Na letošní muzejní noci ve Vlastivědném muzeu a galerii v České Lípě se vrátíme o sto let nazpátek, tedy do předválečného světa nazvaného „krásná epocha“. Není divu, že byla takto po válečném běsnění nazvána. Z dnešního pohledu je to trochu nadnesené, přesto se této době nedá upřít prosperita, kulturní rozvoj a změna životního stylu, kterou provázely pouze lokální válečné konflikty. V čem tedy spočívá zidealizovaný nostalgický pohled na „staré zlaté časy?“
Vrátíme se do doby secese, která se plně rozvíjela až do válečného konfliktu. Secesní domy postavené v té době zdobí naše města dodnes. Nejvíce se uplatnila v užitém umění. Ve stylu secese se vyráběl nábytek, dekorativní ornamenty s rostlinnými motivy ovíjely předměty v interiéru, lustry, vázy a lampy se otevíraly jako květy. Ženy se zdobily secesními šperky.
V roce 1879 rozsvítil Edison první žárovku. Pozvolna se začala elektrifikovat města, lidé byli okouzleni světlem i v noci a jejich cyklický životní rytmus se měnil v lineární, který už nemusel respektovat dobu světla určenou přírodními zákony.
2. polovina 19. století byla érou slavných vynálezců (Hertz, Kelvin, Edison, Siemens, Tesla, Bell, Křižík) a právě začátek 20. století byl obdobím, kdy se jejich objevy zužitkovávaly prakticky. Nastal velký boom elektrických spotřebičů, který v mnoha případech odstranil těžkou domácí práci a přinesl i zábavu. V měšťanských domácnostech začaly sloužit elektrické žehličky, ždímačky, vysavače, toustovače, od roku 1905 si lidé mohli rozsvítit vánoční stromeček elektrickými svíčkami, do bytů byly montovány telefony a masově se také rozšířil velmi populární gramofon. Koupelny se stávaly samozřejmostí a ne luxusem, voda tekoucí z kohoutku šetřila čas a odstranila nošení těžkých věder naplněných vodou. Život se stával pohodlnějším. Začal se měnit životní styl, rodiny začaly prakticky naplňovat pojem volný čas. Podnikaly se výlety na horské chaty a rozhledny, vznikl skauting. Fenoménem se stalo cestování. Jezdilo se vlakem, rozvíjel se automobilismus. V Mladé Boleslavi byla v roce 1895 založena firma Laurin & Klement, která vyráběla nejdříve motocykly, později motorky a auta.
Volný čas se vyplňoval také rekreačním sportem. Impulsem byly obnovené olympijské hry v roce 1896. Velmi oblíbená byla cyklistika, slavná Tour de France se poprvé jela v roce 1903. Na kolech jezdily i ženy ve speciálních kostýmech. I když jim módní tvůrci nabízeli kalhoty, trvalo nějakou dobu než si na ně zvykly. Celé rodiny chodily v zimě bruslit a lyžovat, v létě pak plavat. Toto období bylo pro ženy vůbec převratné. Už nebyly jenom ochránkyněmi rodinného krbu, začaly cestovat, sportovat, studovat.
Lidé trávili volný čas i pasivně sledováním různých společenských událostí. Mezi ně patřily např. dostihy a návštěva biografů. Putovní biografy nahrazovaly ty stálé, pro které se stavěly
honosné budovy. „Pohyblivé obrázky“ lákaly, chodit do kina bylo velmi přitažlivé. Kinematografie přinesla nové vzory – filmové hvězdy, kterým šily kostýmy módní tvůrci. Z této doby pochází napodobování a udávání módních trendů filmovými hrdiny.
Fotografové a fotografické ateliéry byly na výsluní. Návštěva fotografa se chápala jako vyjímečná událost. Oblečeni do nejlepších šatů nechávaly se fotit celé rodiny pohromadě nebo jenom jednotlivci. Fotografie byly portrétní, většinou však sedící rodiče s malými dětmi na klíně a okolostojící starší děti (těch bývalo v rodinách více než dnes). Z těchto snímků můžeme vysledovat módní trendy. V dámské módě odzvonilo korzetům, postava se tolik netvarovala, naopak se zvýšil pas ze kterého splývaly dlouhé sukně. Ty už nebyly jenom součástí šatů ale samostatný kus oděvu, který se kombinoval s halenkami, blůzami a saky. Pro děti byl objeven velmi oblíbený námořnický obleček. Pokrývka hlavy byla nezbytná při každé příležitosti, bez klobouku nepřekročily ženy ve městě práh svého domu. Nosily se klobouky různých rozměrů a tvarů zdobené květinami, stuhami a peřím. Nesundaly je ani při sportování a v letních dnech, kdy nosily klobouky slaměné. Ženy chtěly být pořád elegantní, a tohoto stylu se nechtěly vzdát ani při sportovních aktivitách. Praktičnost a funkčnost, která si nerozumí s elegancí, se do životního stylu vkrádala velmi pozvolna. Turistické výlety, jízdu na koni, cyklistiku, bruslení a lyžování absolvovaly v sukních do půl lýtek pod nimiž nosily úzké kalhoty. Oděvy se šily z lehkých vzdušných materiálů v pastelových barvách. Společnost byla pořád prudérní. Plavky se šily z kartounu a flanelu, byly zdobené volánky. Ale to nestačilo. Součástí plavek byla košilka, punčochy a koupací čepice. V tomto trpěly nejen ženy ale i děti. Rodinná alba, stojany a rámečky s fotografiemi bývaly umístěny na čestném místě a prohlížely se při slavnostních příležitostech nebo při návštěvách významných hostů.
V „krásné epoše“ kdy se podnikaly výlety do přírody, padl také mýtus bílé pleti. Módní bylo zdravé opalování, při turistice a plavání se lidé začínali slunit. Peter Altenberg ve svých črtách z Vídně psal, že „kavárničky jsou plné navečer pěkně pěstěných osmahlých žen“.
S krásnou epochou je spojeno několik osobností, které vynikly ve svém oboru. Alfons Mucha, malíř a designér, je typický představitel secesní malby. V roce 1910 začal malovat velkoformátové obrazy zvané Slovanská epopej. To už byl známý a ve světě uznávaný umělec. Už v roce 1894 způsobil senzaci plakátem na představení Gismonda o který ho požádala další výrazná osobnost té doby – francouzská herečka Sarah Bernardtová. Otevřel si tím cestu k tvorbě v užitém umění. Jeho obaly na spotřební předměty, kalendáře, návrhy na jídelní menu, viněty, nálepky, šperky a zejména plakáty měly vysokou úroveň. Muchovy plakáty lemují stylizované ornamenty, a především znázorňují krásné mladé ženy - sice bez úsměvu zato s tajemným a zasněným výrazem.
O dobré jméno a slávu českého sportu se staral statný a svalnatý zápasník Gustav Frištenský, miláček žen, který okouzloval svojí postavou. Úsloví „silný jako Frištenský“ se používá dodnes.
Dnešní dvoutisícová bankovka nám připomíná další výraznou osobnost té doby Emu Destinovou. Operní pěvkyně okouzlovala svým sopránem publikum v Berlíně, Vídni, Londýně, Praze i Paříži. Její věhlas jí přinesl pozvání do newyorské metropolitní opery, kam odplouvala hostovat několik let a zazpívala si také s Enrico Carusem.
Tuto dobu plnou objevování nových pomocníků do domácností, cestování, sportování a užívání si života v biografech, na dostizích a tancem při gramofonu přerušily výstřely v Sarajevu. Lidstvo válka zaskočila, neuměli si představit do jakých rozměrů se rozroste a jaké utrpení jim přinese. A také jaké společenské i politické změny po jejím skončení nastanou. Válka byla velkou zkouškou pro civilní obyvatelstvo, jejichž životní úroveň se velmi zhoršila. Pro vojáky v bitvách to byl boj o holý život. Každodenní starost o přežití, vyrovnávání se se ztrátou blízkých a všudypřítomným umíráním, a po válce pak nové poměry vedly k tomu, že vzpomínky na předválečnou dobu byly nostalgické a velmi krásné. Název krásná epocha má proto ve vzpomínkách pamětníků svoje opodstatnění.