V českolipském muzeu se nachází několik krabic s pozůstalostí litografa Antona Ulbrichta. Pro mnohé nezajímavé a nicneříkající tiskoviny, kresby a negativy, pro historika, který je dokáže vsadit do toku dějin, je to úžasný materiál vypovídající o lidském životě, ve kterém se odráží část historie města i státu.
Anton Ulbricht se narodil v roce 1880 ve Varnsdorfu do rodiny tkalce, který pracoval v místní textilní továrně. Měl umělecký talent, rád kreslil, zajímaly jej ilustrace knih a fotografování. Po absolvování kreslířského kurzu byl v patnácti letech přijat do nakladatelství Eduarda Stracheho, kde se vyučil litografem. Tato profese jej velmi zajímala. V té době se litografické předlohy leptaly na kámen, což vyžadovalo zručnost a umělecké cítění, tedy vlastnosti, které ovládal.
Po vyučení v roce 1899 odešel do Německa na vandr. Zkušenosti získával v Norimberku, v Kolíně nad Rýnem a nejvíce v Berlíně v tiskárně Hugo Sensche. Po dvou letech se vrátil do Čech a odstěhoval se do České Lípy, právě v době povodně, kterou zachytil na několika snímcích svého fotoaparátu. Začal pracovat v nakladatelství Johanna Künstnera, kde se specializoval na výrobu průmyslových vedut. Ty si zde pro reklamní účely objednávaly firmy z celých Čech i Moravy. Byly to kvalitní obrázky kreslené z perspektivy a zdůrazňující prosperitu továrny. Z komínů se kouřilo, kolem fabriky vládl pohyb lidí a vozů, krasopisem byl napsán název firmy, kontakt, ocenění.
Život Antona Ulbrichta byl naplněn prací ve firmě a spolcích a starostí o rodinu. V roce 1902 se oženil s Annou Zackeovou, dcerou cechmistra krejčích, za dva roky se jim narodila dcera Hilda. Pyšný otec ji od narození, a bohužel až do její smrti (v roce 1920 zemřela na španělskou chřipku) rád fotil. Vznikl tak zajímavý dokument přibližně osmdesáti fotografií, ukazujících život středostavovské rodiny prvního dvacetiletí minulého století. Hilda v kočárku, na saních, u vánočního stromku, poprvé ve škole, v deseti letech s culíky: vždy upravená v módních šatech ušitých od maminky.
Na přelomu 19. a 20. století se měnil životní styl, vznikaly zdravovědné spolky, jejichž členové přecházeli na vegetariánství, věnovali se cvičení a pěstovali turistiku. Vznikl i v České Lípě a Anton Ulbricht v něm aktivně pracoval. Stál také u zrodu první zahrádkářské kolonie ve městě. Zde, v chatě pojmenované po dceři, trávili se sousedy hodně času. Byl i členem lukostřeleckého spolku a pravidelně se zúčastňoval střelby ku ptáku.
V roce 1910 se osamostatnil. V dnešní Sokolské ulici v domě, kde je v současnosti pizzerie, si založil dílnu. Vyráběl klišé na pozvánky, vizitky a hlavně etikety, které byly velmi žádané, neboť majitelé firem znali cenu nápadných upoutávek na výrobcích.
Do poklidného života krásné epochy vstoupila v roce 1914 válka. Ulbricht byl povolán hned v září, po výcviku se zúčastnil bojů v Haliči (odkud také přivezl cenné fotografie). Na jaře 1915 byl převelen do Vídně, kde až do konce války kreslil mapy ve Vojenském zeměpisném ústavu. Nové poměry po válce donutily i Ulbrichta přemýšlet o dalším životě: zůstat ve Vídni, přestěhovat sem rodinu, nebo se vrátit? Nakonec se v roce 1919 vrátil, deset měsíců dojížděl za prací do Krásné Lípy, potom nastoupil u Künstnerů. Ulbricht uměl dokonale svoji profesi, postupně se vypracoval na vedoucího technického oddělení.
Smrt jediného dítěte jeho i manželku hluboce zasáhla. Útěchu hledal v práci a ve veřejném životě. Vstoupil do Sociální demokracie, stal se jednatelem Grafické unie, s manželkou do vysokého věku pěstoval turistiku, fotografoval. Jezdil rád do Drážďan, v roce 1944, před jejich bombardováním, pořídil několik zdařilých snímků.
Za 2. světové války se stáhl do ústraní. I když byl Němec a česky mluvil velmi špatně, nebyl příznivcem Hitlera, naopak. Nefotil nacistické okázalosti, neúčastnil se politických akcí. V jeho pozůstalosti je sbírka fotografií T. G. Masaryka. Stále pracoval v Künstnerově nakladatelství a jistě i on musel vyrábět nacistické propagační materiály. Stejně tak jej po válce neminul tisk glejtů v azbuce, které si objednávali Rusové.
Od odsunu jej zachránila jeho nezastupitelnost v odborné profesi. Z domu v Ruské ulici, kde bydlel od roku 1910, se na konci roku 1945 musel přestěhovat do objektu Künstnerovy firmy (kde byly vybudované byty). Později získal byt na náměstí v domě čp. 172.
Po zrušení Künstnerova nakladatelství v roce 1949 pracoval v Bergmanově tiskárně, a když i ta byla po deseti měsících zrušena, odešel do penze. Až do vysokého věku měl možnost si přivydělávat, o jeho kvalitní práci byl zájem: pro národní výbor zhotovoval pamětní listy, upravoval propagační materiál, retušoval velkoplošné fotografie státníků do májových průvodů, ve vysoké kvalitě vyráběl kinoreklamy, spolupracoval s muzeem.
Anton Ulbricht zemřel v roce 1969. Narodil se v době národnostních třenic v Rakousko-Uherské monarchii, zažil krásnou epochu doby secese, zúčastnil se 1. světové války, produktivní věk prožil v nově vzniklém Československu, neminula jej druhá světová válka, pád demokracie, totalitní režim a stihl i Pražské jaro a vstup vojsk Varšavské smlouvy. Využil svého uměleckého talentu a pílí a odpovědností se vypracoval na vysoce ceněného profesionála, kterého si vážili jeho zaměstnavatelé i obyčejní lidé. Práci litografa začal v době secese s rozevlátými ornamenty, a přes avantgardní kubismus, propagandistický socialistický realismus došel až k moderně šedesátých let. Vždy se dokázal módním trendům přizpůsobit, nepodléhal kýči, jeho litografie jsou ukázkami vkusu a kvalitně odvedené práce.
Výstava je přístupná do konce roku.