Lucie je ženou, která toho stíhá podezřele mnoho. Starat se o děti, hostit doma mladé Asiaty, sbírat čaje, hrát deskové hry. Dnes o penězích, Zdeňkovi Pohlreichovi, sbírání čajů nebo geocachingu. (První část je zde.)
Mohl bych po zkušenostech s dvěma kluky polemizovat, že o penězích to taky trochu je, ale máš pravdu, že je to opravdu hodně právě o tom: jaký si to uděláš, takový to máš. Vidím ve svém okolí, že na peníze si nejčastěji stěžují lidé, kteří je často rozhazují bezúčelně, a někteří, kteří mají poloviční příjem než třeba já, žijí v relativním klidu a nikdy jsem je o penězích mluvit neslyšel.
Samozřejmě to je o penězích. Díky nim si člověk může spoustu dnešních vymožeností usnadňujících mu život dovolit. Například mám kamarády, co si stále nepořizují děti se slovy, že na ně ještě nemají našetřeno, že jim pak budou chtít dopřát vše. Mají luxusní dům, auta a skvělé práce a je jim to málo. Na druhou stranu mám kamarádku sběratelku, co musí řešit, jestli si měsíčně dovolí tři krabičky čajů navíc. Bydlí v malém bytě, v podnájmu a řeší, že by moc chtěli druhé dítě, ale nemůžou si dovolit mít příjem z jednoho platu a mateřské. Jinak si myslím, že s penězi umím hospodařit. (Samozřejmě když chci nebo je potřeba). Jenže když jako rodina děláte tolik sportů a máte i dost dalších koníčků, tak to prostě něco stojí. Jsem typ, co nakupuje věci skoro jen v akcích a slevách. Když jsem jednou poslala nakoupit manžela a napsala jsem 1-6 másel (myšleno dle ceny) a on přivezl 6 másel za 39 korun, tak mě málem odvezli. Máslo nekoupím nad 24 korun, i kdybychom měli být bez něj. Ale zase jsem z domova zvyklá na určitou kvalitu potravin a ono se pak těžce šetří a kupuje ty levné a většinou méně kvalitní. Jezdíme ale nyní nakupovat do Německa a s lítostí musím konstatovat, že kvalita je co do složení tak do chuti neporovnatelná. Jinak ale na sebe musím prásknout, že za mnohé také vděčíme obojím rodičům, kteří nám finančně dost pomohli a i nyní, když v průběhu roku kluci potřebují boty, bundu, termoprádlo nebo něco jiného vcelku nákladného, tak prostě pokud se u toho jedna z babiček nachomýtne, většinou to zaplatí. A že s mojí mamkou jezdíme do města často. Bohužel dnešní doba není jen o penězích, ale i o čase. Pokud člověk totiž chce mít jistotu, že koupí kvalitní a ne jen drahou věc, stráví hromadu času na internetu v diskuzích a čtením nejrůznějších testů. Chci říci, že například boty pro malé dítě se dají koupit za 35 korun a taky za 900 a více.
A živí tě zcela manžel nebo také nějak přispíváš do rozpočtu?
Krom rodičovského příspěvku se snažím samozřejmě nějak získat penízky. Jedná se hlavně o spotřebitelské soutěže. Teď asi každý normální člověk vykulí oči a pousměje se. Ale abych to upřesnila. Pokud člověk vyhraje šest mixérů (a to každý v hodnotě 1400 korun), 3000 korun na benzín, třikrát nákup za 4000,- v hypermarketu, vína za 5000,-, kvalitní pánvičku … to je jen, co jsem si vzpomněla za posledních pár měsíců. To se prostě počítat musí. Jinak právě dokončuji vše potřebné k tomu, aby se můj koníček stal postupně něčím, co by mě alespoň z části mohlo živit. Nedávno jsem totiž absolvovala kurz napomáhající rozjezdu podnikání, díky němuž mě v prosinci čeká rekvalifikační kurz grafiky. Díky EU je vše kolem toho zdarma.
Při tom soutěžení používáš nějaké stránky se spotřebitelskými soutěžemi nebo prostě hledáš? No ale stejně nechápu to štěstí, taky jsem to párkrát zkusil … a nic.
Ano, mám pár osvědčených stránek a diskuzí, do kterých občas nakouknu, ale není na to nyní mnoho času, takže převážně koukám po soutěžích a informacích o nich v obchodech a na obalech výrobků.
Co se nakonec chystáš dělat za profesi, až ti mateřská doběhne?
To je to, co přesně ještě nevím. Uvidím, jak moc se půjde živit čaji. Mám spočítáno a ověřeno, že dostat se na peníze, co je mateřská, to problém nebude. Otázkou je, jestli se s tím a s dvěma rostoucími kluky dokážeme spokojit. Pak je tu ještě možnost té bankovní sféry, nějakého marketingu anebo se vrátit do rodinné firmy. Za dva roky uvidíme.
Jé, ještě jsem koukal, že jsi měla doma na vaření Zdeňka Pohlreicha. K němu ses taky dostala díky soutěži? A jaký byl? Choval se stejně jako v televizi?
Jééé, to je moje srdeční záležitost. Strašně ráda vařím a peču a hostím návštěvy. Pana Pohlreicha mám moc ráda a vážím si ho. A tak když jsme vyhráli ty nákupy za 4000,-, tak jsem si užila to předávání výhry od něj. Když pak ještě byla soutěž o vaření u nás doma, tak nešlo se nezúčastnit. Stačil nějaký text či video, proč má Zdenda přijet právě k nám. Texty jsou jasné, že jsou nudné a porota je přeskočí, tak jsme natočili (mobilem a napoprvé) video a vyhráli. Mělo se jednat o hostinu až pro 15 lidí u nás doma. Vše platil hypermarket, tak byla škoda nevyužít toho a nepozvat rodinu a kamarády. Jinak Zdenda byl úžasnej - přijel o půl hodiny dřív, dal si pivko a naprosto v pohodě si s námi popovídal. Uvařil úžasné francouzské menu o čtyřech chodech, vyfotil se a zase odjel. Krom toho jsem mu filetovala pomeranče a odzbrojil mě tím, že to dělám skvěle, že tahle práce se musí strašně chválit, že jinak by to v kuchyni žádnej blbec nedělal. Choval se úžasně. A potvrdilo se to, co jsme si v podstatě všichni mysleli. V TV je toho hodně přikresleného. Jediné, co opravdu není přikreslené, je to, že ty restaurace bývají prý opravdu pěkný humus a kdybychom viděli co on, tak nejen, že nejsme normální, ale nikde si nic nedáme.
Máš také zajímavého koníčka. Sbíráš čaje. Můžeš nám prozradit, jak ses k tomuto hobby dostala a co všechno obnáší? Existuje nějaký spolek, jako mají filatelisté?
Tak tohle je téma, o kterém se dokážu bavit hodiny. Stejně tak jako trávit hodiny s čaji. Tak se to pokusím zkrátit. Dostala jsem se k tomu tak, že jsem na internetu před deseti lety poznala sběratelku, která chtěla prázdné pytlíčky. Mamka je milovnicí čaje, takže jsem doma v momentě našla asi 15 druhů, navíc i jeden, co jsem jí přivezla z USA. Jak jsem dala ty obaly na stůl, že je pošlu té sběratelce, tak se mi to zalíbilo. Já v té době sbírala nálepky od ovoce a byla členkou Klubu sběratelů kuriozit. Po měsíci jsme se spolu setkali na sběratelské burze, kde jsme potkali jednoho dalšího sběratele, a tak jsme se postupně rozrůstali, až jsem se rozhodla, že uděláme separátní burzu jen pro čajové sběratele, která se od té doby koná dvakrát ročně a to s mezinárodní účastí. Takže se dostávám k druhé otázce. Ano, jsme spolek asi 200 evidovaných členů, kteří spolu mění, komunikují na fóru a setkávají se nejen na výměnných burzách. Již devátým rokem organizuji tzv. Teabags party. Jedná se o jeden červnový víkend, kdy se sjede kolem 20 sběratelů s rodinami na rekreačku nedaleko Máchova jezera. Ačkoliv hromada lidí to nechápe, tak je to prostě stejný koníček jako např. známky. Stojí to peníze a čas, ale naplňuje mě to.
Čaj jen sbíráš nebo jsi také milovnicí jeho pití? Kterému dáváš přednost? Když tak na mě podrobněji, já do všech dávám cukr, citrón a jahodovou šťávu.
Milovnicí čaje jsem se stala díky sbírání. Ale jelikož každý ví, že v pytlíčkách v 90 procentech na kvalitní čaj nenarazíte, tak bych to radši nerozebírala. Ale pokud se nebudeme bavit o klasickém supermarketovém čaji za 9 kaček, do kterého cukr dát musíte, protože jinak je to obarvená voda, tak ačkoliv čaje hodně rozlišuji, moc je neupřednostňuji. Ráno kvalitní černý English breakfast s trochou mléka pro zjemnění. Nebo Irisch breakfast bez mléka. Po obědě k dezertu nějaký dobrý a zdravý Rooibos. Místo odpolední kávy maté nebo zelený s příchutí – například soursoap nebo opuncie - a večer většinou bylinný s heřmánkem nebo levandulí. A mezi tím piji čaje, které potřebuji vypít, neb obaly z nich právě putují do ciziny. Jinak pro velké odpůrce sáčkových čajů musím podotknout, že kvalitním čajům z ciziny v pyramidovém nylonovém pytlíčku, plném svinutých lístků čaje a ochucujících květů, koření či citrusové kůry, se nedá nic vytknout. Jejich složení je stejné jako u sypaných čajů.
My jsme se po letech začali znovu bavit díky geocachingu. Ale teď asi moc nelovíš nebo to zvládáš i s dětmi?
Samozřejmě nehledáme „poklady“ tolik, jako dřív - a proto jste nás taky již dávno počtem předběhl, ale stále jsme aktivní. Díky moderní technologii a super prográmku v telefonu. Ať jsem kdekoliv, stačí kliknout a hned vidím nejbližší cache. Takže když někde jsme a máme čas, jsme na kolech anebo na dovče, tak určo lovíme. Děti stačí naložit do auta, kočárků, krosniček, vozíčků za kolo nebo běžky a lovit. Starší syn už je ve věku, že ho začíná bavit hledat poklady, takže se těším, že brzy se k tomuto koníčku vrátíme více.
A nezapomněli jsme na něco podstatného? Doufám, že u toho všeho neskáčeš ještě padákem, nepotápíš se, nepěstuješ orchideje, nejezdíš na swingers party apod…
Teď jste mě pobavil. Ale to, že mám šest orchidejí a občas nějaká vykvete, neznamená, že je pěstuji. A to, že ráda šnorchluji a jednou jsem se potápěla, neznamená, že se potápím. Jinak ještě dost aktivně hraji moderní deskové hry. Zrovna nyní od 7. 11. do 12. 11. se koná ve Sloupu osmý ročník Severského hraní, kdy se nás sejde asi kolem 70 a prostě celé dny hrajeme hry. Zatím jsme myslím nechyběli ani na jednom. Jezdíme s takto „postiženými“ lidmi i v zimě na víkend na hory a v létě na týden do zahraničí. Jedná se o týden plný her, památek a pro nás i většinou cyklistiky a geocachingu.
Komentáře
Re: Štafeta: Lucie Nosálová (2. část)
22. Listopad 2012 - 1:22 | Petr Stary
Moc pěkné čtení. Byl jsem v Klubu sběratelů kuriozit přes 15 let (v řadě sekcí) a v Nových Zákupech jsem loni děcka mnohé deskové hry učil. Takže je mi to blízké a přeju Vám výdrž a radost ze života i dál.
Nahoru