Mariusz Szczygieł potřetí

V žádné zemi se nic podobného nestalo: Přes čtyři měsíce vycházela v Polsku série 17 českých knih plus DVD s jejich filmovou verzí. Vydavatelství Agora zařadilo do výběru Hrabala, meziválečného Vančuru nebo Čapka, Fukse a Škvoreckého, ale i současníky Svěráka a Viewegha.

Ke každému titulu napsal Szczygieł pro Gazetu Wyborczu fejeton. Tak vznikl soubor LÁSKA NEBESKÁ, který právě vychází v českém překladu.

Fejetony nebyly míněny jako recenze vydávaných titulů ani jako nakladatelská reklama. Autor je považuje za improvizaci na téma dané knihy, jakési jam session, v němž se objevují zcela nečekané motivy. Sedmnáctero vyprávění o Češích a jejich kultuře vyšlo v Polsku letos v únoru knižně, hned se dostalo na seznam bestsellerů a vycházejí stále další dotisky. Jedna čtenářka (38 let) autorovi v e-mailu napsala, že jeho fejetony četla třikrát: nejdřív v novinách a pak ještě dvakrát v knížce, protože „se po ní chce žít“.

I v Polsku má kniha český titul podle stejnojmenné písně. „Nebeská“ zní totiž stejně jako polské slovo „niebieska“, které označuje modrou barvu. A „laska“ je literární výraz pro hůlku nebo hůl. V jazyce mladých Poláků to může být hezká holka, ale taky penis. „Jak vidíte,“ uzavírá vysvětlení autor, „nám Polákům zaručuje ´láska nebeská´ pohodu. Myslím, že neexistuje lepší název, který by vystihoval ducha této knížky.“

Hrabalovy Ostře sledované vlaky například inspirovaly fejeton o kariéře Václava Neckáře, jeho statečném boji s následky mrtvice a úspěšném comebacku s písní Půlnoční. – Papouškův Černý Petr dovedl Szczygieła k úvaze O myšlenkách českého národa, kterou věnuje fenoménu nápisů na veřejných záchodcích v obou zemích a dochází k překvapivým závěrům v oblasti životní filozofie. Místní patrioty potěší, že cituje i nápis z toalety na gymnáziu v České Lípě: „Víte, proč Bůh stvořil jako prvního muže? Protože se vždy začíná od nuly.“ Zlatá sedmička záchodkové české literatury ale vrcholí ukázkou z toalety v restauraci u rybníka v Českých Budějovicích-Boršově: „Vážené dámy, neházejte tampony z oken, dusí se jimi naše kachny.“ – Svěrákovy Vratné lahve jsou záminkou vyprávění o samoobslužném Lesním baru bez personálu v podobě turistické chatky v Jeseníkách, ve které pan Pavlíček ráno instaluje zboží, ceník a pokladničku, a navečer všechno zase uklidí. „Lesní nebo horský turista je jiný typ člověka,“ vysvětluje. „Pokud tam někdo něco ukradne, tak to jsou spíš lumpové z vesnice. Ale mám zaprvé jejich telefony, a tak jim hned volám, když něco zmizí, a za druhé se s barem zrodila solidarita a celá vesnice ty své zloděje hlídá, aby tam nic nešlohli, protože by poškodili její čest.“ – Haškův Švejk inspiroval fejetony dva: O tom, jak přežít a nepozvracet se, O tom, že je lepší nešvejkovat, zejména po smrti. – Havlova Žebrácká opera vede Szczygieła k fejetonu o fízlování kdysi a dnes, a nejen o bulváru. Závěrečný odstavec věnuje spisovatelce Obermannové: „Vši si prý mezi lidmi nevybírají a každá krev je dobrá. To si nemyslím. Jsem přesvědčen, že vši mají nejraději krev hrdinů.“ – Jen některé další tituly: O hospodě plné idiotů, O slovních spojeních čili českých Tatrách, O urně v kredenci…V kapitole Motýlí dotek Blanky M. popisuje Szczygieł osobní setkání se známou celebritou, kterou jsme nedávno uvítali i na IGS, jako sarkastickou grotesku.

Snad je už zřejmé, že LÁSKA NEBESKÁ je knížka vtipná a zábavná, ale přináší kromě toho i řadu pozoruhodných postřehů o naší české realitě a mentalitě, které může zformulovat jen laskavý pozorovatel z jiné země, v tomto případě nejznámější polský čechofil. Sami je obvykle ani nevnímáme, protože jsou to pro nás všední samozřejmosti.

* * *

Proč ale Szczygieł do třetice?

Překlad ironicky pojmenovaného GOTTLANDU vyšel už v roce 2007 a byl „významným pokusem o prolomení stereotypních představ, jaké o Češích často udržují jejich severní sousedé“. Zlínské impérium Tomáše Bati, lásky Lídy Baarové, legendy o vzniku a pádu Stalinova pomníku na Letné, osudy Jana Procházky nebo Marty Kubišové apod. dostávají prostřednictvím pronikavého pohledu zvenku čerstvé a pro nás neobvyklé zabarvení. Kniha získala ocenění European Book Prize pro nejlepší evropskou knihu.

Loni následoval český překlad knihy UDĚLEJ SI RÁJ, která už vypovídala o naší současnosti. „Z knihy vystupují dva tematické okruhy. Tím prvním je povaha české kultury: zatímco polská je podle Szczygieła nekrofilní, neboť se vyžívá v křivdách a ztrátách, česká kultura vznikla jako antidepresivum. Češi mají tendenci všemu se vysmát, vše ironizovat a znevážit, je jim cizí patos a hrdinství. Druhým tematickým trsem je pak z polského pohledu skandální vztah Čechů k Bohu, přesněji řečeno jeho absence,“ napsal v recenzi Jan Němec. O knize už v i-novinách psala Jana Kočová:

http://www.i-noviny.cz/literatura/mariusz-szczygiel-udelej-si-raj

O rozdílu ve vztahu Čechů a Poláků k víře vypovídá třeba historka z poslední Szczygiełovy knihy: Český bufetář na pohraniční rozhledně na Šumpersku musel po opakovaných žádostech a prosbách polských turistů odstranit ceduli s dvojjazyčným nápisem: „Dokud žiješ, jez a pij. Po smrti už žádnou radost mít nebudeš.“

V češtině vyšel i další Szczygiełův titul LIBŮSTKA – DÁMSKÉ PŘÍBĚHY, na internetu je dostupná řada článků, recenzí nebo rozhovorů s autorem. (Přitom ale nechtěně objevíte i velkou galerii stehlíků =szczygieł, Carduelis carduelis z čeledi pěnkavovitých.) Pokud si některou ze Szczygiełových pohodových knih přečtete, jsem si jistý, že nebudete litovat a stanete se taky jeho věrným čtenářem.