Nelehký den

Nelehký den napsal Mark Owen (pseudonym) s profesionální pomocí Kevina Maurera (autora knih o vojenských operacích v Afghánistánu, Iráku i jinde) – a je to na promyšlené struktuře časových rovin textu znát. Jen překladatel bohužel nezvládl několik hůř srozumitelných míst.

Byla to ve skutečnosti noc z 1. na 2. května 2011 (pákistánského času), viz anotace: Kniha bývalého člena zvláštní jednotky amerického námořnictva Navy Seals, který se zúčastnil operace vedoucí k zabití Usámy bin Ládina, popisuje nejen tuto operaci s krycím názvem Neptunův trojzubec, ale i řadu předchozích nasazení svého týmu, především v Iráku a Afghánistánu. Otevřená výpověď nabízí průběh zabití bin Ládina z pohledu očitého svědka, především je to však zajímavá zpráva o výcviku, každodenním životě i náročných úkolech příslušníků speciálních jednotek.

Je to strhující příběh, který vás taky donutí ignorovat, že už je půlnoc. Potvrzuje to i čtenářka z Kosmasu (kráceno): Nelehký den je velice silný a emotivní zážitek. Občas mi až lezly oči z důlků. Psal to voják, takže tomu odpovídá i forma textu, jakým je kniha zpracovaná. Hlavně je to ale hodně poutavé a napínavé dílo. Často jsem až hmatatelně pociťovala všechno, co se odehrávalo na stránkách. Je zvláštní, moci být součástí každodenního života elitních vojáků. Ale zároveň je opravdu těžké pochopit, že existují takoví jedinci, kteří tohle všechno podstupují dobrovolně. Díky téhle knize jsem ale těm mužům aspoň trochu porozuměla. Je to jedna z nejlepších knih, co jsem tento rok četla.

Film o stejné akci 30 minut po půlnoci režisérky Kathryn Bigelow jste už možná viděli, ale i tak stojí kniha za přečtení. V závěrečných sedmi kapitolách spoluprožijete logisticky dokonale připravenou akci 24 profíků minutu po minutě. Splnili úkol, ačkoli jeden z vrtulníků havaroval. Přitom dokázali v nepřehledné situaci ochránit životy žen a dětí teroristů, dokonce i při riskantní likvidaci trosek vrtulníku na dvoře pomocí výbušnin. V knize jsou plánky objektu, ve kterém se UBL roky ukrýval, a podrobná schémata průběhu akce. Jediné minus bylo nakonec to, že pro nedostatek času nestihli vojáci posbírat všechny dokumenty, počítače apod. (akce přece probíhala utajeně na území cizího státu!). I tak ale dopravili specialistům CIA celé pytle materiálů. Nejpodstatnější je, že prezident mohl osobně poděkovat všem, kteří se akce zúčastnili. Vrátili se na základnu bez ztrát a bez vážnějších zranění!

Pro laika je například až neuvěřitelný čtyřstránkový popis příprav výzbroje a výstroje příslušníka Navy Seals před startem. Některé technické prostředky jako by už patřily do sféry sci-fi. Ale z příběhu lze vycítit i morální převahu mužů z Navy Seals nad terorem:

Byl jsem už na odchodu, když mou pozornost upoutala police umístěná nade dveřmi. Nacházela se právě nad tím místem, kde bin Ládin stál, když jsme vnikli do druhého patra. Přejel jsem rukou po poličce a objevil dvě zbraně. Jednalo se o AK-47 a pistoli Makarov v pouzdře. Obě zbraně jsem sundal a vytáhl zásobníky. Zkontroloval jsem komory.
Obě byly prázdné.
Nechystal se bránit. Nechtěl bojovat. Vedl své následovníky, aby sami sebe vyhodili do vzduchu nebo navedli letadla do budov, a sám se ani neodhodlal vzít do ruky zbraň. Podobná reakce byla v takové situaci typická a zažili jsme ji už dříve. Čím výše postavený byl jedinec ve struktuře nepřátel, tím větší zbabělec to byl. Vůdci nebyli ochotni bojovat. Jenom mladí a ovlivnitelní byli s to vyhodit sami sebe do vzduchu.
Bin Ládin si musel být vědom, že přicházíme, když slyšel pád vrtulníku. Ahmed al-Kuvajtí si získal můj respekt. Alespoň se snažil bojovat a chránit sebe i svou rodinu. Bin Ládin měl na přípravu obrany nejvíce času, a přesto nic neudělal. Věřil tomu, co sám kázal? Byl ochoten osobně bojovat ve válce, do níž vedl druhé? Pochybuji. Jinak by se alespoň chopil zbraně a bojoval by za svou víru. Ten, kdo druhé posílá zemřít, a sám není ochoten nasadit život, nemá čest.

Vojáci zůstávají z pochopitelných důvodů v anonymitě, tím víc je jistě potěšila reakce americké veřejnosti: Poslední měsíc byly informace o misi jedním z nejpřísněji střežených tajemství a najednou se staly veřejnou záležitostí. Sledovali jsme záběry shromáždění, které spontánně vzniklo před Bílým domem, u Ground Zero a u Pentagonu. Na utkání nejvyšší basketbalové ligy ve Filadelfii začali fanoušci náhle skandovat „U-S-A“. Všichni jsme žasli nad tím, jak mladě ti fanoušci vypadali. Tyhle děti si už nemohly pamatovat, jak Spojené státy vypadaly před 11. zářím 2001.

Možná jste už taky někdy narazili na hnusné komentáře českých internetových pitomců pod zprávami o zranění nebo smrti našich vojáků na zahraničních misích. Američané dovedou být bez velkých slov opravdoví vlastenci: Tento příběh vyprávím na počest těch našich kolegů, kteří přišli o život od 11. září. Pro ně věnuji většinu zisku z prodeje této knihy. Oni jsou praví hrdinové. – A následuje 74 jmen: Thomas C. Fouke, poručík, Thomas Ratzlaff, SOCS, Stephen Mills, SOC...
No Easy Day prý v americkém žebříčku bestsellerů převálcoval i 50 odstínů šedi. Mohlo by se něco podobného čekat u nás?

* * *

Našel jsem aspoň tyto – vesměs pochvalné – ohlasy s několika krátkými ukázkami:
http://www.bux.cz/literarni-kavarna/ctenarske-recenze/mark-owen-kevin-ma...
http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/nelehky-den-se-cte-podivuhodne-...
http://www.bux.cz/literarni-kavarna/ctenarske-recenze/mark-owen-nelehky-...

Náhledové foto: bookjournal.cz