„Rozumět neštěstí a lidské bídě je tolik jako rozumět dějinám.“ – to je jeden z citátů Jakuba Arbesa, kterých ve společnosti svých přátel vyslovil bezpočet. Spisovatel věděl o čem mluví.
Pocházel z chudých poměrů, umřeli mu dva synové a kvůli odporu a nesouhlasu s poměry musel často řešit existenční problémy. Od dětství vnímal politické ovzduší plné sporů o uznání českého jazyka a jitření národnostních otázek mezi Čechy a Němci. Od školních let rád psal, ale nestudoval obor humanitní, nýbrž přírodovědný. Až teprve osobní setkání s Janem Nerudou změnilo jeho rozhodnutí. Neruda mu také zajistil místo v Národních listech.
Doba, kdy nastoupil do redakce, byla neklidná, Arbes se stal přímým účastníkem bojů za národní práva Českého národa, které vrcholily v 70. letech 19. století. Čím více za ně česká inteligence bojovala a rostla opozice vůči vídeňské vládě, tím více se tato vláda bránila a zvyšovala represe.
Odstranit Jakuba Arbese nebylo složité. Na pozici odpovědného redaktora nesl veškerou odpovědnost za vydané články. Národní listy se stávaly více a více opoziční, jejich prestiž rostla. Není divu, že se Arbes dostával do neustálého styku se soudy, až mohl v roce 1873 prohlásit: „Ukažte mi jediného žurnalistu, který byl asi stokrát vyšetřován, asi šedesátkrát obžalován a asi padesátkrát souzen.“ Tyto neustálé represe mu ztrpčovaly život, ale nebylo v jeho povaze se vzdát. Jeho boj sice nebyl marný, ale vyhrát ho nemohl.
Za články, které vyšly v Národních listech a které ani nenapsal, se konalo v České Lípě pět soudních procesů. Krajské soudy v České Lípě a dalších třech pohraničních městech (Cheb, Most, Litoměřice), byly vybrány pro odsuzování českých žurnalistů proto, že tato města byla poněmčelá. Odsouzené soudila dvanáctičlenná porota. Její členové byli losování a byli to lidé různých profesí a různého postavení, většinou však Němci. Úřady věřily, že Němci sedící v porotě nebudou s českými žurnalisty sympatizovat. Jakub Arbes a další obžalovaní (vydavatel a tiskař Národních listů) se k soudu nikdy nedostavili, vždy byl přítomen pouze jejich advokát. Při prvním procesu nebyl odsouzen, ale další čtyři mu vynesly celkem 12 měsíců těžkého žaláře a 3 týdny tuhého vězení, které si měl odpykat v České Lípě.
Arbes trest přijal a sám se 24. září 1873 vydal do České Lípy. Po osmé hodině ráno vyjel vlakem z Prahy, na českolipské nádraží přijel po třinácté hodině. Kam vedly jeho první kroky v našem městě, kde všude pobýval a jaké bylo jeho třináctiměsíční vězení, se dozvíme v sobotu 5. dubna na akci Česká Lípa Jakuba Arbesa, kterou pořádá Vlastivědný spolek Českolipska - Klub přátel muzea. Máte-li zájem navštívit místa spojená s Jakubem Arbesem, přijďte ve 14 hodin k restauraci Arbes. Provázet nás bude opět Ladislav Smejkal, historik Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě.