Jakub Arbes zavedl do literatury nový žánr romaneto. Je to příběh začínající nepochopitelnou záhadou, má napínavý, dramatický děj, který se dá zpočátku vysvětlit pouze nadpřirozenými silami. Děj směřuje k výrazné pointě, která racionálně vysvětlí zprvu fantastickou záhadu.
Arbes měl povahu a zájmy, které si protiřečily. Byl realista se zájmem o nové vědecké a technické objevy a přitom miloval tajemno, nadpřirozené jevy a bytosti. V dětství četl romány E. A. Poea a další tzv. gotické romány, dojímaly ho vraždy a hrůzostrašné historie z kramářských písní. Znal každý kout rodného Smíchova, cestou ze školy posedával u náhrobků Malostranského hřbitova, často se vydal i na Malou Stranu a v pozdějších letech až do Šárky. V dospělosti se těmito místy rád toulal po nocích a atmosféra prostředí umocněná nočním tichem a tajemnem ho inspirovala k psaní.
Arbesova romaneta však nejsou jenom zajímavými napínavými příběhy, autor jimi chtěl říct daleko víc. Jejich prostřednictvím poukazuje na existenční problémy lidí té doby, jejich sny a osudy. V mnoha romanetech poukazuje i na své problémy, které se týkaly především nejisté existence spisovatele v českém prostředí a hlavně neuznání českého literáta. V romanetu Svatý Xaverius připomněl svoji soudní při ve Vídni. V Sivookém démonu se vypsal z bolestivé vzpomínky na smrt prvního dítěte.
Arbes žil v době, která byla plná střetů dělníků s továrníky, konfliktů s mocí, bojem českého státu na sebeurčení, zhoršených vztahů mezi Čechy a Němci. Dělníci, kteří si do roku 1844, tedy do zavádění strojů do výroby, dokázali vydobýt svá práva, se ocitali na dlažbě. Tito lidé, kteří přišli z venkova do měst za lepším, byli zcela závislí na výdělku ve fabrikách, museli řešit existenční problémy, které však řešit nedokázali. Bouřili se, rozbíjeli stroje, stávkovali a tento sociální neklid spolu s hospodářskou krizí vyústil v revoluční rok 1848. Následovala desetiletá absolutistická vláda ministra Alexandra Bacha, poté politický boj Čechů za obnovení české státnosti, který však byl oslabován nejednotností v Národní straně. Češi svého cíle nedosáhli, zato Maďaři ano. Bylo to velké zklamání, následovaly protesty v podobě demonstrací, pořádání táborů lidu na památných českých horách. Poté, co se podařilo českým politikům vydobýt pár ústupků v národnostních otázkách, začaly konflikty mezi Čechy a Němci.
Arbesův rodný Smíchov se v 1. polovině 19. století měnil v dělnickou čtvrť. Dělníci zde bydleli v nuzných domcích a každé ráno za zvuku sirén odcházeli pracovat do místních kartounek a Ringhoferových závodů. Dřívější šlechtická čtvrť se měnila v průmyslovou zónu, většina šlechtických sídel ve fabriky. Na Smíchově se prolínal život šlechticů s životem dělníků. Jakub Arbes, který se zde narodil v roce 1840 v rodině ševcovského mistra, byl odmalička bystrý a vnímavý pozorovatel a tyto rozdíly do sebe vstřebával. Pamatoval si například šílenou jízdu neznámého šlechtice, který štval koně a projížděl smíchovskými ulicemi (později zpracoval v romanetu Šílený Job), nebo účast na táboru lidu se svým otcem, a také demonstrace se střelbou, panikou a barikádami v jeho rodišti v revolučním roce 1848.
Tato neklidná doba utvářela Arbesovu osobnost. Stal se přímým účastníkem těchto událostí i jejich obětí. Dění kolem sebe dokázal zobrazit ve své tvorbě, vnímal nespravedlnost poměrů (které ho také zasáhly) a propastný rozdíl mezi bohatými a chudými. V romanetech a románech se tyto problémy prolínají, podařilo se mu zachytit atmosféru druhé poloviny 19. století. Dokázal věrohodně popsat problémy dělníků (Štrajchpudlíci), život pražských podnikatelů a měšťanů (Moderní upíři). Jeho díla jsou realistická, bez patosu a laciné romantiky. V tzv. „mravokárných románcích“ vykreslil rázovité postavy a prostředí, ve kterém žily (Pražský domácníček aneb buď spořivý!).
Poprvé byl romanetem nazván Svatý Xaverius. Začal vycházet v roce 1873 v prvním ročníku obnoveného časopisu Lumír. Redaktor Jan Neruda chtěl po Arbesovi podnázev nebo nějakou vysvětlivku, neboť pouhý název by vypadal, že se jedná o životopis. Na román byl příběh krátký, na novelu dlouhý, epizoda z románu to také nebyla. Jak to tedy nazvat? Spisovatelé vymýšleli různé podnázvy, až Jana Nerudu napadlo romaneto. Mělo velký úspěch. Děj se odehrává v pražském chrámu sv. Mikuláše u oltářního obrazu sv. Xaveria. Lidé houfně navštěvovali chrám a zvědavě okukovali obraz.
Ve své tvorbě se nejvíce vracel k roku 1848, k revoluci, která na 10 let vzala lidem svobodu. Osmačtyřicátníci (byl první, který tento termín začal používat) jsou častými hlavními představiteli jeho děl. Do své tvorby vkládal své velmi kritické názory na společnost (Mesiáš).
Arbes byl realista, který neustále bojoval s fantazií. Dokázal ji udržet na uzdě, jeho romaneta jsou realistická s prvky fantazie a naturalismu. Literární kritikové je řadili do literatury romantické, což on už za svého života odmítal. Dnes jsou považována za předchůdce vědeckofantastického žánru a romaneto Newtonův mozek za první české science fiction.
Donucen okolnostmi se Arbes stal prvním českým spisovatelem na volné noze. Nepsal však jenom romány a romaneta, zabýval se také divadlem, uměním a hlavně žurnalistikou, což vydá na další článek.