Milan Bárta: V kokořínských lesích, nedaleko lobečského pivovaru, jsem objevil Karla. A hlavně jeho obrázky. Nedalo mi to a časem jsem ho požádal, jestli nám nechce občas nějaký nakreslit do i-novin.
Jmenuji se Karel, ale už své první obrázky jsem podepisoval Smrke. A ta přezdívka mi zůstala.Narodil jsem se v průběhu 2. světové války, takže jsem osmnáctiletý kluk s osmdesátiletou životní zkušeností.
Kreslím vše, co vidím, slyším, i to nač myslím.
V totalitním režimu jsem s tím míval problémy.
Moje první „veřejná“ tvorba byl školní komiks a karikatury kantorů a spolužáků. Z výtvarky jsem míval jedničky, z mravů i čtyřku.
V tisku jsem začal publikovat až po roce 1970, například v titulech Dikobraz, Stadion, ČS sport, Mladá fronta, Lidová demokracie, Naše rodina, Svobodné slovo, Ujso atd.
Umělecky jsem se vyčerpal v osmdesátých letech a dal jsem si pauzu.
Znovu jsem začal kreslit v létě 2000 na dětském táboře v USA, kam jsem odjel za svou manželkou.
Kulturní odlišnosti přinášely vtipné situace, které mě přímo nutily kreslit. Nemluvě o tom, že se mi staly oporou v situacích, kdy selhávala má slovní zásoba … a vyjadřovací schopnost.
Na tábor v Pensylvánii jezdím s rodinou doposud a ve styku se svými zahraničními přáteli zůstávám například pomocí Facebooku, na němž pravidelně uveřejňuji své vtipy, kreslené citáty apod.