Velké emoce vyvolal název přednášky Mgr. Michala Rádla Bombardování Českolipska sovětským letectvem v květnu 1945. Na facebookovém profilu reagovali lidé, kteří vzpomínali na vyprávění svých rodičů a prarodičů. Ti na obloze pozorovali letadla spojenců nebo sovětské armády. Jejich potomci jsou dodnes citliví na opačná tvrzení, navíc se do reakcí na upoutávku promítla i současná politická situace, negativně reagovali prorusky orientovaní zastánci současného válečného konfliktu na Ukrajině.
Historik a archivář Michal Rádl se událostmi druhé světové války zabývá dlouhodobě. Potvrdil správnost obou názorů: Českolipsko bylo bombardováno letectvem spojeneckým i sovětským. Dubnové bombardování spojenci postupně dohledává v českých archivech a teprve nedávno získal zprostředkovaně výpisy z ruských archivů, ze kterých lze vyčíst sice strohé ale velmi cenné informace o leteckých náletech na Českolipsku Sovětskou armádou. Další zdroje pak dohledal v dobových článcích periodik a ze zaznamenaných vzpomínek pamětníků.
Angloamerické nálety se uskutečnily 14. a 29. dubna (a zřejmě i 26.) Při prvním náletu padaly bomby na Českou Lípu a o život přišlo 12 lidí a 25 bylo zraněných.
29. 4. zasáhly pumy okolí Svárova, Obecní les, a hlavně ujíždějící vlak s cisternami, který mířil do Stružnice. Ten stál v době vyhlášení na českolipském hlavním nádraží. Před blížícími se letadly se snažil ujet do lesa u Dolní Libchavy. Dojel ale jen do zákrutu za řekou a u kamenného viaduktu byl zasažen a vzplál. Celá oblast se zahalila do černého dýmu a podle svědectví pana Křivánka byl „celý prostor dnešní zahrádkářské kolonie zamořen pohonnými hmotami a obyvatelé z okolí si je nabírali do nádob a odváželi na vozíkách“. O obětech na životech při této akci spojenců nejsou žádné zprávy.
Bombardování na samém konci války už nebylo zaměřené na strategické objekty, ale na kolony ustupujících německých jednotek. Němečtí vojáci měli po kapitulaci platné od 8. května zůstat na místě a čekat na odzbrojení československou a sovětskou armádou, ale toto nařízení nedodržovali, slučovali se do kolon a přes Úštecko a Litoměřicko odcházeli směrem na Rokycansko a Plzeňsko co nejrychleji do Bavorska.
V úterý 8. května, kdy už byla vyhlášena kapitulace Německa, se místo radování z konce války ozvaly na Českolipsku sirény a lidé odcházeli do krytů. Do bombardování bylo nasazeno 46 bombardérů Petljakov PE-2, které vzlétly celkem 101x a vystřídalo se na nich 53 leteckých posádek. Svrženo bylo celkem 62 tun pum nejen sovětských, ale také ukořistěných německých. Rádius sovětského letectva ještě tento den byl poměrně široký a zahrnoval oblast mezi Pirnou, Turnovem, Mladou Boleslaví, Mělníkem a Řípem. Nad Mimoní prolétly v půl páté odpoledne. Padající bomby vytvořily 75 kráterů, zcela zničily 8 domů, poškodily kostelní věž, faru a školu. Škody v té době činily cca 5 milionů korun. Přesný počet zemřelých není znám. V českolipském archivu bylo dohledáno 36 osob, na pamětní desce, která byla na mimoňském kině odhalena v roce 2015, se uvádí počet 40 obětí.
Hans Ulrich Rudel, významný německý letec, v té době pobýval na hradčanském letišti. Ve své knize Navzdory vzpomíná: „Když ti hoši budou dobře mířit, budou hrozné ztráty, protože jsme na sebe tak natěsnaní. Malý koberec bomb se snesl tři sta metrů od silnice, na které jsme se seřadili, přímo doprostřed města. Chudáci obyvatelé Mimoně!“
V České Lípě zazněly sirény toho dne dvakrát, ve 14 a 16.15 hodin. Bomby dopadly do dílen Vagonky, mezi vily na Kopečku před dům čp. 1235, před základní školu Dr. Tyrše, do parčíku před dnešní moderní vlakové nádraží a také před dnes už neexistující budovu starého překladiště, nedaleko zrušené pošty č. 5 na nádraží. Škody hlavně v železničních dílnách byly značné, jak ostatně dokazují nedávno nalezené fotografie zhotovené těsně po náletu. Lidský život si tato akce vyžádala asi jenom jeden, tak málo snad proto, že výroba ve vagonce byla zastavena a toto bombardování se jeví jako zcela zbytečné.
Tento den padaly bomby i v Horní Polici, v Žandově u slévárny a u koupaliště v Novém Boru.
I o den později se rozezněly sirény a zejména kolony ustupujících německých jednotek čelily zasahujícím pumám. Ten den vzlétlo 38 letounů, které vzlétly celkem čtyřiaosmdesátkrát s osmašedesáti tunami pum. Ty v našem regionu dopadly na kolonu v Dubé, kde byl letecký poplach vyhlášen 2x. V ní bylo zcela zničeno 18 domů a 54 poškozeno. Zřejmě omylem spadla bomba i v obci Vrchovany (původně byla mířena na Dubou). Letadla sovětské armády startovala na dvou letištích – Zagaň a Szprotawa. Sovětský voják, který tehdy sloužil v Zagani, později na 9. květen vzpomínal takto: „Vraťme se k událostem 9. května u nás v pluku. Vše se seběhlo neočekávaně. Ještě někdy kolem půlnoci se ze dvora domu, kde bydleli letci, ozvaly výstřely z pistolí, jež narušily ranní spánek. První, co si každý, kdo se probudil, myslel, jsme napadeni. Ti, kteří stříleli, nebyli ve tmě vidět. Zanedlouho se ozvala střelba z kulometů na letišti. Zdálo se, že se myšlenky o přepadení naplňují. Tento pocit ještě potvrzovala skutečnost, že se v našem prostoru působnosti občas objevovaly menší ozbrojené skupiny. Všichni jsme se rychle oblékli, vzali jsme si osobní zbraně a rozhodli se pokusit proniknout k letadlům. Tehdy střelba ještě zesílila o výkřiky: URÁ! Uslyšeli jsme přijíždět automobil. Nebylo pochyb, byli jsme přepadeni. Najednou jsem uslyšel známý hlas technika letadla Grigorije Pavlenka: Proč spíte? Vyhráli jsme! Došlo k tomu tak, že technici, kteří zůstali na letišti a pracovali v noci, aby opravili neletuschopné stroje, jako první uslyšeli o vítězství a tímto způsobem ho slavili. Nastalo jitro, žádné rozkazy do štábu pluku nepřišly ale i tak jsme se rozhodli zachovat běžný denní režim. Šli jsme na snídani do jídelny a odtud jsme se vypravili na letiště Zagaň očekávat rozkazy. Na rozkazy jsme nemuseli dlouho čekat. Dozorčí ze štábu předal rozkaz, aby se všichni příslušníci pluku vyrovnali u štábu divize. Ve formaci jsme připochodovali na místo, kde už stály další pluky. Zanedlouho přijel autem velitel divize plukovník Dobyš Už měl všechny informace o tom, co se dnes bude dít. Po krátkém shromáždění, kde nám všem popřál k vítězství, a popřál dobrého zdraví a hodně štěstí, nás seznámil s bojovými úkoly. Devátý květen se nakonec pro nás stal skutečným obyčejným pracovním dnem“
Na přednášce jsme se dozvěděli pouze střípky těchto událostí. Stále se nacházejí dobové fotografie, ozývají se pamětníci, kteří vzpomínají na vlastní zážitky a vyprávění svých rodičů i prarodičů a poskytují fotografie, které po svých předcích nalézají.