Příběh z hranice

Jeden z celé řady příběhů z hranice pod horou Luží. Tak, pro zajímavost :-)

Zajímavý příběh se na hranici pod Luží udál třeba v noci 14. dubna 1947. V tu noc měli čtyři příslušníci finanční stráže z Lesného předepsanou službu až na samém konci jejich služebního obvodu už v blízkosti Luže. Po dojití na místo se rozdělili na dvě dvojice a na křižovatkách lesních cest v blízkosti hranice a zaujali čekanou. Jednu dvojici tvořili vrchní respicient Nevyhoštěný a respicient Lauryn, druhou respicienti Ptáčník a Páral. Noc byla tichá, svítily hvězdy, a tudíž nebyla až taková tma. Na měsíc duben bylo teplo, a proto vydrželi finančníci na místě poměrně dlouho. Čekali již více než dvě hodiny, když se k nim doneslo jakési podivné táhlé houkání. Nevyhoštěný s Laurýnem to nejdříve považovali za houkání sovy, nebo vzdálené houkání lokomotivy někde na trati u Jablonného. Pak ale poznali, že to podivné houkání nevydává ani pták, ani vlak. Tiše a pomalu se vydali směrem, odkud zvuk přicházel. Zvuk se chvílemi ozýval, chvílemi se ztratil. Ušli ale jen několik desítek kroků, když najednou uslyšeli ze směru, kde byla druhá finančnická hlídka, hlasité zvolání „jen střel“ a hned nato z jejich směru zvuk výstřelu. Druhá hlídka byla blíže k hranici a dál od směru odkud vycházely podivné zvuky, ale byli na návrší. Po výstřelu se podivné zvuky začaly ozývat ještě silněni. Nevyhoštěný s Laurýnem se domnívali, že druhá hlídka potřebuje asi jejich pomoc a rychle se k ní vydali. Pojednou uslyšeli před sebou spěšné kroky. Pro jistotu se ukryli, neboť si nebyli jisti, kdo že se to k nim přibližuje. Byli to ale Ptáčník s Páralem. Ti hned vysvětlovali, že vystřelili proto, že také slyšeli ty podivné zvuky, ale rozuměli tomu tak, že jde o volání o pomoc. Jelikož byli na výšině, nesly se k nim ty zvuky lépe, než k hlídce vrchního respicienta Nevyhoštěného, která byla v dolině. Na otázku, proč volali „jen střel“ řekli, že volali „udej směr“. Hornatý terén zvuk modifikoval. Všem čtyřem bylo divné, kdo může v noci, v hlubokém lese, daleko od lidských obydlí, volat o pomoc. Všichni se neprodleně vydali do míst, odkud zvuky vycházely. Museli se chvílemi zastavovat a naslouchat, odkud zvuky vychází. Chvíli se ozývaly, chvíli ne. Finanční strážci sešli z cesty a pospíchali vzrostlým lesem. Volání bylo již zřetelnější, i když v kratších intervalech. Skutečně šlo o volání o pomoc. Asi 300 metrů od cesty, kde sešli do lesa, spatřili finančníci na zemi několik zapálených svíček a u nich ležícího a sténajícího muže. Ležel asi pod sedm metrů vysokou skálou, ze které evidentně spadnul. Vedle muže ležel tlumok a otevřený kufr, ze kterého muž vybral svíčky a zapálil je. Muž měl zlomenou nohu v kotníku, několik přeražených žeber a i vnitřní zranění. Stěží vypověděl, že se jmenuje Antonín Bartonič (jméno dle vzpomínek vrchního respicienta Nevyhoštěného), že je ze Cvikova, německé národnosti. Byl odsunut do Německa, ale ilegálně se vrátil, aby si vzal některé u nás zanechané cennější věci. Už minulé noci ale spadl ze skály, protože v lese zabloudil a od té doby zde ležel.
Příslušníci finanční stráže muži obvázali nohu a přikryli ho svými plášti. Ptáčník s Páralem se bezodkladně vydali do Lesného k telefonu zavolat sanitku. Postižený stále naříkal, a proto finančníci přerušili výslech. Muž začal pomalu mluvit z cesty, měl velkou horečku. Na místě ležel zhruba celých 24 hodin. Finančním strážcům bylo jasné, že pomoc přijde nejdříve zhruba za dvě a až tři hodiny. Ptáčník s Páralem měli před sebou totiž asi šest kilometrů k nejbližšímu telefonu. A skutečně, asi po dvou hodinách uslyšeli Nevyhoštený s Laurýnem houkání vozu daleko pod nimi na silnici z Nové Huti na Horní Světlou. Respicient Laurýn se vydal mužům ze sanitky vstříc a po dorozumívání hlasem i světlem baterek se setkali. Zraněného muže naložili na nosítka a asi kilometr ho nesli lesem k sanitce. Sanitka ho pak za necelou hodinu převezla do varnsdorfské nemocnice.
Zraněný muž měl velké štěstí, že hlídka finanční stráže měla předepsánu službu tu noc zrovna do těchto míst. V uvedenou roční dobu do těchto míst nikdo nechodil a bez pomoci by muž brzy zemřel.
Asi po 14 dnech, když se zdravotní stav muže zlepšil, provedli s ním příslušníci finanční stráže řádný výslech. Muž tvrdil, že šel sám, což mu nakonec i uvěřili, neboť asi žádný člověk by ho v takovém stavu v lese neopustil. Zabavené pašované zboží propadlo státu. Muž ale příslušníkům finanční stráže velmi, velmi, děkoval za záchranu života.
Když později vrchní respicient Nevyhoštěný procházel místem, kolem skály, kde došlo k té příhodě, byly v mechu na skále jasně vidět dvě vydřené čáry. Ty byly od nohou nešťastníka, když sjížděl a padal po skále dolů.