mají u nás i čelní představitelé komunismu,kteří mají na svědomí 10 000 životů našich spoluobčanů.
Popraveným lidem byl upřeno základní právo civilizovaných zemí a to je právo na spravedlivý proces.
Žijeme v demokratickém a právním státě,kde lidská práva jsou prvořadá.Náš stát přijal Úmluvu o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti :Tyto úmluvy se vztahují i na období míru.
Nelze obhajovat to,co je Norimberskými zákony označeno za válečný zločin/ poprava civilistů bez soudu/ ,nebo zločinem proti lidskosti /vystavovování lidských ostatků /.Není možno takové činy schvalovat!
Nechceme-li být považováni za jakýsi Lukašenkův režim,ale za vyspělý demokratický stát,musíme ctít základní práva jedince i kdyby byl vrahem ,či těžkým zločincem.Metoda zub za zub,oko za oko žádný národ nešlechtí.Pplk.Sekáč nakonec také zemřel zákeřnou smrtí.Někdo si přisvojil právo soudu i exekutivy.
Mrtvým již život nevrátíme.Soudit je může pouze Bůh a ten je milostivý.
Dokažme ,že Češi patří mezi vyspělou Evropu.Nezesměšňujme se nacionalismem 50. let,který dnes,naštěstí,vyvolává pouze bouře smíchu a veselí.
Re: Jedenáct životů… 4. červen 1945
9. Prosinec 2012 - 11:42 | Josef Doškář
Zpráva o zatčení Jana Laubnera společníka fy Hantich 11.6.45. (Zpráva je zkrácena). Je důvodně podezřelý, že jako německý státní příslušník od roku 1938 šikanoval české dělníky, kteří byli různými ústavy práce do této sklárny dodávány. Jan Laubner dle přiloženého protokolu nadával českým dělníkům, spílal a vyhrožoval uvěznním prostřednictvím gestapa a neb německého četnictva. 13.6.45 byl Jan Laubner propuštěn
NahoruRe: Jedenáct životů… 4. červen 1945 typická odpověď
9. Prosinec 2012 - 12:04 | Josef Doškář
Typická věta v protokolech...... jako každý Němec tuto tuto činnost zapírá a tvrdí, že byl k tomu politickými poměry nucen....
NahoruVybráno ze spisu o zatčení Karla Jantsche, který osobní iniciativou nechal gestapem zatkout Josefa Honyse.
Re: Jedenáct životů… 4. červen 1945
9. Prosinec 2012 - 15:01 | moldavit
Jako vaši přátelé,pane Doškář z extremistické KČP,soudruzi pohraničníci.Ti tvrdí,že pouze plnili rozkazy a dbali čsl.zákonů.
Nahorupatřičná čísla
Během výkonu služby v letech 1948 - 1989 zemřelo celkem 654 pohraničníků, z toho většina nehodou, sebevraždou či zastřelením kolegou.Při přestřelce s uprchlíky zemřelo 10 z nich. Civilistů bylo 450.
Toť jejich výsledky při střežení železné opony na hrázi míru a socialismu.Střežili hranice tak,že je v r. 1968 otvírali okupantům.Dodnes se tu potulují s fanglemi SSSR.Mrkněte na Facebook.
Z jejich poslední tvorby
POZDRAV POHRANiČNÍKŮM
HRANIČÁŘI!
Jste tu, neb nezmazal čas vaše poslání,
navždy jste zemi své přísahou oddáni.
Rozkaz zněl: Nevpustit vetřelce, bránit
vlast.
V černé tmě čekal mráz, mlha, déšť, zběhů
past.
Kolikrát díval ses do ústí pistolí.
Přežil jsi. Tvůj druh ne. I teď to zabolí.
.....
Vypněte hrdě hrud; zvedněte hlavu,
pevně se nakročte, neb vy jste v právu.
Vzkaz váš zní: Jsme tady, věrní a oddaní,
samopal na srdci a srdce na dlani!
Ivana FILlPSKÁ k setkání hraničářů jižní
Moravy v Břeclavi,
16. června 2012
Re: Jedenáct životů… držím se tématu
9. Prosinec 2012 - 15:17 | Josef Doškář
Rád bych vás upozornil, že se stále držím tématu.
NahoruProti komunistům jste mohl bojovat za starého režimu. Mne nenechali studovat a bránil tomu i mým dětem! Trhnetě si!
Re: Jedenáct životů… 4. červen 1945
9. Prosinec 2012 - 15:46 | moldavit
Já jen v Hydeparku reaguji na Vaše typické věci......... jako každý Němec tuto tuto činnost zapírá a tvrdí, že byl k tomu politickými poměry nucen....
NahoruAle pravda, naši pohraničníci se k téměř půl tisíci mrtvých na hranicích,kde povětšinou Češi utíkali pryč z komunismu ,protože je režim postihoval stejně jako vás,hrdě hlásí.
Re: Jedenáct životů… 4. červen 1945
9. Prosinec 2012 - 16:25 | Josef Doškář
Dalšími cizinci, kteří v Boru u Rachmannů pracovali, byly ukrajinské dělnice. Měl jsem možnost jednu z nich vyzpovídat. Vyprávěla ne bez dojetí, jak byly německou armadou pochytány na tržnici a bez jejich souhlasu naloženy do dobytčích vagonů. Svou pouť skončily v Č.L. , kde si je ve veřejné dražbě vybírali podnikatelé pro své provozovny. Tak se část z nich dostala do tehdejší Haidy. Pokusily mnoho hladu i hrubého nakládání, které se zlepšilo až v závěru války…
NahoruCitace z příspěvku pana Jindry
Re: Jedenáct životů… 4. červen 1945
9. Prosinec 2012 - 18:58 | Jan Tichý
viz tentýž Vltavín, tentýž odstavec o ukrajinských dělnicích:
Nahoru6. Prosinec 2012 - 9:28 | vltavín
A nebylo vám zima?
Re: Jedenáct životů… 4. červen 1945
9. Prosinec 2012 - 19:14 | Michal Mach
ruženín - Podmínky národnostních menšin byli na tehdejší poměry v Evropě na skvělé úrovni, oproti ostatním.
A mimochodem, UKR nacionalisté, resp ti ze Zakarpatské oblasti v okamžiku kdy republiku, resp gen.Svátka napadli nepřátelé, vyžádali si zpět zbrane, a postavili se po boku naší divize, protože vše bylo lepší než Polská a Maďarská "demokracie".
A znovu doporučuji dokument US televizního štábu z roku 38, kde je krásný výpis lží sudeťáků na "tragické" životní problémy u nás. V archívu CT můžete se podívat.
A mimochodem, pokud se mi v nějaké zemi nelíbí, mohu přece do té vysněné odejít ne, zrada a proti státní činnost přece není obhajitelná ničím.
Ještě jedna věc, proti dnešním Polákům nemám vůbec nic, proti Maďarům, pokud to zrovna není nějaký jejich nový fašista, taky ne.
NahoruRe: Jedenáct životů… 4. červen 1945
9. Prosinec 2012 - 19:21 | Michal Mach
http://www.fronta.cz/straz-obrany-statu-2-dil-od-kvetnovych-opatreni-do-konce
Zase pěkný článek o " hodných sudetských spoluobčanech", a jak "přátelsky se chovali k SOS jednotkám.
M
NahoruRe: Jedenáct životů… 4. červen 1945
9. Prosinec 2012 - 20:17 | mbbb
"http://www.fronta.cz/straz-obrany-statu-2-dil-od-kvetnovych-opatreni-do-konce"
jedno z mých vedlejších dítek :-)
NahoruRe: Jedenáct životů… 4. červen 1945
9. Prosinec 2012 - 20:26 | moldavit
Z popisu situace na liberecku otištěno září 1938,časopis Přítomnost...
Popisována Spd1/3 tvrdé jádro Henleinovců.....popis a pokračování...Druhou třetinu tvoří lidé, kteří přišli do řad SdP z roztrpčení nad hospodářskou bídou.
Jak vypadají ti poslední, vám mohu říci. Mluvím s železničářem. Mluví česky velmi dobře, teprve po několika větách poznávám, že není Čech. Ne, je Němec. Je organizovaný ve straně českých národních socialistů - ukazuje mi legitimaci - má ženu Češku a dvě děti, které chodí do české školy a neumějí německy. Je zaměstnán u českých státních drah plných deset let jako "smluvní". Vydělává 450 Kč měsíčně. Bydlí u rodičů - Němců, kteří mu dávají zdarma byt. Má čtyři bratry - Němce. Dva jsou zaměstnáni v Německu, dva ve Varnsdorfu. Všichni čtyři mají vlastní byty a rodičům dávají malou podporu, jen on nemůže dávat rodičům ani haléř, naopak bere od nich. V rodině je ovšem terčem věčného posměchů: koukej co ti dávají Češi! Za deset let se mu nepodařilo získat definitivu - být smluvním zaměstnancem totiž znamená výpověď na hodinu a žádné pojištění. "Podal jsem si teď žádost o strážní domek, který se uvolní," povídá. "To už je pátá žádost za těch deset let, co tu jsem. Na mou duši, jestli mi ji zamítnou, dám se taky k těm henleinovcům."
Co se děje s našimi nezaměstnanými? Naši nezaměstnaní - chodí na práci do Německa. Z celého pohraničí je jich zaměstnáno v Německu přes sto tisíc. Na nejrůznějších pracích: na stavbách silnic, na opevňovacích pracích, na podzemních krytech. V textilkách, v továrnách na motory. V zemědělství. Tito lidé přecházejí hranice buď denně, nebo jednou týdně.Za Žitavou pracují českoslovenští příslušníci na vojenských opevněních na německé straně. Pracují tam na tři směny.....zde jak víte byla na opevněních práce pouze pro Čechy.
Všichni českoslovenští němečtí dělníci dostávají ovšem plat takový jako dělníci říšsko-němečtí, jenomže pro ně má říšská marka jinou kupní hodnotu...
Říšské marky, proměněné v Kč, dělají z muže, který je vydělává, něco čemu tady říkají "Valutagewinner
A poněvadž se vyskytly obtíže se směnou valuty, vyšlo se dělníkům v Německu do té míry vstříc, že jim zaměstnavatelé vyplácejí mzdu třeba třetinu v říšských markách, dvě třetiny v československých korunách,Třetina tohoto platu pochopitelně stačí na dělníkovy útraty v Říši. Za zbytek si nakoupí dobré a levné české máslo, dobré a levné české uzeniny, dobrý a levný český chléb, a vezme si to s sebou na práci - na práci na německých opevněních proti československé republice.
Mluvím s teoretikem německé strany sociálnědemokratické o principiálním stanovisku k pracovním táborům, o jejichž zavedení se mluví i u nás. "V zásadě nejsme proti," povídá a předpokládaje námitky, mává netrpělivě rukama: "Aspoň bychom měli dát kam mládež a vyrvali bychom ji z nezaměstnanosti a nacistické výchovy.
Do nočního ticha bouchne výstřel. Druhý. Třetí. Pak celá řada. A najednou cítíte takový ostrý až nesnesitelně zřetelný pocit solidarity s těmi lidmi, které téměř neznáte. Máte chuť sednout si k nim a říci: já tu počkám s vámi, jak to dopadne. Téměř se hanbíte, že odjíždíte do Prahy, o kousek dál do bezpečí.
Omlouvám se za dlouhý článek /i když zkrácený/ ..Ale myslím,že pokud to takto viděli Češi autenticky v té době,je to jistě k zamyšlení.I proto,abychom neházeli všechny do jednoho pytle
NahoruRe: Jedenáct životů… 4. červen 1945 J.Tichý je v koncích ...
10. Prosinec 2012 - 9:09 | Josef Doškář
V českolipském archivu jsem našel informaci z jednání ONV. Ve všeobecných informacích je uvedena věta: „ …okresní nemocnice v Boru u Čes. Lípy. V této nemocnici byl zbaven funkce primáře Dr.Träger a dodán do zajišťovací vazby jako příslušník SS.“ (SOkA Česká Lípa, fond ONV Česká Lípa., inv. č.311, Vznik ONV.).Od této doby jsem začal veřejně hovořit o nacistovi a esesákovi Alfrédu Trägerovi.
Vzkaz pro pana J. Tichého, není mi zima a stále jezdím na běžkách, tady doma v českých pohraničních horách. Mám tady spoustu českých i německých přátel.Včera jsem se setkal s dosud žijícími vězni, kteří přežili Hladový pochod ze Schwarzheide. Tehdejším Borem šli pěšky ( nežidovská část - 220 vězňů, skončila ve Skalici) a Židé jeli vlakem ( ve Varnsdorfu Židy nahnali do otevřených vagonů - 228 vězňů skončilo v Terezíně). Představte si, že na ně ještě 7. května 1945, někteří arijští obyvatelé našeho pohraničí plivali.
NahoruRe: Jedenáct životů… 4. červen 1945
10. Prosinec 2012 - 9:28 | Michal Mach
Plivali by pořád, rádi, ale bohužel pro ně, válku prohráli. Pak se z nich najednou zase stali ti hodní
"češi".
M
NahoruRe: Jedenáct životů… 4. červen 1945
10. Prosinec 2012 - 10:18 | moldavit
No jasněěěěěě,když jezdíme do Němec,vracíme se celí poplivaní .:o)))))
NahoruJá slediji neustélé přihlouplé pčízemní nacionalistické plivance kolem sebe třeba tady.
Mimochodem,když beru ty, kteří byli trestně odpovědní na začátku války-15 let,jsou ročník1923.Takče jim je dnes 89.As io bude tím,že tolik nedoplivnou....
Re: Jedenáct životů… 4. červen 1945
10. Prosinec 2012 - 10:50 | Michal Mach
Jste trochu mimo, stále, za celou dobu jsem nepřestal hovořit o létech 1938-45, za celou dobu.
NahoruRe: Jedenáct životů… 4. červen 1945
10. Prosinec 2012 - 11:03 | Jan Tichý
Taky myslím, že naše postoje k symbolickému náhrobku patří spíš těm živým Němcům, o generaci nebo dvě mladším. Těm mrtvým je to už jedno, bohužel...
Pro některé podivíny jako by WW2 neskončila, na imaginární frontě ji vedou dodnes, jak po semináři před třemi lety konstatoval pan Valdman, viz 5. odstavec před koncem:
http://ceskolipsky.denik.cz/nazory_region/valdman-dal-jiz-nemam-co-napsat-20091013.html
Ale Pánové Odpůrci dodnes nezmoudřeli.
NahoruRe: Jedenáct životů… Povodníci Jan Tichý a Mgr.Lovecká
10. Prosinec 2012 - 14:17 | Josef Doškář
Pane Tichý opět lžete. Rada města schválila v lednu 2006 obnovení hrobu zastřelených Němců.
Vy jste tomu zabránil. Vy jste přepsal v NB dějiny. Nikdo nic proti obnově hrobu, zastřených Němců nikdo nikdy nic neměl. Je to normální a byla to v té době všeobecná shoda.
Vám a potomkům nacistů a esesáků ( po primáři Trägerovi ) to nestačilo. Podařilo se vám, tj. paní Mgr. Lovecké a vám zrušit rozhodnutí RM a navhrli jste postavit kříž na nejčestnějším místě hřbitova.
Zastupitelé města to odsouhlasili pod podmínkou, že souhlasí s pamatníkem ( se vtyčením kříže) jedině v tom případě, že poprevení provinilci nebyli nacisté! Mgr. Lovecká vaše prodloužená ruka, ubezpečila zastupitele města, že nebyli fašisté, že to může doložit dokumenty z archivu.
Mgr. Lovecká lhala 2 krát. Nemůže nic doložit. Nikdy v archivu nebyla. Mluvila podle vašich dispozic, nebo podle disposic potomků nacistů a esesáků.
Navíc je na pamatníků hrozná lež, kterou jste opět vymysle vy. Je tam napsáno proti vůli NV.
Nikdo, nikdy v té době nerozporoval popravu. Nerozporoval ji NV, nerozporoval ji ruský velitel.
Váš podvod vyvolal národnostní nevraživost mezi občany.
V českolipském archivu jsem našel informaci z jednání ONV. Ve všeobecných informacích je uvedena věta: „ …okresní nemocnice v Boru u Čes. Lípy. V této nemocnici byl zbaven funkce primáře Dr.Träger a dodán do zajišťovací vazby jako příslušník SS.“ (SOkA Česká Lípa, fond ONV Česká Lípa., inv. č.311, Vznik ONV.).Od této doby jsem začal veřejně hovořit o nacistovi a esesákovi Alfrédu Trägerovi.
Vzkaz pro pana J. Tichého, není mi zima a stále jezdím na běžkách, tady doma v českých pohraničních horách. Mám tady spoustu českých i německých přátel.Včera jsem se setkal s dosud žijícími vězni, kteří přežili Hladový pochod ze Schwarzheide. Tehdejším Borem šli pěšky ( nežidovská část - 220 vězňů, skončila ve Skalici) a Židé jeli vlakem ( ve Varnsdorfu Židy nahnali do otevřených vagonů - 228 vězňů skončilo v Terezíně). Představte si, že na ně ještě 7. května 1945, někteří arijští obyvatelé našeho pohraničí plivali.
NahoruRe: Jedenáct životů… Povodníci Jan Tichý a Mgr.Lovecká
10. Prosinec 2012 - 19:42 | moldavit
Pane Tichý,za které povodí jste odpovědný Povodí Labe nebo Ohře?
NahoruRe: Jedenáct životů… 4. červen 1945
10. Prosinec 2012 - 14:51 | moldavit
Ti arijci byli asi čeští dělníci v těch nacistických podnicích.Bez tohoto původu by tam dle věhlasného badatele Berana nemohli pracovat.:o)))
NahoruPan Doškář....Taisler mu odpověděl, že i on se pokusil přimluvit, že veškeré přímluvy jsou zbytečné...
Pokud by byl s popravou souhlas,asi by se nepřimlouval,nebo je to jinak?
A co němečtí soc.demokrati,komunisté,antinacisté?Jakpak ti se vraceli z koncentráků?Jak je zde "vítali" Sekáčovi vojáci?Jak s nimi zacházel evakuační důstojník Sekáč?Proč tu odpůrci nacismu nejsou?
Re: Jedenáct životů 7.5.45 na zajatce plivali arijští Němci
10. Prosinec 2012 - 18:32 | Josef Doškář
Pro pana Jiřího Waltra na zajatce z pochodů smrti plivali ještě 7.5.45 arijští Němci.
Níže je úplnější výpověď pana J.Rosického, který popisuje setkání s předsedou Taislerm 2.6.45 na NV:
NahoruPo chvilce jednání nás vojáci vpustili dovnitř do budovy, kde měli službu další dva vojáci.Ti nám oznámili, že s ním mluvit můžeme, ale že nás k němu doprovodí jeden voják. I tito vojáci s námi jednali velice slušně. Předseda Taisler nás přijal. Byl ve své kanceláři sám. Žádné zasedání RNV se v té době nekonalo. Otec mu sdělil, že by se rád přimluvil za E. Podbiru. Taisler mu odpověděl, že i on se pokusil přimluvit, že veškeré přímluvy jsou zbytečné, že vojáci tvrdí, že kdyby Němci našli zbraně u Čechů, že by se chovali podstatně hůř, že by zastřelili i příbuzné viníků a vypálili by i domy, kde zbraně byly nalezeny. Vytáhl rozkaz a přečetl otci seznam osmi osob, u kterých byly nalezeny střelné zbraně a bylo mezi nimi i jméno E. Podbiry. A opakoval znovu, že když u nich byly nalezeny střelné zbraně, jsou veškeré přímluvy marné.
Re: Jedenáct životů… 4. červen 1945
10. Prosinec 2012 - 19:36 | moldavit
Pane Doškář,my jsme gramotní,tak nevím,proč opět přetišťujete neustále to samé dokolečka,ale neodpovíte.Tedy taky ještě jednou
NahoruPokud by byl Teisler s popravou souhlasil,asi by se nepřimlouval,nebo je to jinak?
A abychom pokročili dál.Jak se tedy chovali Sekáčovi vojáci k německým socialním demokratům,komunistům a jiným antifašistům,kteří se vraceli z koncentráků a pracovních lágrů?Vždyť určitě víte,kolik jich tu bylo zatčeno a posláno do Německa k výkonu trestu.
Jak se choval sám Sekáč k těmto odpůrcům Hitlera?
Jinak památku obětí pochodu smrti poplivali stejným způsobem v r.1978 čeští komunisté,když nechali zplanýrovat jejich památník a hrob.Zdroj.Holocaust.cz.
Re: Jedenáct životů… 4. červen 1945
10. Prosinec 2012 - 20:17 | mbbb
když už si tu pořád dokola dokazujete, kdo má větší koule, tak ale stejně, nejhezčí děvy jsou v republice ČéeSeR
Nahoruhttp://www.youtube.com/watch?v=VXZW4T6ERbE