Štafeta: Kamila Mikáčová

Ve Štafetě jsem měl období kokořínské, křesťanské, nyní prožívám školské. Ředitelka základní školy ve Skalici Michaela Ladýřová předala pomyslný kolík své kolegyni ze Žandova Kamile Mikáčové.

Prázdninové dopoledne, na Střelnici ještě ani neotevřeli a já už sedím pod stříškou s kafem. Kolem jde má studentka a určitě si říká, jaký jsem hospodský vysedávač. Kamilu Mikáčovou osobně neznám, takže obhlížím každou ženu, která prochází kolem. Vedle ke stolu si sedá pěkná těhulka, na ředitelku školy ji rozhodně netipuji, takže jen odhaduji, v kolikátém může být měsíci, a dál monitoruji terén.

„Nejste náhodou pan Bárta,“ ptá se mě po chvíli sousedka.

Už z telefonu jsem věděl, že sice řediteluje v Žandově, ale bydlí v Lípě, takže se nejprve ptám, jak se na západ našeho okresu dostala.

Jsem původně ze Žandova, chodila jsem tam do školy a od roku 1997 tam pracuji. Do Lípy jsem se dostala postupně, bydlela jsem i v Horní Polici.

Omlouvám se, ale vůbec nevím, jak je žandovská škola velká.

Máme jen první stupeň a mateřskou školu. Druhý stupeň zůstal po odtržení v Horní Polici.

Takže Žandov je město a vůbec nemá druhý stupeň základní školy?

Ne. Byly sice snahy školy sloučit, ale radnice se nedohodly.

Jak jste na tom s naplněností školy?

Kapacitu máme 115 dětí a teď jsme na 85 dětech. Drží nás hlavně mateřská škola, tam jsme naopak v září loňského roku otevřeli třetí oddělení. Je vidět, že se demografická křivka zvedá, tak snad bude lépe. Jistě by nám pomohlo i sloučení se základní uměleckou školou, ale já se chystám na mateřskou dovolenou, takže tuto vizi budu muset ještě odložit.

Co obec? Musí vás dotovat?

Zatím jsme vyšli, ale minulý týden jsem byla na jednání se starostou. Budeme potřebovat částečně zadotovat i úvazek pedagoga, což je úplně poprvé, a to se mým odchodem ještě půlka úvazku ušetří. Předpokládám, že budu doma jeden rok, mezitím mou práci převezme zástupkyně. Budu se snažit jí v mnohém pomoci a poradit, abych se pak vrátila do „známého“ prostředí a byla stále, jak se říká, „v obraze“.

Den otevřených dveří v ZŠ Žandov - září 2010

Rozloučení s předškoláky v MŠ Žandov - Zahradní slavnost červen 2011

ZŠ Žandov

A co projekty? Paní Ladýřová říkala, že jste v projektech takový její guru.

Jeden běží, to jsou ty známé šablony. Končí až v roce 2013. Nyní jsme podávali žádost na projekt zaměřený na snadnější přestup dětí z mateřské školy na školu základní. S projekty v podstatě začínáme, i když je to už několik let, co jsem prošla školením a mám certifikát jako projektový manažer. Ale je spousta jiné práce a projekty jsou časově velmi náročné. Nyní se však dostáváme do situace, kdy je potřeba přinést do školy další a další finanční prostředky a pomoci tak zřizovateli s vybavením školy. Do této doby nám stačila jen doplňková činnosti a sponzorské dary.

Jde více o peníze nebo o skutečnou pomoc dětem?

Vše jde ruku v ruce. Sledujeme tendence v odkládání nástupu dětí do školy. V současné praxi často projdou ty, které první třídu nezvládají, na druhou stranu vyjde občas odklad dětem, které do školy mohly nastoupit.  Co se týká šablon, napasovali jsme je na informační technologie, protože děti stále pracují na počítačích získaných z projektu INDOŠ někdy v roce 2001. Půlka peněz půjde také učitelům, kteří se do šablon zapojili. Je to jedna z mála možností, jak jim přilepšit, protože na osobní ohodnocení a odměny nám při tak malém počtu žáků, jaký máme v letošním roce, již nezbývá.

Vy nejste jen ředitelka, ale založila jste v Žandově i mateřské centrum.

Prvním impulzem k založení mateřského centra byla má nepříjemná a bolestivá zkušenost ze soukromého života. Nemohla jsem si miminko, které jsem čekala, nechat a cítila potřebu proměnit svůj žal v něco pozitivního. Myšlenku založení mateřského centra jsem v sobě nosila asi rok, až jsem v Lípě narazila na MC Pumpkin a spojila se s jeho zakladatelkou Julií Seluckou. Byla velmi ochotná a nadšená myšlenkou rozšířit aktivity Pumpkinu i do Žandova. V září 2009 jsme otevřeli jeho pobočku. Od 1. ledna 2010 jsme založili samostatné občanské sdružení Mateřské centrum Štěstí. Hlavním důvodem odluky od Pumpkinu byly specifické problémy, které řeší maminky ve velkém městě, jakým je Lípa, a v Žandově.

Jaký je společenský přínos takového mateřského centra?

Myslím, že pravý přínos se projevuje až teď. Centrum není jen místem setkávání maminek s dětmi, ale pořádá akce pro celé rodiny a spolu s MěÚ i pro širokou veřejnost. Je to především díky mamince Daně Janďourkové, která se s nadšením vrhla do přípravy programu MC a jeho realizaci. Protože centrum využívá pro svou činnost prostory mateřské školy, je značně ulehčen vstup dětí k předškolnímu vzdělávání.  Děti nebrečí, protože znají prostředí i paní učitelky.

Já si hned vzpomněl, jak šel do školky můj první syn. Učitelka mi ho zkušeně rvala z ruky a vyzývala mě, ať rychle odejdu. Brečel on, brečel jsem i já, dokonce jsem si vzal volno z práce a pak číhal na balkóně, až půjdou na procházku.

No vidíte. A těchto problémů jsou ušetřeny jak děti, tak i rodiče. Tím, že pracujeme už skoro dva roky, tak nám spousta dětí vyrostla a staly se tak žáky mateřské školy. Centrum stále rozvíjí svou činnost a  má bohatý program, i když otevřeno máme zatím jen v úterý a ve čtvrtek odpoledne. Pořádáme dětské dny, vánoční besídky, malování vajec. Taky cvičení pro těhotné, ale žádná z budoucích maminek o ně zatím neprojevila zájem. Jezdíme na výlety, pořádáme besedy, třeba o tom, jak správně kupovat botičky pro děti, posezení v kosmetičkou, pedikérkou, v únoru jsme pořádali pro manželské páry Týden manželství se soutěží. Odměnou byla Večeře pro dva. Jsem ráda, že jsem teď znovu těhotná a že si to zkusím i z druhé strany.

Kamila Mikáčová právě z rukou Lenky Ackermannové - krajské koordinátorky Sítě mateřských center - převzala potvrzení, že se MC Štěstí stává členem Sítě MC.

Jak se takové zařízení financuje?

Čtyřicet tisíc nám dává město. Platíme si nájem ve školce, takže jde v podstatě o peníze, které se jim vrací. Část prostředků jde na dohody. Účetnictví máme sponzorsky. Spoustu sponzorských darů nám také dávají všichni naši příznivci. Bez jejich pomoci by byla činnost našeho centra daleko chudší. V porovnání s jinými centry v kraji, se kterými se pravidelně vídáme na regionálním setkání, se nám vede opravdu dobře.

A co nějaký váš soukromý koníček?

Když mně se vždy koníčky promění v práci. Mám ráda hudbu a skončilo to tím, že učím v ZUŠce hru na flétnu. Odmalička mě bavilo fotografování a dnes své fotky často využívám při práci pro Regionální zpravodaj, který vydávají společně Žandov, Stružnice, Velká Bukovina a Horní Police. Rodiče mají chalupu a už na všechno nestačí, takže od letoška i trochu chalupařím. Nejvíce relaxuji v autě, pustím si  pěknou muziku, a tak si ráda dopřeju i nějaké pěkné auto.

A jak vaši kreativitu vydýchávali manželé? Vím z vlastní zkušenosti, že není pro chlapa jednoduché žít vedle činorodé, zaměstnáním pohlcené, samostatné ženy.   

Trvalo opravdu dlouho, než jsem našla chlapa, který je schopen to všechno rozdýchat. Nyní je mým partnerem muž s velkým „M“, který to všechno zvládne – snad i díky tomu, že je výrazně starší, moudrý a nad věcí. Vzhledem k tomu, že i on je ambiciózní a jako podnikatel úspěšný, ví, že úspěch není zadarmo. A protože jsme se rozhodli přivést na svět společného potomka, tak věřím, že nyní budu v jeho očích především jako žena a maminka a ne jako ředitelka, učitelka, předsedkyně sdružení, šéfredaktorka…….

Pěkná činorodost. A komu předáte štafetový kolík?

Svému bratrovi Radku Špindlerovi, určitě bude pro vás zajímavý, navíc snad utečete od tématu školství. Hraje výborně na housle, třeba se Starou almarou.