Štafeta: Jarek Hylebrant (druhá část)

Milovník lam Radek Vaněk vrátil Štafetu do centra Českolipska. Jarka Hylebranta můžete vidět v divadle i ve filmu. Co chystá po Dekameronu a  7 dnech hříchu? První část rozhovoru si můžete přečíst zde.

Také spolupracujete s některými budoucími režiséry a účastníte se jejich absolventských projektů. Můžete upřesnit, jak je to s těmito akcemi?

Minulý rok jsem měl jedno obrovské štěstí. Jako porotce mě pozvali na festival Kabinet nezávislých filmu v Ostravě. Zhlédl jsem tam asi desítku krátkých filmů studentů filmových škol. Jakmile jsem odjížděl domů, vyslovil jsem přání, že bych moc rád spolupracoval se studenty, protože je tady tolik talentovaných mladých lidí a skoro žádné šance na prosazení. A za týden mi přišla nabídka od režiséra Ladislava Plecitého, se kterým jsem minulý rok natočil film Zítra.

A teď, když dělám tento rozhovor, tak mám vedle notebooku scénář na jeho absolventský film, který začínáme točit za pár dní.

Se studenty je senzační spolupráce. Je to opravdu srdcová filmařina, neposkvrněná penězi. Nádhera!

Mají jen dvě nevýhody: nejí a nespí!

Pro Českolipany jste ale hlavně dramaturgem Jiráskova divadla, i když tato funkce se oficiálně nazývá umělecký manažer Kultura Česká Lípa, p. o. Jste v příspěvkové organizaci na plný úvazek? Daří se vám vaše práce skloubit?

Jiráskovo divadlo zbožňuji. Téhle práce si strašně vážím a jsem neskutečně pyšný, že mohu být součástí týmu, který se stará na Českolipsku o kulturu. Česká Lípa je můj pracovní domov a jsou tam skvělí lidé. Zatím jsme vždy skloubili vše tak, abych pro Kulturu Česká Lípa mohl pracovat. Tímto bych chtěl moc poděkovat svým kolegům v čele s ředitelem organizace, za trpělivost a profesionalitu. 

Jaké je vůbec nyní vize Jiráskova divadla? Přijde mi, že spíše není. Jako by se čekalo, až se provede rekonstrukce a pak se nastartuje nová éra.

Omlouvám se, ale toto je otázka, na kterou nejsem kompetentní odpovídat. Pro média se za Kulturu Česká Lípa, p.o., vyjadřuje pouze ředitel organizace. Díky moc za pochopení.

Stále se bavíme především o budoucnosti, jak vlastně vypadala vaše umělecká minulost? Kdy vás napadlo stát se umělcem a jak se to zprvu projevovalo?

Děkuji za optání. Mě to vůbec nenapadlo. Já chtěl být malíř, a proto jsem začal studovat kresbu a malbu na umprumce v Kamenickém Šenově.  Leč po maturitě jsem zjistil, že to, co mě ve škole naučili, mně nestačí pro seberealizaci, a neměl jsem ten správný pocit ze smyslu toho, co by mě čekalo. Tak jsem začal pracovat v rádiích, novinách a později v TV Prima. V roce 2004 jsem se stal ředitelem Stálé divadelní scény Nový Bor a najednou jsem poznal svět, do kterého patřím. Jako malý jsem chtěl být lékař, ale na základní škole jsem zjistil, že nemám talent na chemii, tak jsem raději maloval a kreslil.

V minulém článku jsem vás nazval patriotem, jste jím skutečně?

Trochu vám nerozumím. Tak pokud myslíte patriotismus jako já, tedy oddanost domovské zemi, vlastenectví, tak rozhodně se jím cítím a snažím se dělat maximum, aby to bylo i vidět. Vždycky, když vyrazím někam za hranice, pak jsem hrdý Čech a musím říct, že se mi to zatím nikdy nevymstilo. Ovšem jsou věci a situace, ze kterých moc nadšený nejsem, ale to je všude a u každého z nás.

A když to ještě převedu na úplně ten nejmenší článek pojmu vlastenectví, pak žiji v Novém Boru a jsem moc pyšný „Borák“, protože v mém bydlišti jsou fajn lidé, skvělé prostředí a městečko, ve kterém je vše, co člověk potřebuje pro kvalitní a plnohodnotný život. Co si přát víc? Spojení je odsud do celého světa! Jsem tu rád a budu tu vychovávat své děti.

Ze zkušenosti vím, že ne úplně lehce snášíte kritiku. Uklidním vás, jako autor stovek článků a desítky knížek s tím mám taky problém. Co si říkáte, abyste se uchlácholil?

Myslím, že si nerozumíme. Jak jsem říkal na začátku, já vlastně nevím, co si s kritikou počít. Ale mám okruh lidí, kterým nesmírně důvěřuji a vážím si jich a těm naslouchám. A věřte, že to jsou většinou výtky a kritika, než chlácholení. Na chlácholení máme holky. Samotná kritika nás přece posouvá dál. Rozvíjí myšlení, postoje, názory, formuje nás a učí. Ovšem musí to být kritika oprávněná a sofistikovaná. Tedy, pokud za mnou přijde Ondřej Vetchý a řekne: „Jarku, to jsi udělal špatně, pojďme to udělat jinak“, pak udělám maximum pro to, abych vše vylepšil a posunulo mě to dál. Nad kritikou se slabým profesionálním mandátem se nepozastavuji, protože by mně více ublížila, než posunula.   

Už jste si rozmyslel, komu Štafetu předáte?

Ve vší úctě a s radostí bych ji velmi rád předal drahému kolegovi Michalovi Vaňkovi, který byl letos se svou skupinou Zhasni a jejich novým CD nominován na cenu Anděl 2012. To je frajeřina nejvyšší úrovně.

Kdysi byla součástí ještě jedna obligátní otázka: Na co jste chtěl, abych se zeptal, ale já to neudělal?

Omlouvám se, ale víte, že jsem vůbec neměl něco, na co bych chtěl, abyste se mě zeptal. Díky za rozhovor, který je ve Vašem případě vždy okořeněn něčím zvláštně štiplavým, ale v zásadě proti tomu nic nemám. Jinak bych odmítl, a to si myslím, že by bylo nefér a neprofesionální, když už mi věnujete čas, že mi nabídnete korektní rozhovor.  Přeji Vám vše nejlepší a ať se vaše noviny dobře čtou.

Já vím, že jsem šťoural, asi ne úplně kompetentní, ale ve skutečnosti jsem rád, že tady stále působíte a Lípu či Bor oživujete. Už teď se upřímně těším na další váš počin.

Fotografie: www.film7dnihrichu.cz