Štafeta: Arnošt Sameš (2. část)

Kdybych se nepustil do tohoto dílu Štafety, asi by pro mě Arnošt Sameš navždy zůstal především zpěvákem skupiny Lingers.on s velmi podmanivým hlasem. Musím přiznat, že i na mě coby heterosexuála působí jeho hlas velmi přitažlivě. To jsem mu ale nepřiznal a zajímal se spíše o historii skupiny.

Nyní jsem si k psaní pustil Pink Floyd, abych si přiblížil atmosféru konce osmdesátých let, kdy jsme sháněli desky západních kapel po různých zahraničních obchodech v Praze, na burzách apod. Chvíli jsme si totiž nezávisle povídali o tom, co kdo ke konci totality urval.

Původní Lingers začínaly v Ústí nad Labem, kde Arnošt Sameš studoval, cover verzemi Jimi Hendrixe, Doors, Velvet Underground, RollingStones či Led Zeppelin, ale už od studia gymnázia skládal Arnošt Sameš i vlastní tvorbu. Od roku 1995 hrály Lingers už jen své skladby a v roce 1996 vzniklo jejich první, neoficiální album Women´sLament. To oficiální vyšlo v roce 2002 pod názvem Beyond a někdy v té době jsem existenci skupiny poprvé zaznamenal já. Hráli tehdy v sestavě Arnošt Sameš,  Tomáš Hoskovec (zakládající členové, studenti anglistiky v Ústí nad Labem), David Singer, František Kuchař a Petr Los. Posledně jmenovaný Lingers nedávno opustil a vystupuje se svou dcerou ve skupině LizArt. Petra Lose nahradil u basy Pražák Michal Voňavka. Podle Arnošta Sameše dojíždí na zkoušky pravidelně, takže po úspěšných albech Gallery (2004 u Indies Records) a Made in Mind (2010) se nyní nahrává nový materiál. Nová deska bude prý přímočařejší, ale bude také obsahovat melodické balady. Většinou zase z velké části z pera Arnošta Sameše, který skládá, píše i zpívá. „Mám ale rád, když děláme věci společně. Když třeba Tomáš přinese nový riff, a já už v něm slyším melodii. Je to hrozně příjemný pocit, jak jsme po letech sehraný, a když to celá kapela společně rozezní, není třeba už mnoho slov.“

„A co ti Pink Floyd? Mám se prý zeptat i na ně?“ připomněl jsem doporučení Karla Minaříka.

„Ti mi kolují v žilách od dětství. Měl jsem dva starší bratry, takže už v osmi letech jsem měl slušnou sbírku desek. Floydi mě naučili velmi aktivnímu poslechu a práci na aranžmá. Oni tvořili způsobem, jako když někdo maluje. Přestože je znáte nazpaměť, stále v nich můžete něco nového objevovat. A tak by to mělo s kvalitním produktem být, ať už je to hudba, víno, literatura, architektura či cokoli jiného. Díky nim jsem se jako kluk zčásti naučil i anglicky, protože jsem si jejich skladby se slovníkem v ruce překládal.“

Po kafi jsme se přesunuli do chladného sklepa a začali jsme se opět bavit o provozovně. Zajímalo mě, jak se dá v Lípě sehnat kvalitní personál.

„Myslím, že teď máme opravdu skvělý tým. Má žena Lenka má takový vřelý přístup a kolektiv dobře motivuje. Je tělem i duší této restaurace. Denně se snaží vše vyladit a zdokonalit, ať to jsou pracovní vztahy, denní nabídky jídel, nové receptury, čistota a estetika prostředí, atd. Ale už jsme se taky mnohokrát zklamali u lidí, od kterých jsme to nečekali. Možná snad i proto, že jsme s každým jednali přátelsky a vlídně,“ popsal mi zkušenosti z provozu.

Samešovi provozují i restauraci Na Rychtě v Jestřebí. Přiznal jsem, že má poslední návštěva Rychty (se kterou jsem se, jak je mým dobrým zvykem, pochlubil čtenářům i-novin - zde) nedopadla nejlépe. Na jídelním lístku stovky jídel a pak mi přinesli bramboráky, které byly uvnitř ještě zmrazené.

„To byl trochu náš spor s manželkou o množství jídel v nabídce. Jenže když něco vyřadíme, okamžitě se někdo ozve, že právě kvůli tomu k nám jezdil. Druhá poznámka mně strašně mrzí, obzvláště když vím, jak Lenka neúnavně dbá na to, aby vše bylo čerstvé a pokud možno z místních surovin. Konkrétně bramboráčky jsou z brambor od místního pěstitele. Musí se však ráno syrové předpřipravit, aby samotná příprava během dne pak nebyla pro hosta zdlouhavá.  Ale chybička ve chvatu kuchaře se mohla i stát. Toto je třeba řešit hned na místě, aby bylo vždy vyhověno.“

Je však pravda, že na Českolipsku jsem nalezl jen dvě restaurace, které byly zařazeny do Mauerova výběru Grand restaurant, který mapuje to nejlepší a nejzajímavější ze zdejších luhů, hájů, měst a silnic. Kromě novoborského Ajeta je to právě Rychta. Vždyť jejím pravidelným návštěvníkem je třeba Fero Fenič, který má nedaleko chalupu, nebo Zdeněk Svěrák, když míří na Českolipsko s nějakým vystoupením svého Cimrmanova divadla.

„Takže učitel angličtiny, textař, skladatel, zpěvák, bubeník, podnikatel,sommeliér, milovník dobrého jídla, cestování, literatury a filozofie. Zapomněli jsme vás ještě představit z nějakého jiného úhlu?“ zeptal jsem se na závěr a bylo mi jasné, že bez dvojníka už toho asi moc nebude.

„Možná sport,“ připomněl. „Dělal jsem závodně gymnastiku, kterou postupně vytlačila muzika. Nicméně do dneška cítím, že díky gymnastice získáte průpravu ke všem sportům. Naučíte se dokonale ovládat své tělo. Co dnes dokáží vrcholoví gymnasti je prostě neuvěřitelné.  Rád si také sem tam zahraju florbal. Před rokem nebo dvěma mě opět zlákal tenis. Momentálně se už samozřejmě těším na lyžování.“

Na závěr jsem dostal ještě jednu přednášku o víně Moscatod’Asti, které jsem si odnesl domů. Má velmi nízké procento alkoholu, neboť vinaři jeho kvašení zastavují v okamžiku, kdy se jeho obsah dostane nad pět procent. V tekutině tak zůstane větší množství přírodního zbytkového cukru a příjemně jemného a osvěžujícího perlení ...