V dějinách 18. a 19. století se Česká Lípa může pochlubit několika fenomény, kterými se zapsala do národních dějin. Jedním z nich bylo školství. Nijak velké město poskytovalo základní vzdělání na školách obecných a měšťanských. Střední školu bylo možné vystudovat na gymnáziu, reálce, škole živnostenské, obchodní a zemědělské.
Ve všech byla hlavním vyučovacím jazykem němčina, povinné vyučování českého jazyka bylo uzákoněno pouze v letech 1851-1869, poté to byl předmět nepovinný. V polovině 19. století se česká národnostní menšina začala v našem městě rozrůstat. Do města se stěhovaly rodiny, jejichž otcové byli vyučení ševci, krejčí, sládci. Práci nacházeli i v nově postavených železničních dílnách. Rodiče měli zájem posílat svoje děti do české školy a sdružovat se v českém spolku. V roce 1867 byla založena Měšťanská beseda, která se v roce 1875 přejmenovala na Českou řemeslnickou besedu. Pořádala divadelní představení pro děti i dospělé, přednášky, výlety, vánoční besídky.
Jejím hlavním cílem bylo založit českou školu. Organizovala peněžní sbírky a akce, jejichž výtěžky měly tuto snahu podpořit. To vše se konalo v době, ve které sílilo národnostní napětí, Češi byli vystavováni ústrkům, šikanám a zákazům. Např. výuka jakéhokoliv jazyka se mohla dít pouze ve školském zařízení. Češi zákazy různě obcházeli, příkladně Jindřich Seidl, železniční zřízenec, učil češtinu při loutkových představeních.
V roce 1907 byl v besedě založen Český školní výbor. Do čela se postavili bratři Josef a František Kubálkové, oba krejčí. Ihned pocítili řádění zfanatizované německé mládeže, která ve městě napadala Čechy, a jim v domě vybila okna. Německý nacionalista Babor, který měl řeznictví v místech dnešního OD Banco, do výlohy umístil šibeničky, na kterých byli pověšeni Češi. Případ byl o to smutnější, že majitel pocházel z českých poměrů. Výbor koupil v roce 1908 zchátralý dům v Klášterní ulici, na jehož pozemku plánoval postavit školu. Posílat do ní své děti chtělo 190 rodin, výbor si je pečlivě sepsal, a bylo velkou ostudou vedení města, jak tuto petici se soupisem rodin zneužil. Rodičům na tzv. „Černé listině“ začaly chodit výhružné dopisy, přicházeli o zaměstnání a nájmy. Některé rodiny se odstěhovaly, jiné našly ubytování v hostinci U tří lip, který beseda zakoupila. Česká škola postavená nebyla, radnice přes zakoupený pozemek naplánovala stavbu silnice (což se nikdy nestalo). Školní výbor pracoval až do roku 1915, pořádal výlety pro děti, loutková představení, vánoční besídky.
Po vzniku Československa se otázka českého školství v pohraničí dostala na přední místo. V České Lípě byl školský výbor obnoven v listopadu 1918, začal spolupracovat se zástupci českých menšin okolních měst a obcí. Usiloval o budovu v Moskevské ulici, což se nakonec povedlo. K zápisu se dostavilo 227 dětí, do nově otevřených dvou tříd obecné a dvou tříd měšťanské školy bylo přijato 138 žáků. Výuka byla zahájena 22. září, slavnostně byla škola otevřená ve sváteční den 28. října. Podle pamětníků byla návštěva hojná, přijeli i hosté z vnitrozemí. Ředitelem se stal Emil Kleprlík, významný pedagog, vlastivědný pracovník a kronikář.
Budova školy začala další stránku své slavné historie. Na počátku 19. století se zde nacházely tři menší zchátralé domy, na jejichž místě nechal podnikatel Franz de Paula Elbel postavit dvoupatrovou budovu a začal zde potiskovat látky. Kartounka později patřila Emanueul Müllerovi, který v kartounářské tradici úspěšně pokračoval až do poloviny 19. století, kdy budovu koupilo město. Nechalo ji přestavět a až do roku 1898 sloužila potřebám krajského soudu. V přízemí v cele si svůj trest v letech 1873-1874 odseděl spisovatel Jakub Arbes. Na počátku 20. století byla budova zrekonstruovaná tak, aby mohla sloužit školským účelům a nastěhovaly se do ní školy chlapecká obecná a živnostenská, v roce 1915 velitelství českého vojenského pluku. Od roku 1919 až do dnešních dnů slouží školám.
28. října 1932 se před budovou sešlo 3000 Čechů nejen z Českolipska ale i z Litoměřicka, Mladoboleslavska, Mělnicka, Turnovska a dalších. Důvodem bylo symbolické uzavření první české školy a otevření nové, která se nestěhovala do staré budovy ale nové a moderní. Slavnostní průvod doprovázený dvěma kapelami vedl oklikou Jiráskovou ulicí přes náměstí kolem radnice. Česká menšina chtěla takto upozornit na sebe i svoji činnost a radnici dokázat, že zde má svoje místo a svoje práva. Průvod prošel Hrnčířskou ulicí až do Mánesovy k nově postavenému areálu chlapecké a dívčí obecné školy se dvěma vchody i ředitelskými byty. Návštěvníci si moderní školu mohli prohlédnout. O název Tyršovy školy bylo v době slavnostního průvodu zažádáno a užívat jej mohli od následujícího roku. Symbolické otevření nové české školy, na kterou byli naši předci velmi hrdí, bylo završeno.