Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká, varoval římský filozof a politik Seneca před dvěma tisíci lety. Tedy nic nového.
Vzhledem k uspěchané moderní době zaměřené na výkon se ale odborníci tímto jevem musí zabývat stále intenzivněji. Definují jej jako výraznou a chronickou tendenci odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. Prokrastinace je rizikový fenomén pro duševní zdraví. Stěžují si studenti nebo podnikatelé, může ale způsobit problémy každému.
Článek výjimečně věnuji dvěma knižním titulům z loňského roku.
Petr Ludwig nabízí metodu: Konec prokrastinace
Rozhodně se hodí začít tady. Poslechnete si tam motivační video, přečtete si charakteristiku příručky, několik výkladových schémat, část obsahu knihy s ukázkou textu i hodnocení čtenářů, například pochvalu marketingové ředitelky Pavlíny Louženské: Tahle knížka vám pomůže kouknout se na každodenní boj s prokrastinací jinýma očima. Zjistíte, jak jezdit na slonovi, nebo že být křeček není vůbec zábava.
Že tomu nerozumíte? Autor založil vzdělávací institut, kde v oblasti motivace, rozhodování a pracovní efektivity pomohl už tisícům klientů. Ale hlavně: vyvinul si přitom vlastní teorii s originálními postupy a pojmy jako osobní SWOT analýza, buzer-lístek, metody todo-today, inner-game apod. Jako své životní motto si Petr Ludwig vybral výrok Alberta Einsteina: Člověk, který jde s davem, se obvykle nedostane dál než samotný dav. Ovšem člověk, který dokáže dav opustit, se může dostat na místa, na kterých ještě nikdo nikdy nebyl.
Přiznávám, že jsem příručku se zájmem přečetl. Ale k systematickému boji s vlastní prokrastinací jsem se jaksi neodhodlal. Zatím. Zřejmě se projevuje rozhodovací paralýza, jak tomu odborně říká autor. Mám ale polehčující okolnost, totiž důchodový věk.
John Perry propaguje opak: Umění prokrastinace
Výmluvný podtitul – Průvodce efektivním zahálením, lelkováním a otálením – prozrazuje, oč emeritnímu profesorovi filosofie na Stanfordově univerzitě šlo. Už v roce 1995 napsal drobnou esej, která vzbudila nečekaný ohlas a mnohem později se stala první kapitolou doporučované knížky. Autor sám sebe hrdě považuje za strukturovaného prokrastinátora, který hodně zvládne tak, že nedělá jiné věci.
Tady je pochvalný článek, ke kterému není třeba moc dodávat.
Autorka druhé recenze měla podobný nápad jako já – obě knížky porovnat: v prvním odstavci nepřehlédněte odkaz na její nedávnou recenzi Ludwigovy příručky.
Nakonec ještě oblíbený e-mail pana profesora od ženy, která píše, že byla prokrastinátorka celý svůj život. Líčí, jak se kvůli tomu cítila mizerně, hlavně proto, že ji bratr za tuto charakterovou vadu neustále kritizoval. Po přečtení mé úvahy dokázala zvednout hlavu a uvědomila si, že je cenným člověkem navzdory tomu, že prokrastinuje. Vypráví, jak po přečtení mé úvahy poprvé v životě našla odvahu říci svému bratrovi, aby zavřel hubu a šel někam. – Mimochodem, dodala, je mi sedmdesát dva let.
Už víte, kterému přístupu dáte přednost? Neměli byste to dlouho odkládat :o)))