Z osobností šlechtického původu, které zasáhly do dějin našeho regionu, byli i představitelé rodu Kinských. Kořeny tohoto staročeského rodu sahají až do 13. století. Zprvu nevýznamný, spíše vladycký rod, nabyl svého významu, peněz a moci po třicetileté válce. Rozdělil se do několika větví významných či méně významných, ke kterým patřila i ta působící na Českolipsku.
V roce 1709 koupil Václav Norbert Oktavian z České Kamenice pro svého syna Josefa Jana Maxmiliána panství Sloup v Čechách. Po dosažení plnoletosti v roce 1726 jej převzal, a ve 30. letech 18. století zde nechal postavit zámek, ve kterém se usadil v 50. letech. Mladý Maxmilián sbíral zkušenosti s podnikáním ve Slezsku, kde z pověření krále Karla VI. dozoroval manufaktury a staral se o zahraniční obchod, a později ve Vídni. Přiklonil se k merkantilismu. Sloupské panství velmi zvelebil, podnikal moderně a progresivně, panovnicí Marií Terezií byl dáván za příklad ostatním podnikatelům, byl nazýván „největším šlechtickým podnikatelem v Čechách“. Pozemky svých statků rozparceloval a pronajímal je poddaným. Založil několik vesnic: Josefov, Janov, Maxov a „Pihelská Staveniště“ (dnes součást Pihelu). Už tehdy se plánovala státní silnice, která měla Sloup v Čechách minout, a proto na plánované cestě založil v roce 1757 z osady Bor město (dnes Nový Bor) „s právem pořádání trhů čtyř ročních a týdenního pondělního“. Podnikal v několika oborech: založil zrcadlárny v Lindavě a ve Sloupu v Čechách: o zrcadla zde vyráběná byl zájem po celém světě. Velmi úspěšný byl i v podnikání v textilním odvětví. V rozptýlených manufakturách předli a tkali jeho poddaní z domácího lnu a dovážené bavlny látky. V areálu zámku postavil barvírnu, ze které vznikla v roce 1763 první kartounka v Čechách. Sloupský hrad, tehdy již poustevnu, navštěvoval se svými přáteli a významnými hosty. Sloupský zámek navštívil v roce 1779 císař Josef II. Josef Jan Maxmilián Kinský, příslušník řádu maltézských rytířů, byl pro náš region významná osobnost. Zemřel v roce 1780 svobodný a bezdětný.
Sloupské panství odkázal prasynovci Filipovi Kinskému, kterého si oblíbil císař Josef II. – byl jeho důvěrníkem. Doprovázel jej na tajnou misi do Ruska. Císař tehdy cestoval pod falešným jménem Falkenštejn. S carevnou Kateřinou II. se setkali v roce 1787 na Krymu a navštívili i Potěmkinovy vesnice. Doprovázel jej i ve válce proti Turkům na Balkáně. Manželství s Marií Terezií s Dietrichsteina nebylo šťastné ani dlouhé – po roce byli rozvedeni. V roce 1790 slovně napadl ve vídeňském paláci slavného generála Franz Moritze von Lascyho, čímž si velmi rozhněval tehdejšího císaře Leopolda II. Ten jej nechal prohlásit za nesvéprávného a obstavil mu majetek (po veřejné omluvě mu ho zase vrátil). Do Sloupu jezdil, ale patrně zde trvale nebydlel. V roce 1813 při tažení spojeneckých vojsk k poslední bitvě proti Napoleonovi byl sloupský zámek vydrancován Poláky. Pro Filipa Kinského to byla nepříjemná záležitost, neboť generál drancující armády Józef Antoni kníže Poniatowski byl jeho synovcem. V začínajícím romantismu udělal z poustevny výletní místo. Hosté zde rádi jezdili nejenom na hrad ale také na prohlídku manufaktur založených Josefem Janem Maxmiliánem Kinským, které pořád dobře prosperovaly. Vzácným hostem podepsaným v knize návštěv byl i císař František II. Filip Kinský zemřel v roce 1827. Neměl děti, sloupské panství odkázal synovci Karlovi Kinskému.
Ten byl za toto dědictví vděčný, neboť mu z něj kynulo bohatství a on mohl ve svých jednašedesáti letech opustit ne vždy pohodlnou práci v armádě. O panství, kterému v té době správcoval otec Ferdinanda Břetislava Mikovce, pečoval. Zvelebil poustevnu, přistavil budovy kolem zámku a nechal zde vybudovat park. Snažil se i podnikat ale to mu moc nešlo, chov bource morušového, bažantů a ovcí skončil se ztrátou. Když za čtyři roky v roce 1831 zemřel, měl slavný pohřeb, poddaní jej měli rádi. Karel Kinský byl ženatý s Alžbětou Kinskou (pocházela z rodu Thunů), která se čtyřmi dětmi s ním pobývala v místech vojenských posádek. Měla ráda divadlo a hudbu a rozuměla jim.
Sloupské panství zdědil syn Carlos. Jak zde působil, nevíme, zde zatím nebyly nalezeny žádné prameny. Zemřel bezdětný v roce 1856, a kupodivu panství nezískal jeho bratr ale matka Alžběta, která žila s dcerou v zámečku ve Svojkově. Ta jej odkázala vnukovi Augustu Františkovi, který na něm začal hospodařit po její smrti v roce 1876. O dva roky později se oženil s hraběnkou Františkou Hartigovou z Mimoně. Svatbu měli v Lucernu ve Švýcarsku a po návratu byli ve Sloupu v Čechách okázale přivítání. Byli prvními pány, kteří zde, zřejmě i před Velkou válkou, žili trvale, nejezdili sem jenom na letní a podzimní pobyty. Narodily se jim dvě dcery Juliána a Marie.
Manželé Kinští si vedli návštěvní knihu, podle které víme, kdy tam přesně byli a kdo je navštěvoval. Stálými hosty byl např. bratr hraběte Filip, který do Sloupu jezdil každý rok na lovy, a do návštěvní knihy i kreslil místa, která navštívil, a co ulovil. Dále je často navštěvovaly sestry jeho manželky hraběnky Paula a Marie. A také českolipská malířka Eugenie Hauptmanová-Sommerová, která dcery namalovala.
V roce 1902 se Marie provdala za bavorského šlechtice Emanuela Preysinga. Po těžkém porodu syna Kašpara nechala upravit kapli v Modlivém dole u Svojkova na lourdskou jeskyni jako votivní dar. Žili v Bavorsku, ale na léto jezdili do Sloupu. Hraběnka Františka a její dcera Juliana byly zbožné a aktivní v charitativních i církevních spolcích, ve kterých zastávaly významné funkce. Pomáhaly i za Velké války, Františka byla vyznamenána čestným uznáním Červeného kříže.
Z návštěvní knihy se dozvídáme, že v roce 1928 oslavili ve velkém stylu zlatou svatbu a o deset let později, v pochmurném roce 1938, už skromněji svatbu diamantovou. Jak se stavěli k politice Adolfa Hitlera, nevíme, je ale dost pravděpodobné, že vzhledem ke svému věku zůstávali v ústraní. Manželé Kinští zemřeli ve válečných letech, Františka v roce 1939, hrabě o dva roky později.
Jejich vnuk Kašpar Preysing, který bydlel v meziválečném období v Německu, odešel před nacisty do Čech a za války žil ve Sloupu v Čechách.
Sloupské panství zdědila po smrti majitelů dcera Marie, ale staral se o něj její syn Kašpar. Jeho smrt byla tragická. 9. května přišla do Sloupu v Čechách Sovětská armáda. Večer se jeden opilý voják dožadoval vstupu do zámku Kašpara zastřelil přes dveře. Manželka s dětmi a sestra Juliana odešly do Německa, majetek Kinských byl zestátněn.