Hlavní výstava letošního roku v Maštálkově síni Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě navazuje na stoleté výročí od vypuknutí Velké války. V každém roce válečného konfliktu si připomeneme události, které souvisí s naším regionem. Výstava s názvem Legionáři Českolipska – památky, doklady, příběhy pojednává o legionářích.
Mladí muži narození na konci 19. století byli nasazováni do rakouské armády a odtud riskovali útěky do formujících se československých vojsk ve Francii, Rusku a Itálii. Byli nasazováni do bojů a svojí statečností udivovali celý svět. Po válce mohli žít s hřejivým pocitem pomocníků, kteří pomáhali založit náš stát.
Těch, kteří se na Českolipsku narodili, není mnoho. Nejznámější je Alois Štorch, který v roce 1918 přešel k italským legiím a na italské frontě zemřel.
Po válce se na Českolipsko přistěhovalo několik legionářů, kteří využili zákonem stanovenou možnost přednostního obsazování míst ve státní sféře. Na Českolipsku jim byla nabídnuta místa na okresních úřadech, ve sklárnách a zejména v železniční stanici a dílnách. Legionáři se v nově vzniklém státě sdružovali v Československé obci legionářské, rozdělené do místních organizací. Hlavním organizátorem v našem regionu byl Silvestr Knížek. Prošel ruskými legiemi a svou anabázi popisoval v deníku, který se zachoval. Pracoval jako poštmistr v Novém Boru.
Členové spolku se účastnili oslav státních výročí, kladení základních kamenů, otevírání českých škol. Podíleli se na vzniku Českého muzea pro kraj Českolipský v Zákupech, kterému poskytli svoje fotografie, pohlednice, zápisky, časopisy a různá potvrzení, a také uniformy a zbraně. O ty nakonec muzeum přišlo. Po okupaci byly exponáty převezeny do bezpečí na zámek v Bělé pod Bezdězem. Po válce se našly pouze dokumenty. Uniformy a zbraně byly zřejmě z bezpečnostních důvodů zlikvidovány nebo ukryty jinam (dosud se nenašly).
Legionáři, kteří se usadili na Českolipsku, prošli většinou ruskými legiemi. Například Josef Kosař. Ten si při návratu z Vladivostoku v zemích, které navštívil, kupoval pohlednice. Na výstavě tak můžeme vidět dobové pohlednice z Tokia, Mandžuska, Pekingu, Ceilonu, Šanghaje.
Smutný osud postihl Hynka Jirouše. Ve Skalici u České Lípy sloužil jako přednosta stanice. Byl to vlastenec v pravém slova smyslu, musel se skrývat před rozvášněnými henleinovci. Svou povahou nemohl jinak než se zapojit do odboje ve 2. světové válce. Po zatčení českým strážníkem byl převeden na gestapo. Při výslechu, při kterém byl týrán (a kterého se zúčastnila i jeho žena), s největší pravděpodobností vyskočil z okna. Zemřel dva dny po této smutné události.
Do České Lípy se přestěhoval také malíř-dekoratér Josef Malý. Zde si založil lakýrnickou a písmomalířskou firmu. Maloval i v Rusku,všímal si obyčejného života kolem sebe, jeho obrazy nesou názvy: Žebráci, Na zamrzlé řece, Na trhu, Ponocný, Pohřeb. Malého obrazy vlastní Pražský památník Národního osvobození a také naše muzeum. Na výstavě jsou vystavené obrazy s českolipským i ruským námětem.
Vojákům, kteří bojovali v ruských legiích, se válka prodloužila na šest let. Byli aktivní i ve chvílích volna. Hráli fotbal, divadlo, organizovali sokolské slavnosti, vydávali noviny a časopisy.
Výstava nabízí úřední dokumenty legionářů (legionářská statuta, vyznamenání, jmenovací dekrety), ukázky legionářských časopisů, dobové pohlednice míst, kde se pohybovali. Velmi osobní a zajímavé jsou deníky a fotografie jak portrétní, tak i ty, které zachycují legionáře při hraní divadla, fotbalu, sokolských cvičeních. Dnes už zapomenuté hrdiny, jejich legionářskou i prvorepublikovou minulost si můžete připomenout do 14. září 2015.