Marcela Meidiger pochází z Nového Boru, ale po revoluci odešla do světa živit se jako učitelka francouzštiny. Pobyla v Mexiku a USA. Nyní už více než půl roku působí v Jížní Koreji.
1. Korea se hemží Korejci. Jsou úplně všude: na dálnicích, v obchodních domech, na ulicích, v parcích, na tržištích, na turistických stezkách, v muzeích, v lázních a saunách. Žádný svátek se tu neobejde bez zácpy na dálnici, o podzimnních víkendech stovky pěších turistů šplhají po krkolomných horských stezkách a obchodní domy praskají ve švech i v neděli.
2. Dvě generace stačily na to, aby se korejská společnost z agrární a zaostalé změnila v moderní a jednu z nejrozvinutějších na světě. To, co Evropa prožila před 50-100 lety, probíhá dnes v Koreji, venkov se vylidňuje, nová generace dává přednost městu, pohrdá venkovany, horaly a manuální prací. A tak dnes 80% lidí žije ve městech a každý čtvrtý Korejec bydlí v Soulu.
3. Fyzický vzhled je pro Korejce myslím daleko důležitější než pro nás Evropany a mezi studenty je častým tématem konverzace. Studentky francouzštiny na universitě o sobě beze studu říkají, že jsou krasné. Korejci si velmi pečlivě vybírají, jak se oblečou pro danou příležitost. Mladí utrácejí hodně peněz za oblečení a jsou hrdí na to, že se oblékají podle poslední módy, ale generace nad 40 let se obleká velmi střídmě a nenápadně, nenosí živé barvy, ale nejčastěji černou a šedou.
4. O své tělo se Korejci pečlivě starají. Nejméně jednou týdně stráví večer v lázních a sauně, kde se drhnou masážními žíňkami, nechávají se masírovat a prosedí hodiny v bublajících bylinkových koupelích. Po každém jídle si čistí zuby, studenti si nosí kartáčky do školy, aby si mohli zuby vyčistit po obědě. Asijským ideálem je světlá pleť, proto se Korejci chrání před sluncem za každou cenu: ženy nosí široké plastikové kšilty, rukavice, a často i masku na obličeji.
5. Korejci myslí usilovně na své zdraví a dělají pro ně, co mohou. Obchody nabízejí celou škálu produktů dobrých pro zdraví, čaje, bylinky, kořeny, houby ... a to čerstvé, sušené, kandované anebo nakládané. Korejská kuchyně se jen hemží “zdravými“ pokrmy. Při každé vycházce do okolí Cheongju objevujeme nové stezky lemované posilovacími stroji, které zdaleka nezejí prázdnotou, studenti hrají fotbal, ženy a muži středního věku se oddávají golfu anebo neúnavně krouží rychlou chůzí kolem stadionu.
6. Prvním cizím jazykem, který se Korejci učí, je angličtina. Stovky dobře placených amerických, kanadských a australských učitelů dnes pracuje a léta žije v Jižní Koreji. Korejci se začínají učit angličtinu už v mateřské škole, ale je málo těch, kdo ovládají jazyk tak, jako je to dnes běžné v Evropě. Jen ti, kdo měli štěstí a finance a mohli studovat jeden rok v USA, se vracejí do Země klidného rána s dobrou znalostí angličtiny. A také importují do Koreje americkou kulturu. Móda, kinematografie, architektura a způsob života jsou ovlivněné Spojenými státy.
7. Doby, kdy rodiče vybírali budoucího partnera svému dítěti, už jsou pryč. Mladí lidé se mohou zamilovat zcela svobodně a své city ukazovat na veřejnosti. Ale až do svatby spolu mladé páry nežijí a ani nemají sexualní poměr ... a pokud neodolají, cítí se provinění.
8. Procento rozvedených manželství roste tak jako v Evropě, ale mít děti bez sňatku je zatím v Koreji nepřijatelné. Například profesorka s dítětem nesmí zůstat svobodná, chce-li se ucházet o místo na universitě. A tak se Korejci žení a vdávají, vybírají si datum sňatku podle předpovědi jasnovidců a na svatební cestu jezdí všechny nové páry na subtropický ostrov Jeju. Žena si po svatbě ponechává své příjmení.
9. Tak jako ve všech ekonomicky rozvinutých zemích i v Jižní Koreji klesla porodnost v posledních dvaceti letech a dnes většina manželských párů dává přednost jednomu dítěti. Důvody jsou ekonomické: náklady na vzdělání jsou velké, nároky rostou a rodiče chtějí dát dítěti vše, co doba požaduje.
10. Rodina je považovaná v Koreji za základ společnosti a rodinní příslušníci jsou vázáni řadou povinností. Nejvíce úcty se prokazuje nejstarším členům. Rodinné události jsou časté: svatby, narozeniny anebo výročí úmrtí některého z předků. Nejdůležitější rodinné svátky jsou Seol (Nový rok podle lunárního kalendáře) a Chusok (korejské dušičky). Pořádají se rodinné výlety do hor a národních parků, do muzeí a skanzenů, pikniky na trávníku v parcích.
11. Všichni Korejci se chovají a pečlivě vybírají výrazy podle toho, s kým mluví. Proto při prvním kontaktu musí zjistit: Kdo je starší? Kdo má zaměstnání a místo s větší prestiží? Kdo chodil na prestižnější universitu? A tak se beze studu vzájemně ptají na věk a vyměňují si vizitky. Lidé lépe umístění na sociálním žebříčku se často chovají arogantně k těm, kdo mají postavení nižší. Na chodbách university se studenti uctivě uklánějí kolemjdoucím profesorům, ale také starším studentům.
12. Korejci jsou družní. Nikdo nejí sám v restauraci, nepije sám v baru, nejde sám do sauny anebo do kina. Kdyby se někdo na takovém místě objevil sám, znamenalo by to, že s ním není něco v pořádku. Rádi popíjejí s přáteli, nejčastěji levné soju, destilát ze sladkých brambor (dvacetiprocentní alkohol).
