Z čtenářského deníku – leden 2012

V každoroční nadprodukci tisíců knih se většina novinek k potenciálním čtenářům vůbec nedostane. Čtenář se o „svých“ knihách často ani nedozví. Proto zde upozorním na tucet titulů, které mě v posledních měsících zaujaly.

Podrobnější „recenze“ by byly zbytečné, považujte text jen za subjektivní seznam čtenářských tipů. Jestli vás anotace zaujme, na internetu objevíte podrobné informace i hodnocení, které už napsali povolanější. Za přečtení stojí ale všechny. V diskuzi možná uvedete i vaše vlastní objevy.

Umberto Eco: PRAŽSKÝ HŘBITOV
Deníkové záznamy falzifikátora dokumentů a policejního agenta, který na sklonku XIX. století bilancuje své životní úspěchy. Všechny ostatní postavy historické fresky skutečně žily, tvrdí autor. Eco odkrývá původ podvrženého pamfletu Protokoly sionských mudrců. Z cynických úvah a skutků pisatele je čtenáři chvílemi dost nevolno. Ale náročná četba dodá protilátky proti nejrůznějším spikleneckým teoriím, kterými nás samozvaní „odborníci na všechno“ otravují i dnes. (Kniha roku v tradiční anketě Lidových novin.)

Oriana Fallaci: HNĚV A HRDOST
Slavný apel italské novinářky vyšel v českém překladu až deset let od prvního vydání a pět let po smrti autorky. „Fallaciová dala velkou lekci z netolerance milionům lidí“, namítá italský profesor dějin filosofie. Esej je skutečně politicky dost nekorektním protestem proti islamistickému terorismu po 11. září 2001. Je to protest až zoufalý, ale upřímný a podpořený osobní zkušeností. Měli bychom o něm vědět.

Herma Kennelová: BERGERSDORF
15. březen 1939 slavili němečtí obyvatelé jazykového ostrova u Jihlavy jako své osvobození... Dokumentární román popisuje osudy starosty Bergersdorfu (vsi s čestným titulem Vesnice SS), jeho rodiny a mnoha dalších „obyčejných“ lidí, které semlelo soukolí velkých dějin. Autorka v závěru popisuje i známý masakr na louce u Dobronína.

PŘÍBĚHY 20. STOLETÍ
„Nejlepší český historický komiks“ – doporučená četba pro mládež i pro dospělé s krátkou pamětí. 13 skutečných příběhů z totalitních časů, například osudy generála Tomáše Sedláčka, málo známého odbojáře „Hurvínka“ nebo paní Milušky Pomplové-Havlůjové, která 17. listopadu 2011 z rukou svého syna právem převzala Cenu Paměti národa.

Michael Cunningham: ZA SOUMRAKU
Americký autor nenašel inspiraci u spisovatelů menšinového sexuálního založení poprvé. V jeho slavných Hodinách to byla Woolfová, v této novele Thomas Mann a jeho Smrt v Benátkách. Pouto mezi rodiči a dospělými potomky, obyčejný život stárnoucí dvojice na Manhattanu. Současně také vztah humanismu a umění, prozaická báseň o (marném?) hledání krásy a lásky.

Anna Enquistová: KONTRAPUNKT
Nizozemská psychoanalytička s hudebním vzděláním se vyrovnává s tragickou smrtí nadějné dcery. Kapitoly románu uvozují interpretační úvahy pianistky nad proslulými Goldbergovými variacemi J. S. Bacha. Věčné téma rodičovského stesku z dospívání dětí a jejich osamostatňování.

Petra Soukupová: MARTA V ROCE VETŘELCE
Nad fiktivním deníkem jednoho roku průměrné dívky na hranici mezi opožděnou pubertou a adolescencí čtenář žasne nad její naivní pasivitou, nebo naopak nad zbrklými činy, kterými komplikuje život sobě i svému okolí. Deník je tak sugestivní, že jistý recenzent vytkl povrchnost a hloupost samotné autorce. (V listopadu zde o knize psala Jana Kočová.)

Vikas Swarup: ŠEST PODEZŘELÝCH
Autora zfilmovaného bestselleru Milionář z chatrče jistě znáte. Důmyslně konstruovaná kriminálka o šesti podezřelých z vraždy odpudivého ministrova syna barvitě vypráví o současné Indii. O zemi protikladů, která je zároveň kouzelná i krutá, okázale bohatá i k nesnesení chudá. Asi nejvděčnější z dnes uváděných tipů.

Jan Šolc: ŘEČI POD VĚŽÍ
Časové i nadčasové fejetony „o světluškách, o dětství, o velké lásce, o levici a pravici, o Liberci, o zlodějně, o trubači, o NATObetlému, o tom Rusku a taky o špionážních aférách a semtam o sobě,“ říká autor v předmluvě. Výběr 72 řečí, které si můžete taky poslechnout zde přímo z archivu.

NEJLEPŠÍ ČESKÉ BÁSNĚ 2009 / 2010 / 2011
Výběr je snad až moc poplatný osobnímu vkusu dvojice editorů, kteří jsou pokaždé jiní. Ročně vycházejí desítky sbírek, další básně se objeví v časopisech nebo na internetu. Vybrat z nich 178 básní a pak výběr omezit na 39 „nejlepších“ (v ročníku 2010) – to je asi objektivně nesplnitelný úkol. Tři výbory doplněné vždy články obou editorů ale poslouží k základní orientaci.