13. ročník MHF Lípa Musica pomalu spěje ke svému závěru a k završení svého letošního koncertního snažení si přizval výjimečného umělce - ikonu světové klavírní školy - Gerharda Oppitze, který se festivalovému publiku představuje hned dvakrát. Poprvé tomu bylo na festivalové premiéře v Teplicích, kde Oppitz ve čtvrtek 23. října přednesl dechberoucím způsobem svůj schuberto-brahmsovský recitál. Skromný umělec neobyčejných kvalit přišel, zahrál a zvítězil. S neokázalou noblesou, suverénní lehkostí, se "samozřejmou" dokonalostí... a 13. Lípa Musica dozrála klavírní fantazií v brilantní finále.
První polovina večera byla zasvěcena dílům Franze Schuberta. Gerhard Oppitz nejprve rozehrál čtyři lyricky intenzivní, sevřená Impromptu, op. 142, která postrádají salónní rozmáchlost, jež by posluchač mohl u této formy předpokládat. Pulsující rytmus, motivická bohatost, v níž vnímavý posluchač zaslechne reflexe Beethovena i jiné Schubertovy motivy, nenucená dekorativní melodičnost činí z těchto kusů posluchačsky vděčný materiál, který dává plně vyniknout umění klavíristy. A v případě Oppitze bylo skutečně čemu. Oppitz je výjimečným mágem klavíru, bez laciných gest, prázdného efektu, okouzlí posluchače během okamžiku vybroušenou technikou, intenzitou a přiléhavostí výrazu, upřímnou neokázalostí, neuvěřitelnou „uvěřitelností“ interpretace, spontánní jistotou, zkrátka fenomenální dokonalostí.
Středobodem programu byla Fantazie Wanderer neboli Poutník. Toto hudebně monumentální dílo, po formální stránce sonáta, patří k Oppitzovým nejčastěji uváděným z odkazu rakouského skladatele Schuberta. Fantazie inspirovaná písní, kterou Schubert zkomponoval o sedm let dříve, je protikladem intimních klavírních děl tohoto komponisty. Efektní, heroicky laděné dílo fascinující blyštivými detaily, fragmentovaným rytmem a je oslnivé samo o sobě. Krystalicky čistá interpretace Gerhardem Oppitzem jej povýšila na vzácný hudební zážitek. Ne každý koncert přináší okamžiky, kdy jsou posluchači zaliti takřka nadpozemskou krásou, čistou esencí hudby, která neopakovatelně promlouvá k jejich duším a srdcím, kdy se v absolutním tichu zastavuje čas... Gerhard Oppitz to dokázal a spontánní výkřiky „bravo“ ještě před dozněním posledního tónu jsou toho jasným dokladem.
Druhou polovinu fenomenálního večera vyplnila Variace a fuga B dur na Händelovo téma, op. 24. Johannesa Brahmse, který je Oppitzovu srdci velmi blízký. Toto rozsáhlé dílo je mistrovským kusem vystavěným na relativně jednoduché hudební idee pocházející z dílny Georga Friedricha Händela, jejíž potenciál Brahms rozvinul do 25 romanticky krásných, dynamicky odstíněných variací, v nichž vnímavý posluchač zaslechne maďarskou rapsodii i rychlou sicilianu. Závěrečná fuga je pak volným zpracováním barokního kontrapunktu.
Večer s Gerhardem Oppitzem byl doslova klavírní fantazií. Jeho přesná, technicky brilantní, výrazově oduševnělá interpretace připravila Teplicím oslnivou a nezapomenutelnou festivalovou premiéru. Oppitzovo umění je průzračným diamantem a setkání s ním je vždy doslova strhující... a bylo i v Teplicích. Svou nenuceností, přirozeností, upřímností, espritem a naprostou hráčskou dokonalostí si Oppitz teplické publikum zkrátka podmanil. Věřme, že jeho recitál, který se s jistotou zapíše do zlatého koncertního fondu festivalu, byl předznamenáním velkolepého finále, které nás spolu s ním čeká v sobotu v Novém Boru.