Poslední výsledky FBC PULLO TRADE Česká Lípa ve druhé české nejvyšší soutěži nebyly příliš uspokojivé, přesto se po vítězství ve Svitavách drží tým trenérky Lenky Bartošové na postupových příčkách. Teď ho čekají zápasy s papírově slabšími soupeři na domácím hřišti. Výjimkou bude šlágr proti Black Angels ve čtvrtek 24. 11. od 20:00. Nejen o něm jsme si povídali s hrajícím manažerem týmu Štěpánem Slaným.
Jak hodnotíš poslední duely, kdy jste hráli prakticky co tři dny? Bodů asi mohlo být trochu více, na druhou stranu situace v tabulce ještě není ztracená před sérií domácích zápasů.
Bylo to náročné, určitě nejsme ve formě. Nechci, aby to znělo jako nějaká stálá výmluva, ale těch zranění, co jsme nyní měli, je až moc. Každý zápas se hraje s úplně jinou sestavou. Nyní ve Svitavách se vrátili do hry téměř všichni marodi a samozřejmě je znát jejich několikaměsíční nerozehranost. Máme na čem pracovat. Tabulka je celkem vyrovnaná, nyní ale musíme začít bodovat. Černá série od Pelhřimova, Ostravy či Znojma nás bude mrzet.
Co vidíš jako hlavní herní problém? Třeba při utkání ve Znojmě to působilo pomalu tak, jakobyste snad v prvních dvou třetinách na hřišti ani nebyli.
Tragická mezihra. Jsme schopní ztratit ve středním pásmu skoro všechny míčky. V tom zápase jsme se porazili sami. Většinu branek jsme inkasovali z brejků. Hrajeme teď s poměrně mladým týmem a je znát, že kluci si nejsou tak jistí při rozehrávce pod tlakem soupeře nebo, přesněji, nedokáží řešit situace s chladnější hlavou. Na konci sezóny bude lépe.
Čeká vás doma Black Angels a Rožnov, tady asi budete muset vybojovat šest bodů, že?
Musíme. Jestli chceme pomýšlet na horní příčky, tak oba zápasy musíme zvládnout. Ve čtvrtek to bude s vedoucím týmem ligy, asi nebude náhoda že jsou Black Angels tak vysoko. Na druhou stranu nám se více daří proti silnějším týmům, tak snad to potvrdíme. Od Rožnova víme co čekat, první utkání u nich jsme si prohráli takřka sami.
Mluvil jsi o návratu několika hráčů do sestavy, kteří to budou konkrétně?
Už podle zápisu ze Svitav se dá soudit, že se objeví Mlejnek, Karel, Marhan a Pastor. Nyní můžeme počítat i s Kubou Novákem, který se vrátil z hostování z Kladna.
Vaší velkou oporou je zatím Jaromír Ekl. Jak moc si pochvaluješ jeho angažmá? Neměl by také třeba více střílet, když má velmi šikovné ruce?
Jenom tím, že vede kanadské bodování celé ligy, je jasné, že je to pro nás nyní klíčový hráč. Potřebujeme s ním ještě trochu sladit mezihru a jeho přínos na hřišti ještě stoupne. Každopádně je fajn, že máme hráče, na kterého se můžeme před brankou spolehnout. Jardu znám dlouho a vím, jak je nepříjemné proti němu stát na druhé straně. Určitě je to hráč s jedním z nejvyšších potenciálů v první lize.
A jak se sžila s týmem nová trenérka Lenka Bartošová? Někdy vypadá vaše hra velmi zajímavě, jindy to zase trochu drhne...
Je v těžké pozici, pokaždé vlastně trénuje někoho jiného. To, jak jsme hodně látali sestavu, je pro trenéra vždy složité. Snad se trochu situace ustálí a budeme se moci společně věnovat trochu více taktické stránce, která nás nyní trápí asi nejvíce. Jinak musím říct, že jsme velmi spokojeni. Volba to byla správná, a to mohu říct jak za vedení klubu, tak za nás hráče.
Přesto, kádr prochází generační obměnou, do hry letos pravidelně zasahuje spousta mladých hráčů. Je toto na letošní sezoně pozitivní?
To je jasné. Ta změna byla na spadnutí již v minulé sezoně, kdy se do hry dostávali mladí, již jednou budou tvořit základ týmu. Už teď je vidět, že Kněžour, Matějíček, Hřebřina, Pastor nebo Chyna jsou klíčovými hráči. Těší mě, že můžeme doplňovat kádr z naší mládeže a rozhodně to nebyla poslední vlna, která by měla přijít do A-týmu.
Jak se cítíš ty osobně? Pořád máš chuť do hry jako za mladých let?
No, když to teď hodnotím jeden den po zápase, tak už to není jak za mých mladých let. Aktuálně mě píchá v levém koleni, o tom pravém se už nemusíme ani bavit. Tyhle zdravotní limity mě hodně fyzicky omezují. Nyní to není pořádně ani na to, abych se šel ven jen tak proběhnout. Zápasová šňůra, kdy jsme hráli každý třetí den, pro mě byla náročná. Každopádně nekončím, florbal mě letos hodně baví a věřím, že v kombinaci s mladými hráči jsem ještě na hřišti platný. Teď je otázka, zda mi někdo ten přínos pro tým dokáže vyvrátit (úsměv).
Jak se změnil pohled na A-tým během těch dlouhých let v první lize? Zpočátku to bylo silné vykřikování postupových ambicí do extraligy. Změnilo se to třeba teď ke střízlivějšímu přístupu, byť se třeba možnosti jít o patro výš nezříkáte?
Ambice jsou stále. Možná jsme je nyní trochu utlumili přestavbou týmu, nicméně když tým ambici nemá, tak ani nemusí hrát první ligu. Letošní ročník první ligy je nastaven tak, že postupují dva přímo a poražení semifinalisté se poperou v baráži a dodatečný postup. Při tomto systému nelze nemít ambice a nepřemýšlet o nějakém úspěchu. Ambice v minulých letech byly oprávněné, měli jsme nejlepší tým v lize, dvakrát jsme vyhráli základní část a v play-off jsme vypadli v pátém rozhodujícím semifinále. Vždy krůček od nejvyšší soutěže.
Za těch pět let se však vytvořilo v České Lípě florbalové zázemí připomínající rodinu. Jak tohle s odstupem času hodnotíš po opadu té počáteční euforie, po níž se toho z hlediska diváckého zájmu mnoho nezměnilo, což je pro klub dobrou vizitkou?
Toho si vážím v České Lípě asi nejvíce. Je to vizitka celého klubu, naší práce, co jsme FBC věnovali. Není a nebylo to zadarmo. Najít si prostor mezi tradičními sporty v našem městě nebylo snadné. Nyní s odstupem devatenácti let můžu říct, že se nám to povedlo skoro na jedničku. Máme další cíle a věřím, že při dvacátém výročí bude náš klub zase o něco dále.