Poslední výstava letošního roku v Maštálkově síni Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě je věnována archivní a muzejní práci Marie a Břetislava Vojtíškových.
Oba se narodili před devadesáti lety. Marie (rodným příjmením Vyšínová) se narodila v Praze, Břetislav v Trnavě. Seznámili se na Karlově univerzitě. Po studiích odešli na umístěnku do našeho města, kde krátkou dobu působili na pozicích učitelů. V roce 1952 přijal pan Vojtíšek místo ředitele muzea, kde jej v době vojenské služby zastoupila jeho žena. Marie Vojtíšková se v roce 1955 stala ředitelkou archivu. Tím začala jejich mnoholetá kariéra ve dvou významných institucích. Výrazné osobnosti dokázaly spolupracovat ve výjimečném souladu a přetvořit obě instituce v moderní pracoviště.
Poválečná doba dala mladým lidem, plných sil, sebevědomí a chuti něco dokázat, velký prostor k seberealizaci a využití vlastních schopností při obnově válkou zničené republiky. Českolipsko bylo postiženo nejen jí, ale také odsunem německého obyvatelstva. V padesátých letech minulého století to byl region zdevastovaných továren, chátrajících statků a domů, a byl ochromen úbytkem odborníků. Měl však minulost, která byla zajímavá a velmi bohatá. Vojtíškovi bohužel nepracovali ve svobodném prostředí, totalitní systém jim svazoval ruce, jejich nadšená a obětavá práce, která vybočovala z průměru, jim byla ztrpčována. Oni ale byli silní, nekompromisní a nezatrpkli. Naučili se taktizovat, vyčkávat a přinášet i drobné úlitby.
Marie Vojtíšková začala pracovat v archivu, který sídlil v Žižkově ulici. Jejím prvním úkolem bylo svézt do něj archiválie z různých institucí okolních měst a vesnic. Tuny materiálu brzy přeplnily nevyhovující prostory. Při jejich zpracování, kterému vtiskla punc odbornosti, objevovala unikátní listiny, kroniky, pečetě. Jako odbornice byla tímto materiálem nadšená a přišlo jí líto nechat tyto poznatky ležet v archivních šanonech. Začala psát články do místních novin, které oslovily spoustu čtenářů. Pořádala přednášky a výstavy, napsala několik knih. V roce 1957 jí vyšla kniha Českolipsko s půvabnými kresbami českolipského malíře Rudolfa Novotného. S Jaroslavem Panáčkem napsala knihu Česká Lípa, která vyšla v roce 1976. V ní autoři kompletně sepsali historii města – Česká Lípa byla první mezi severočeskými městy, která měla takto sepsanou minulost v českém jazyce. Prosadila vydávání nepravidelného sborníku Českolipsko literární, ve kterém vycházely články její i dalších vlastivědných pracovníků.
Břetislav Vojtíšek převzal muzeum, které bylo umístěno ve třech budovách a kde byly exponáty evidované nedostatečně nebo vůbec. Neutěšený stav začal pomalu napravovat. Navázal na záslužnou práci Excursions-Clubu a prvorepublikových vlastivědných pracovníků, jejich snahy zpracoval do profesionální podoby. Vybudoval komplexní expozici dějin regionu od pravěku po současnost. Byla to jedna z prvních moderně pojatých expozic v republice, za kterou obdržel v roce 1958 čestné uznání od ministra kultury.
Brzy bylo jasné, jak jsou prostory obou institucí nevyhovující. V roce 1960 získali bývalý augustiniánský klášter se záměrem vybudovat zde archiv a muzeum. Ten se nakonec po mnoha letech podařil. Do zrekonstruovaného kláštera se nejdříve nastěhoval archiv a později vlastivědné muzeum s novými stálými expozicemi, výstavními síněmi pro pořádání krátkodobých výstav a velkým výstavním prostorem ve zrekonstruovaném ambitu.
Přes komplikace, které přinesla normalizace, se stal klášter pro archiváře a muzejníky oázou klidu a tvůrčí práce. Pan Vojtíšek umožnil uspořádat výstavy začínajícím umělcům (např. Vladimíru Renčínovi) i těm, kteří nemohli vystavovat ve velkých městech. Každá výstava byla pečlivě připravena a byl k ní vydán katalog.
Ředitel muzea se intenzivně zajímal o lidovou architekturu a dá se říci, že jeho vrcholným dílem je zrekonstruování zchátralé Vísecké rychty v Kravařích, od roku 1986 pobočky muzea. Poznatky o lidové architektuře severních Čech prezentoval na výstavě, která byla vystavena i v bulharské Sofii, a v několika knihách.
Manželé Vojtíškovi byli velmi kultivovaní a vzdělaní lidé. Na vysoké úrovni a odborným způsobem připravili pro své pokračovatele pevné základy. Jejich práce byla objevná a vysoce profesionální, a nezůstala ukrytá v archivních krabicích a muzejních depozitech. Ta spousta knih, katalogů, článků ve sbornících, časopisech a novinách se dostala do povědomí nejen odborné českolipské veřejnosti ale i obyčejných lidí, těch rodilých i těch, kteří se sem přistěhovali a vytvořili si zde svůj domov. Jejich spolupráce se prolínala a byla natolik silná, že laické veřejnosti splývala v jednu. Otisky jejich práce jsou viditelné a hmatatelné. Pro další generace uchovali archiválie a muzejní exponáty, které by jinak byly zničené (např. textilní vzorníky, potiskovací formy, sochy). Odbornou argumentací a později i silou svých osobností se jim podařilo zachránit několik objektů, které byly určeny k demolici. Po zásluze jim byl v roce 2000 udělen titul Čestný občan České Lípy.
Výstava ve zkratce připomíná jejich práci nejen v archivu a muzeu ale také v památkové péči a literární činnosti. Potrvá do konce roku.