Dnes je 25. 11. 2024
svátek má Kateřina

Romská otázka

Mezinárodní den Romů připadá na 8. dubna. Pro Romy je tento den příležitostí oslavit svou kulturu, společné kořeny, jazyk a „romipen“ – svou romskou identitu. Pro nás ostatní je tento svátek příležitostí dozvědět se více o Romech. To řekl před rokem velvyslanec USA Norman Eisen. Proto právě teď, na začátku dubna, upozorním na novinku „Romská otázka – Psychologické důvody sociálního vyloučení Romů“ (2011) Kláry Samkové.

Účelem článku není popsat ani recenzovat obsah stostránkové brožury. Abych vás přesvědčil, že je to čtení zajímavé i pro laiky, vybral jsem jen několik ukázek:

Na výkopech bývali spolupracovníky všichni kopáči bez rozdílu „barvy pleti“. Po roce 1989 vznikl standard, že normální Rom je nezaměstnaný. Romové už se nepotkávají s příslušníky majority „u piva“, ale jako s lidmi v mocenském postavení (učitelé, lékaři, sociální pracovníci, úřady práce). Každý z nich má dotyčného Roma nějakým způsobem v moci, může jeho život zlepšit, nebo i zhoršit. Romové dnes prakticky neznají situaci, v níž by „gádžové“ byli součástí jejich života v místě bydliště širší rodiny, jako stálí sousedé nebo dobří známí, v rámci klubů apod. Jen církve, které Romy přijímají do svých řad jako plnohodnotné členy duchovních sborů, mají v romských komunitách dílčí úspěchy (například Svědkové Jehovovi).

Politika vůči Romům není založena na emancipaci Romů, romského hnutí a romského národa, ale na sociální práci s nimi. V tomto ohledu je popřením svobody, a proto nemůže vést k cíli. – Romové jsou tím nejméně svobodným etnikem. Mají ale zkušenost s ochranou alespoň malého duchovního prostoru ve svém nitru. Právě z něj vyzařuje zásadní nedůvěra ke všem „gádžům“, ke všem, kdo by snad chtěli a mohli i tento nepatrný kousek jejich vlastní svobodné identity ohrozit a zničit. Z tohoto prostoru také pramení hluboké pohrdání „kokosy“, tj. těmi, kteří popřeli svoje romství, zůstali na povrchu černí, uvnitř však jsou bílí.

To, že romštině skoro nikdo nerozumí, je pro Romy zárukou svobody ve vyjadřování názorů, které by si nedovolili vyslovit před majoritní společností. Jestliže se příslušník majority naučí romsky, vnímají to jako možné ohrožení: dotyčný je možná špeh, dejte si na něj pozor! Proto taky svůj jazyk nepropagují, je to jeden z důvodů, proč ani část romské intelektuální elity nechce zavádět romštinu do škol pod záminkou „neužitečnosti“. Romština by pak ztratila exkluzivní status útočiště.

Autorka nikdy neviděla svoje romské přátele z různých sociálních vrstev tak pobavené, jako při komentování případu „Plzeňská práva“. Ten mezi Romy vyvolal záplavu vtipů typu „dáme děti na doučování k Řápkové“. – Vzdělání obecně přináší dva bonusy, ekonomický plus společenský vzestup – a ten druhý nebývá pro Romy vzděláním dosažen. Jedním z důvodů, proč Romové odmítají vzdělání, je proto přesvědčení, že ani dosažené vzdělání jim nezabezpečí získání úcty, nezlepší jejich přijetí ve společnosti, tedy nezmírní jejich existenciální samotu.

Nic není Romům vzdálenější než židovsko-křesťansko-aristotelovské pojetí smyslu života. Sebereflexí svého osudu se totiž dostávají k otázce, proč se narodili jako Romové. „Být Romem“ považují za tak určující faktor, že si otázku bytí nebo smyslu života vůbec nekladou. Fatalisticky nechávají řešení na Pánu Bohu, ten má jistě svoje plány a ví, co dělá. V odpovědi na otázku „proč být Romem“ je obsažena i odpověď „proč být člověkem“ (slovo „Rom“ přece znamená „člověk“). Přitom hraje roli i fenomén karmy jako něčeho, před čím není úniku. Každý člověk si nějakým způsobem svůj život „zasloužil“ a Romové by si moc přáli zjistit, proč. Často vnímají vlastní existenci jako trest za své minulé hříchy, včetně hříchů z minulých životů.

Pro Romy je přirozené, že i mrtví jsou s nimi přítomni a jsou součástí jejich života. Předěl mezi životem a smrtí nevnímají jako něco zásadně antagonistického. Autorka popisuje, jak její bývalí švagři šli navštívit na hřbitov svého bratra, který zemřel ve věku tří měsíců. S naprostou samozřejmostí se k zemřelému chovali jako k dospělému. Mladší bratři mu jako staršímu (narozenému dřív, než oni) vzdali úctu tak, že na hrob položili zapálené cigarety... – V historii byli Romové psanci, kterým byl pohřeb na hřbitovní půdě odepřen. Je proto pochopitelné, když si některé rodiny olašských Romů (například v Brně) pořizují nejlepší hrobová místa a instalují na ně honosné pomníky s bohatou výzdobou.

Smutek po romských obětech nacismu je stále živý. Vybudováním památníku na autentickém místě v Letech u Písku by majoritní společnost tyto oběti symbolicky uznala a přijala. Místo toho opakovaně odmítáme vykoupení vepřína s poukazem na ekonomickou neefektivnost a nehospodárnost požadavku.

Když v Afghánistánu terapeuti pracovali s lidmi na možnostech řešení konfliktu, byli příslušníci obou válčících stran překvapeni zjištěním, že i protistrana trpí, má také své oběti a truchlí nad svými padlými. Předtím nad tím nikdy neuvažovali. Podobně zjišťujeme, že Romové nejsou schopni pochopit problémy „gádžů“. A naopak představa, že Romové mají svoje rodinné či osobní city, estetické potřeby nebo prostě jen starosti stejného druhu jako členové majoritní společnosti, je úplně cizí řadovým pracovníkům zejména ze státní správy. Možnost, že s Romy cokoli sdílejí – třeba jen sledování stejných pořadů v televizi – je pro řadu lidí nepředstavitelná.

Není náhodou, že negativní nálady nebo protiromské postoje projevují hlavně lidé, kteří s Romy sdílí stejný sociální status a „lepšími“ je dělá pouze příslušnost k majoritě. Ve Varnsdorfu mezi protestujícími proti tomu, že „Romové nepracují a berou jen dávky“ byla řada lidí, kteří žijí také z podpory v nezaměstnanosti. Zcela absurdní bylo, že je „proti cikánskému zlořádu“ vedl Lukáš Kohout, nezaměstnaný, adoptovaný z dětského domova, absolvent zvláštní školy s opakovanou kriminální minulostí.

Romů je u nás asi 300 000, tj. 3 % populace. V Poslanecké sněmovně by tedy mělo být pět až šest romských poslanců, v Senátu jeden senátor. I v obcích, kde Romové tvoří víc než 3 % celostátního průměru, obvykle není ani jeden romský zastupitel. Ve vládách 1993-2010 bylo postupně 215 ministrů, úměrně k početnosti populace by mezi nimi mělo být šest až sedm ministrů z řad Romů.

Autorka vzpomíná na panické stavy, kterým propadali zejména v prvních měsících činnosti členové Občanského fóra, když se k nim přihlásili Romové. I velmi humanisticky zaměření lidé měli skutečné problémy oslovovat například JUDr. Emila Ščuku „pane doktore“ a chovat se k němu stejně jako ke kterémukoli českému vysokoškolákovi. Byly na nich vidět typické projevy paniky, včetně rudnutí, koktání či nadměrného pocení. Dr. Ščuka přecházel tyto projevy s úsměvem a v podstatě majoritním členům OF pomáhal v překonání jejich bariér, nikoli bariér ze strany Romů.

I v Kanadě se dopustili vůči Inuitům (Eskymákům) toho, čeho se dopouští česká společnost vůči Romům; totiž zaměnění jejich problému národní identity s problémem sociálním. Kanaďané začátkem 60. let vystříleli eskymácké psy, aby jejich pány odřízli od jejich tradičního kočovného způsobu života; rodinám byly odebírány děti do internátních škol, aby získaly odpovídající vzdělání. Výsledkem byl totální alkoholismus, závislost na drogách a dealerství drog, více než 90% nezaměstnanost a masivní závislost na sociálních dávkách, naprostá rezignace na komunitní a často i na osobní život, prostituce a kriminalita, což jsou všechno jevy, které dobře známe ve spojení s Romy. Zvrat v tomto katastrofálním trendu přineslo až uznání Inuitů za národ a podpora jejich národního sebeuvědomění a tradičních národních hodnot. Nestalo se to proto, že by si to vymyslelo pár idealistických intelektuálů, ale prostě proto, že jiné pokusy o řešení zkrachovaly. (Inuit je v Čechách méně známý pojem, v Kanadě má označení „Eskymák“ asi stejnou konotaci jako u nás „Cikán“ nebo případněji „cigoš“.) Shodné zkušenosti udělala i australská vláda s Aboriginci, případně novozélandská vláda s Maory. Přes tyto bohatě zdokumentované zkušenosti česká vláda zarputile trvá na řešení problému Romů jako problému sociálního.

Cílem Romů je přežít jako Romové – cílem majority je nemít problém s Romy.

Romská otázka

Komentáře

Re: Romská otázka

zdenekbarta.blog.idnes.cz/c/254277/Nasi-Cikani-se-nestali-Mistry-sveta.html

Nahoru

Re: Romská otázka

To jste překopíroval ze včerejška - už je to poněkud "nečerstvé", jak by se vyjádřil Václav Klaus.

Nahoru

Re: Romská otázka

Včera se STALI,dnes ne.

Nahoru

Re: Romská otázka

Omlouvám se, máte pravdu, čacký blogger si dal další pívo. Smazali ho, chudáka. Není již demokracie v této zemi!

Nahoru

Re: Romská otázka

Pan Banga takové vtípky nemá rád.Myslím ty blogeří.

Nahoru

Re: Romská otázka

Ten perfektní system pro hýčkané slepice vypadá takto-stačí začátek.
http://www.youtube.com/watch?v=gZLlOqlP6GA&feature=related
Slepice si prostředí díky člověku vybrat nemohou.Lidé si ho vytváří sami.

Nahoru

Re: Romská otázka

a zločinci ti mají prostředí vůbec nejlepší.

Nahoru

Re: Romská otázka

Však jsou taky naše vězení přeplněná. Fakt je, že než zmrznout v zimě někde pod mostem, tak se ze zoufalství možná taky dám na zločineckou dráhu. Ne, že by se mi chtělo, ale aspoň bych měl střechu nad hlavou, teplé jídlo a možná i televízi, kdybych se dobře choval. V kriminále bych se konečně snad mohl cítit jako člověk.

Nahoru

Re: Romská otázka

Rád bych něco podotknul k té větě v úvodním článku - Po roce 1989 vznikl standard,že normální Rom je nezaměstnaný.
Měli jsme v práci taky jednoho,ale protože se mu ostatní cikáni na podpoře smáli,odešel a dnes bere tu podporu taky.Přitom to byl dlouholetý a poctivý pracovník.
Takže s těmi standardy opatrně,paní Veselá.

Nahoru

Re: Romská otázka

Přemýšlím, jak se asi cítí "můj" pan průvodčí ve vlaku (Róm), když tohle čte. Ale on na to asi nemá čas. Na dráze se slouží dvanáctky a po těch bývají zaměstnanci tak utahaní, že netouží po jiném než se někde v koutku natáhnout a trochu se prospat.

Nahoru

Re: Romská otázka

Ale jděte člověče.Lidí,co dělá "dvanáctky" je fůra.Tady jde jen o zvyk.Tak jaképak v koutku natahování.Nedělejte z té práce koncentrák.Navíc ten průvodčí se v práci nepřetrhne.Co by jiní,třeba ve fabrice,za to dali.Je vidět,že s tím žádnou zkušenost nemáte.

Nahoru

Re: Romská otázka

Jasně, práce druhých je vždy méně důležitá než ta moje. Druzí se v práci flákají, jen já pracuju do úmoru. Já mám zkušenosti, kdežto ti druzí - škoda mluvit. Kde už jsem tohle slyšel?

Nahoru

Re: Romská otázka

Právě že jenom slyšel :-)) V ordinaci?

Nahoru

Re: Romská otázka

Je pravda, že takových s vašimi názory se tam objevuje více než těch, kteří nevidí svět černobíle.

Nahoru

Re: Romská otázka

Ale bílí taky kradou!

Nahoru

Re: Romská otázka

Přesně tak, bílí taky kradou. Normální člověk tudíž nemá ujetou potřebu třídit zloděje podle barvy pleti. To už je může třídit třeba podle toho, jestli nosí kalhoty s proužkem nebo bez proužku. Praktický význam to má stejný. Možná dokonce zjistí, že zloději si z nějakého důvodu oblíbili spíše kalhoty s proužkem. A pak běda všem, kdo nosí kalhoty s proužkem?

Nahoru

Re: Romská otázka

Výzkumem bylo zjištěno,že 99% zlodějů jí chleba :o ))

Nahoru

Re: Romská otázka

Všimněte si prosím toho TAKY.jiní kradou bez toho.

Nahoru

Re: Romská otázka

No, někdo má neustálou, přímo nutkavou potřebu něco nebo někoho řešit. Pokud si tu potřebu uspokojuje zdejšími diskusemi, tak pámbu s ním. Horší je, když získá moc svá "řešení" taky prosadit. To potom pámbu s námi.

Nahoru

Re: Romská otázka

Dark Side (nomen omen), projděte si ty plky znova od začátku: Tichej tu knihu někde vyfasoval - dělá tady reklamu kamarádům - aktivisti se jenom napakujou - sociologie je nesmysl - komiksy jsou kravina - Cikáni nečtou - romská kriminalita není normální, zatímco u všech ostatních normální je - atd.

Všechno "silné názory" na věci, o kterých toho autor moc neví. Vůbec ho nenapadne, že by to někdo jinej moh vidět docela jinak. Proto ho taky vůbec nenapadne něco logicky pomocí věcných argumentů zdůvodnit.

Není divné, že se Romové diskuze neúčastní? Titulku si přece všimli - ale nejspíš je podobné řeči spolehlivě odradily. (A neglosujte, prosím, že nemají PC nebo že s ním neumějí zacházet.)

Nahoru

Re: Romská otázka

Nomen Omen? Slyšel jste někdy desku Dark Side Of The Moon?
Víte,ono to vše ve skutečnosti bývá trochu jinak a i leckterý psycholog si to vykládá podle příruček.
:-))

Nahoru

Re: Romská otázka

Filumenistům v tom brání jejich obsedantní představy.Nejdřív je rasa,potom problém.Achichouvej.
Pane Tichý,ten komiks je jen účelová slátanina na kterou byl vypsán grant.Měl bych o sobě velice nízké mínění,kdybych to dílo akceptoval.Ale pokud někdo chce mapovat cikánské dějiny,nejsem proti.

Nahoru

Re: Romská otázka

Myslím, že je to typický přístup:

Z odpovědi DDM na stránkách MěÚ jednoznačně vyplývá, že DDM problém ve skutečnosti zatím neměl, protože nikdo z dětí ani rodičů jim žádný případ krádeže nehlásil.
V DDM je kamerový systém, normální postup by tedy byl tento: Rodič nebo dítě ohlásí co nejdřív (v den ztráty!) vedení DDM, že asi v ... hodin se ztratily boty ... v ceně ... Za účasti MP se snad ze záznamu kamer dá zjistit, kdo v uvedené době mohl věc šlohnout. A případ mohl být vyřešen.

Jak víte, že to byli "mladiství Romové"? Je to možné, dokonce pravděpodobné, ale mohl to být taky kdokoli jiný. Ideologické meditace o "aktuálním problému" 3 týdny po krádeži jsou k ničemu.

Nahoru

Re: Romská otázka

Opravdu doporučuji přečíst stručný obsah knihy Ztraceni v ghettu Theodora Dalrympla
Sepsal Vl.Podrácký.Naprosto přesné a pravdivé.O tom,jak dobře míněný socialní system vytváří gheta a chudinu.
http://podracky.bigbloger.lidovky.cz/c/254982/Ztraceni-v-ghettu.html

Nahoru

Když má majoritu nějaká národnostní menšina .

Film ULOUPENÉ KOSOVO, který názorně a reálně ukazuje, jak může dopadnout stát, ve kterém získá majoritu nějaká národnostní menšina z kulturně odlišného prostředí. Pikantností tohoto filmu je fakt, že ačkoli je natočen Českou televizí, nebyl po zásahu cenzorky nikdy odvysílán.
Jak je možné, že utrácí koncesionářské poplatky za cenzurování názorově nekorektních filmů.
http://video.google.com/videoplay?docid=4554948078128880143

Nahoru

Re: Romská otázka

Tak Klára Samková se v rozsáhlém rozhovoru vrátila k tématu - a jako obvykle je dost prostořeká, např.:

Pak se ale určitě setkáváme s názory, kdy lidé přiznají, že Romové diskriminaci čelí, avšak vzápětí dodají, že si za to mohou sami…
Ano, a často Romům dávají za příklad jiné menšiny, které jsou údajně báječně integrované, například Vietnamci. V tomto případě kritici Romů pominou účast vietnamské menšiny na kriminálním životě naší země prostřednictvím miliardových celních podvodů a velkopěstíren marihuany. To není integrace, to je ignorantství české právní reality.
Pokud lidé srovnávají Vietnamce a Romy, zapomínají na pár „drobností“. Když vejdete do vietnamského obchodu, vždycky jsou tam puštěná jejich internetová rádia, televize a mají tam svůj tisk. My mluvíme o vietnamské menšině, ale nikdo si neuvědomil, že Vietnam má 90 milionů obyvatel a první vietnamské království bylo založeno 300 let před naším letopočtem, tedy 900 let před tím, než Praotec Čech přestal lovit zubry v Podněstří a odtransportoval se pod horu Říp. Tak co to tady srovnáváme? Číňané a Vietnamci nám to sice nikdy neřeknou přímo, ale my jsme pro ně barbaři, my jsme pro ně… Cikáni.

Celý rozhovor:
http://www.parlamentnilisty.cz/rss/zpravy/Cerna-hnusna-cikanska-duse-Klara-Samkova-uctuje-s-romskymi-aktivisty-i-Necasem-256401

Nahoru

Re: Romská otázka

Ta Samkošová má kliku,že je z toho venku.Ona není cikánka,má prý italské (!) předky.Její obličej je skutečně italského typu :-))

Nahoru