Rád bych dnes zahájil nepravidelnou hudební rubriku Klenoty českolipského rocku. Myslím si, že ohlédnutí za zajímavými deskami v naší lokalitě stojí za to. Bude to i výzva pro kapely, které nahrály zajímavé počiny v 90. letech nebo i na přelomu tisíciletí, ale dnes o nich téměř nikdo neví. Je třeba si připomínat hudební historii, ať už starší nebo modernější. Na úvod se budeme věnovat ve dvou částech (a i s aktuálními vzpomínkami samotné kapely) debutnímu albu novoborské legendy OPTIMIK. Do letních a podzimních měsíců letošního roku plánuji také články o TORAX, SCREAM OF THE LAMBS, AREA CORE, E.R.A. a další. Pokud čtenáři mají i další hudební tipy, pište, prosím, do komentářů anebo na fcb stránku Rock na Českolipsku.
Ale nyní již OPTIMIK a jeho skvostné první album, které se v hudebním éteru objevilo pod názvem Toreador v roce 2002 a nedávno znovu jako neoficiální dárek k novému albu Tour de Bor 2020. Na přelomu tisíciletí byla situace na české rockové scéně poměrně specifická, protože po 90. letech, po éře špinavého grunge, a nástupu alternativy či nu-rockového běsnění kombinovaného s elektronikou, nastalo období opětovného pop-rockového boomu, kdy se naše kapely vrací k čistšímu stylu, k jednodušším melodiím, ale se zajímavými nápady, často i netypickými nástroji.
Vít Svoboda, zakládající člen a zpěvák, k samotným hudebním počátkům skupiny uvedl: „Na zkoušce Optimiku vždy vznikl nějaký hudební nápad, ke kterému jsem vokálně zaimprovizoval. Pak jsem si to vše ještě vzal domů, kde jsem zpěv dopiloval a dopsal samotný text. Naše tvorba ale vždy stála na prvotní improvizaci“. A (bas)kytarista Martin Podešva alias Klekí doplňuje „Takhle jsme už začali tvořit vůbec první demo Legálka v roce 1996 a vlastně takhle pracujeme dodnes. Z dema Legálka se pak na Toreadora dostaly písně Autíčko, Oceány a Amsterdam, které se nám moc líbily.“
Album nicméně začíná expresivní titulní skladbou Toreador, která je jako vystřižená ze španělské koridy – dusot býků a aplaus rozvášněných diváků rozsekne řízná kytara s bicím a basou, což by nebylo nic neobvyklého, kdyby se k nim nepřidala trumpeta. Právě tenhle nástroj je nejsilnějším artefaktem celé desky. Pulsuje v přesýpavých rytmech sem a tam, neustále je společně s kytarou tím dominantním tónem a společně vytváří jedinečný zvuk téměř všech skladeb. Angažovat v tak velké míře na debut kapely trumpetistu Daniela Benische byl nesmírně silný tah! Klekí na to vzpomíná takto: „S tím španělským motivem přišel tenkrát právě Dan. Chtěli jsme nějaký netypický nástroj, nejen klávesy nebo housle, které jsme na desce také plánovali. Dan sice neměl zkušenost s rockovými skupinami, hrál spíše ve swingových uskupeních, ale zapadl k nám perfektně.“ Je třeba dodat, že právě díky jeho ekvilibristice má opravdu celá deska nezaměnitelný feeling. Vlastně je to takový tanec, s tepajícím bicími Davida Konráda se každá skladba stává nejen příjemně houpavou jízdou, ale právě díky trumpetě evokuje progresivní rockové velikány a koketuje se španělským duchem. Chvílemi se zklidní do čistých kytarových riffů, aby pak nabrala energický drajv a pustila žilou všem, kdo ji poslouchají.
Ale to není zdaleka vše. Hned v druhé písni Zůstaň se mnou se krásně uvedou romantické housle, které obstaral David Singer, a i když zní celý song velmi nostalgicky, rozjede se v druhé části do syrovější podoby. S nápadem houslového úvodu přišel kytarista Pavel Krchov. Opět je tady trumpeta, ale i hutné a lehce podlazené riffy, když Vít zpívá refrén „Nechci, nechci v sobě zůstat sám…“. Silná vztahová skladba, která má realistické vyznění. A je tady třetí song, který svižně rozjíždějí bicí. Beglajty kytaristy Pavla s příjemně bublající basou Klekího ženou skladbu Michaela dopředu; po hudební stránce to zní i dnes jako živá tutovka. Pro Víta tohle byla osobnější věc: „K textu mě tenkrát inspirovala Michaela, má první žena. I když mně to dneska připadá trochu vokálně nedotažené, je pravda, že si tuhle píseň překvapivě oblíbilo populární rádio Fajn Rock Music, se kterým jsme tehdy měli rozhovor a které Michaelu často hrálo.“
Jestli si tuhle píseň kapela zařadí do budoucího playlistu jako přídavek, definitivně nebudu proti! Zvuk, který ve studia Bellatrix Records profesionálně zajistil jeho majitel Láďa Tupý, měl i svá specifika. Kapela na nahrávání ještě dnes vřele vzpomíná: „Byl to nádherný proces tvoření, protože Bellatrix Records bylo takové domácí studio, s pohodlím, protože ve stejné budově jsme tenkrát i bydleli, a to celý týden. Mohli jsme se tak v dobré náladě soustředit na nahrávání. Mohli jsme si dovolit spoustu zajímavých zvuků. To je slyšet nejen v titulním Toreadorovi, ale i v dalších skladbách.“
Zvukové experimenty přinesly třeba skřípající brzdy a rozjezd auta, které uvedly čtvrtou píseň Autíčko, nostalgií protkanou, tady trumpeta zní až jazzovitě, až velmi zasněně. Deska tady mění náladu, je to jako by hrála zcela jiná kapela, jediným středobodem je zpěv Víta Svobody, jehož vokál se přelévá z melancholických poloh do táhlých emocí, které dotváří trumpetové pasáže. Ta trumpeta mi připomíná kultovní legendu 90. let, kapelu Laura a její tygři, ze zahraničních progresivních veličin pak americké neo artrockové duo Magellan, které do svých skladeb míchalo právě trumpety a perlivé aranže dalších nástrojů. A zase ta huhlavá basa.
Zvukově je deska opravdu na úrovni. Jedním z vrcholů celé nahrávky jsou již na začátku zmiňované Oceány. Tahle píseň se nádherně rozjíždí v pomalém rytmu, kde nad broukající kytarou exceluje zpěvák Víťa s „přímořským“ textem, aby se pak energie songu rozjela do pořádného rockového nářezu. Martin k písni uvádí: „Ta nálada skladby prostě vyšla z textu. Prvotní hudební nápad, tu kytarovou část, přinesl Pavel. Víťa k tomu pak napsal text…A když jsme byli ve studiu v konečné fázi, mohli jsme tam použít rovněž zvuky moře.“ A Vít doplňuje „Samozřejmě, že ty zvuky byly udělány amatérsky. Ten text jsem ale udělal v lese za necelou hodinku, myslím, že jsem šel tenkrát na houby a přišla mi inspirace.“
Oceány, ke které vznikl později i chytlavý lyrický klip, úžasně zlidověly a když jsem je slyšel naživo loni na podzim v Sosnové, pochopil jsem, jak silný potenciál celá skupina vlastně má. Umí společně vytvořit zajímavou skladbu, zpočátku lehounce komplikovanou, ale když ji posloucháte po několikáté, její text i melodičnost Vám vnikne pod kůži a už Vás nepustí.
O dalších skladbách z alba Toreador, na které Optimik i po letech velmi rád vzpomíná, si povíme v příštím týdnu, avšak nesmím dnes opomenout žhavou současnost. Skupina, stejně jako loni, měla „zahájit“ českolipskou rockovou sezónu, a to v pátek 28.5., kdy měla připravené své letošní první živé vystoupení v (téměř) domovských Chotovicích. Současný kytarista Andy Allan Pour ještě těsně před akcí lákal v pozvánce na facebooku opravdu všechny: „Celovečerní akce u hospody se koná za každého počasí a po spoustě let zazní i některé klasické hitovky, člověk se domůže guláše od oblíbeného podniku Retro bufet 1982, a konečně naživo představíme nové album! Vezměte s sebou souseda, činčilu i pratetu, a koukejte dorazit!“ Smutná zpráva o zrušení koncertu z epidemilologických důvodů přišla opravdu těsně po uzávěrce tohoto článku. Kapela však nehodila flintu do žita, protože další koncerty již má nasmlouvané: ještě v červnu se objeví ve Stružnici na pivních slavnostech a 2.7. vystoupí v Doksech s místními pop-rockery MyL.
Svůj největší, celovečerní koncert však chystá na 10. července 2021, kdy vystoupí na Vodním hradě v České Lípě. U příležitosti výročí 25let skupiny má představit velký průřez celou historii Optimiku, a to i za účasti bývalých členů.