Období po roce 1980 znamenalo pro VAGÓNKU vstup do druhé nejvyšší soutěže, kde dosahovala až do roku 1987 střídavých výsledků. Nejúspěšnější byl ročník 1985/86, kdy zisk 38 bodů znamenal čtvrté místo v tabulce. Ale jak to bylo od prvopočátku našeho prvního účinkování v této soutěži?
První ročník znamenal 15. místo, sestupoval pouze poslední Tábor, nasbírali jsme pouze 22 bodů a se sedmi brankami byl nejlepším střelcem Fišer. Ročník 1982/83 znamenal posun na 12. příčku při zisku 28 bodů a skóre 40:40. Střelecky v mužstvu kraloval Jaroslav Kurej s osmi brankami a dle statistik Ladislava Kubáta byl v tomto období též nejpilnějším střelcem Vagónky, když vsítil 69 branek. Dále následují Stanislav Kouřil s 61 a ing. Jiří Hendrych s 38 brankami. Právě Kouřil svými sedmnácti brankami přispěl v další sezóně k pěknému pátému místu v závěrečné tabulce I. ČNFL, kdy naši získali 31 bodů při poměru branek 46:42. Kolektiv v těchto letech vedli postupně trenéři Otakar Sokol, František Žůrek, František Cypris a Václav Rys. Kádr tvořili hráči: Zlámal, Jandač, Pintér, Nývlt, Lubas, Šanda Petr, Brejcha, Slavík, Kouřil, Houška, Doležal, Hora, Vápeník, Kurej, Smolík, Medynský, Bečvařík, Kubáň, Peterka, Fišer, Caudr, Havlík, Puhlovský, Soukup, Pešice, Ondra, Dvořák, Šerák, Kabát a Jantač.
Toto období znamenalo i značnou aktivizaci tréninkového střediska mládeže, které bylo založeno v roce 1973 a vychovalo pěknou řádku talentů, kteří se od počátku osmdesátých let objevovali v ligové kopané, ale i v mládežnických reprezentacích. Jmenujme alespoň Dvořáka, Medynského, Košíka, Kabáta, Jurenku, Hapiáka, Hradiského, Jiřího Ješetu, Ladru a Šindeláře. O mládež se v té době staralo v oddíle téměř třicet trenérů a funkcionářů a TSM pracovalo pod vedením Jaromíra Hradiského, dále je třeba vzpomenout trenéry a vedoucí Bláhu, Přibyla, Kraťka, Jankoviče, Svobodu R. a P., Kulhavého, Moravce, Ješetu V., Kouřila, Havla, Pavlíka, Jelínka, Jánského, Borůvku, Mazala, Zátku, Kotěšovce, Kmocha, Pobjeckého, Najmana, Masného, Ladru, Ješetu, Hahna, Těšínského, Holého a další. Dorostenecký kádr, který v roce 1985 postupoval z krajského přeboru do II. dorostenecké ligy, tvořili hráči Hradiský, Zelenka, Hynčica, Benedikt, Knejzlík, Žitný, Dostál, Skořepa, Šindelář, Moravec L. a P., Michl, Ješeta J., Nieslaník, Poláček, Sedláček a Dušánek. Také žákovský celek, který se stal v tomto roce přeborníkem kraje a skončil šestý na přeboru české republiky v Tachově, je třeba vzpomenout. O tento úspěch se zasloužili Szabo, Masopust, Ladra, Žižka, Hurych, Polák, Matějka, Ritschel, Picek, Jelínek, Vít, Michlík, Šimon, Kubásek, Hapiák a Švach. Mládežnické středisko Vagónky bylo v té době i pořadatelem mnoha žákovských turnajů, nejvýznamnější bylo finále Severočeského poháru žáků, které probíhalo v roce 1984 na stadionu Vagónky a v Kamenici u Zákup. Zvítězili žáci SU Teplice, naši byli druzí a za odměnu jeli na vyhlášený žákovský turnaj do Přelouče, kde nakonec skončili sedmí. Další roky byly organizovány v závěru prázdnin fotbalové dny Emila Stacha, na památku zesnulého předsedy Severočeského fotbalového svazu. Těchto turnajů se mimo jiné zúčastnili i pozdější vítěz křišťálové kopačky Jaroslav Kamenický (Ml. Boleslav) a účastník mistrovství Evropy v Anglii Vladimír Šmicer (Děčín), kteří byli shodou okolností vyhlášeni nejlepšími hráči svých kategorií v roce 1986. Pro dorostenecké celky byl organizován významný zimní turnaj, memoriál bývalého brankáře Karla Tamchyny, který dosahuje již svoje osmnácté pokračování.
Také další období působení družstva dospělých v I. NL se dá charakterizovat slovy jednou nahoře a podruhé zas dole. Čtvrtý rok v soutěži znamenal 12. místo při zisku 26 bodů a skóre 33:39. Největší úspěch v dosavadní historii našeho oddílu byl zaznamenán v ročníku 1985/86, celkově čtvrté místo v závěrečné tabulce za 35 bodů při skóre 38:31. Trenér Václav Rys a asistent Josef Vápeník spolu s vedoucím mužstva Františkem Matějkou, lékaři MUDr. Otakarem Cíchou a MUDr. Jiřím Truhlářem a masérem Janem Tesařem měli k disposici následující hráčský kádr: Zlámal, Sedlák, Cibulka, Hradiský, Nývlt, Bečvařík, Puhlovský, Šanda Petr, Šimek, Dvořák, Čermák, Kouřil, Kabyl, Holub, Houra, Ondra, Peterka, Kurej, Havlík, Medynský (odešel 4/86 do Xaverova), Pintér (4/86 do Varnsdorfu), Bubla (4/86 do Ústí), Houška R., Šindelář a Ješeta (teprve 16 let). V této souvislosti je třeba připomenout naše dobré výsledky v českém poháru. V roce 1986 jsme postupně postoupili přes Kralupy (6:1), Liberec (5:1!!) a Plzeň (2:0), abychom byli vyřazeni až Duklou Praha, ale památný zápas se odehrál již v ročníku 1985, kdy utkání se Spartou skončilo nerozhodně a až na penalty jsme byli vyřazeni. Tehdejší střetnutí sehráli Zlámal, Čermák, Nývlt, Puhlovský, Šanda Petr, Kabát, Pintér, Kurej, Kabyl, Kouřil, Houra, střídali Bečvařík a Medynský a na lavičce byli připraveni Hradiský, Šimek a Bubla. Ročník 1986/87 byl posledním, který Vagónka v lize ukončila. Trenérského žezla se podruhé ujal František Žůrek, v mužstvu ukončil činnost František Zlámal, odešel i Cibulka, Čermák, Havlík, Kurej byl pět měsíců na vojně a posily Soucha, Hamřík a Růžička s mladíky Jurenkou, Dostálem a Hynčicou spolu s Pavlem Šandou dokázaly uhrát pouze 13. místo s 27 body. Poslední utkání s VOKD Poruba, s prohrou 0:1, jak se později ukázalo, bylo ovlivněno, a tak sedmý rok působení Vagónky ve druhé nejvyšší soutěži skončil ve 13. kole dne 7. 11. 1987 na hřišti v Táboře a remiza 1:1 byla poslední v této soutěži pro naše barvy. V té době na stadion chodilo kolem 1000 diváků a našimi soupeři byla dnes ligová Plzeň, Opava, Liberec, České Budějovice, Teplice, Brno, druholigové Ústí, tehdejší Gottwaldov, Havířov, Frýdek-Místek, dále pak Xaverov, Chomutov, Slušovice, Mladá Boleslav a Tábor.
Rok 1987 byl vůbec smolný, již začátkem ledna přišla smutná zpráva, že dlouholetý lékař MUDr. Otakar Cícha zemřel v nedožitých 56 letech. Také nový, ambiciózní trenér Stanislav Procházka neměl po vyloučení ze soutěže koho trénovat, takže ukončil v oddíle činnost. Disciplinární komise fotbalového svazu po zasedáních 5. a 12. listopadu 1987 vynesla tvrdé tresty. Vagónka Česká Lípa byla vyloučena ze soutěže. Mnoho hráčů v té době z České Lípy odešlo, ale nezbývalo než se připravit na druhou národní ligu (později ČFL), která se od ročníku 1988/89 začala v našem okresním městě hrát. Za zmínku ještě stojí, že podzimní neukončenou část začali v České Lípě hrát další noví hráči a to brankář Vácha, záložníci Šusta, Janíček a útočník Čermák, který se vrátil z Plzně.
Komentáře
Re: Historie kopané v České Lípě 4 (léta osmdesátá)
29. Leden 2014 - 11:30 | Alex
Bylo by možné zmínit něco více o tom ovlivněném zápase s Porubou? Kdo v tom měl prsty a jaká byla sestava Českolipských? Kdo byl předseda klubu, atd. ?
NahoruRe: Historie kopané v České Lípě 4 (léta osmdesátá)
30. Leden 2014 - 19:39 | Jesenius
Nádherná doba, vynikající fotbal, skvělé divácké kulisy, špičkoví hráči......
NahoruS tou Porubou není důležitý kdo u toho byl či nebyl, prostě šlápli vedle, jiný kluby taky, ale prostě se to jinde ututlalo, tady to štěstí VČL neměla. Mláděž v té době byla na jedné z nejvyšších úrovní mezi kluby v ČSR, v\rostla tady i řada talentů, kteří našli uplatnění v mládežnických reprezentačních výběrech. Jak v letech 70-tých, tak i v 80-tých jsem pravidelně chodil na zápasy, byly to fotbalově nejkrásnější léta v našem městě a vůbec nejpamátnější byl pohárový zápas se Spartou - to byla rovnocená konfrontace s ligovým mistrem !