M. Šandor: Díky za všechno, florbalová rodino!

Psaní článků, komentování zápasů a novinařina vůbec byly, jsou a vždycky budou mým koníčkem. Pokaždé jsem se na reportáže nebo referáty či tomu podobné novinářské fragmenty těšil, jenomže před psaním tohoto artiklu to bylo jiné. Sezona 2015/2016 totiž byla mou poslední v České Lípě, a proto jsem se chtěl prostřednictvím těchto řádků s vámi rozloučit a ještě jednou zavzpomínat na krásné florbalové časy.

Psal se duben roku 2012 a tam to všechno pro mě začalo, přesněji řečeno tam začaly mé navždy nezapomenutelné florbalové zážitky. Před čtyřmi lety Česká Lípa hrála ještě druhou ligu a v posledním rozhodujícím barážovém utkání o postup do vyšší soutěže zdolala v tehdy nově otevřené sportovní hale Králův Dvůr 7:4.

Průběh toho utkání si už moc nevybavuju, ale pamatuju si, jak kluci slavili polonazí před halou, kde nechybělo tradiční šampaňské v podání vítězů. Od té doby urazil florbal v České Lípě obrovský kus cesty. Důkazem budiž postup v premiérové sezoně v první lize do play-off, čtvrtfinálovou sérii s Vinohrady jsem bohužel musel sledovat pouze z nemocničního lůžka.

O rok později už jsem se ocitl v tom pravém play-offovém tranzu. Nikdy nezapomenu na svůj první legendární výjezd do Svitav, kde jsme ve třetím čtvrtfinálovém utkání porazili domácí FbK 6:1 a oslavili historický postup do semifinále. Při cestě autobusem zpět do Lípy, která trvala přibližně tři a půl hodiny, jsme měli pěvecký koncert se vším všudy. Do rolí hlavních protagonistek se pasovaly Anežka Slaná a Anča Rusínková, coby šéfka fan clubu. 

O několik dní později jsme nabrali směr Praha, neboť jsme toužili Vinohradům oplatit rok staré vyřazení. Semifinálová série se do hlavního města stěhovala za stavu 1:1, třetí semifinále jsme vyhráli 6:4 a den nato jsme mohli proměnit první mečbol. Byli jsme neskutečně blízko, pár minut před koncem jsme drželi nadějný náskok, jenže ten se nakonec rozplynul a českolipská sportovní hala byla rázem svědkem rozhodujícího pátého duelu. Česká Lípa v něm padla poměrem 5:10 a bylo po nadějích. 

Nikdy nezapomenu na krásnou atmosféru, kterou jsme vytvořili na té velké tribuně pražské sportovní haly. Skoro polovinu hlediště zaplnily modrobílé barvy. Tehdy jsme našemu finálovému snu byli opravdu blízko.

Českolipští fanoušci ovšem dlouho smutnit nemuseli, protože na konci dubna hostila Česká Lípa turnaj Euro Florball Tour. Vůbec poprvé v historii jsme porazili Švédy a posléze celý podnik vyhráli. Já jsem měl tu velkou čest komentovat právě střetnutí s výběrem Tre Kronor a následně i další zápasy. Díky tomuto počinu se Česká Lípa navždy nesmazatelně zapsala do florbalových dějin, tento primát nám už nikdo nikdy nevezme!

V loňské sezoně jsme opět, podruhé za sebou, opanovali základní část a ve čtvrtfinále lehce postoupili přes Hattrick Brno. V semifinále na nás čekal další pražský soupeř, tentokrát Start98. Série se Startem měla stejný průběh jako o rok dříve s Vinohrady a opět jsme padli po pětizápasovém dramatu. Ovšem nikdy nezapomenu na to, jak jsme ve třetím utkání zaplnili komplet celé hlediště ve sportovní hale na Chodově! Tam jsme vytvořili tak báječnou atmosféru, že nám záviděli i Pražáci, kteří už se na tribunu skoro nevešli. Nota bene, vypravit plné tři autobusy, to opravdu klobouk dolů před vámi!

Letošní ročník skončil pro nás bohužel už ve čtvrtfinále, kde jsme vypadli s Ústím, přesto budu na tuto sezonu vzpomínat v nejlepším. Na zimním stadionu byla uspořádána velká akce s názvem Mise sever, kde jsme porazili v severočeském derby Liberec 6:5 gólem Štěpána Slaného z poloviny hřiště vteřinu před koncem. To vše před rekordní prvoligovou návštěvou! Mimo to jsme mohli na vlastní oči zhlédnout duely juniorské, respektive seniorské extraligy.

Zmínil jsem jméno Štěpána Slaného. Asi budu mluvit za všechny, když pronesu: 

„Štěpáne, díky tobě a tvému realizačnímu týmu se florbal v České Lípě posunul do úplně jiné dimenze. Dokázali jste pobláznit fanoušky a celé město, na každém domácím utkání zaplnit sportovní halu prakticky do posledního místa a zorganizovat i fanouškovské výjezdy na venkovní zápasy. Klobouk dolů a velký dík!“

Díky výše popsaným akcím a zážitkům jsem poznal hodně skvělých lidí z řad fanoušků, hráčů a trenérů. Zažil jsem tady pěkné časy i na fotbale nebo hokeji, ale takovou koncentraci fanoušků, kteří vytvoří skvělou atmosféru doma i v halách soupeřů a zaplní až tři autobusy, jsem opravdu nikde nezažil!

Teď se mi otevřela možnost po dokončení inženýrského studia odejít pracovat do Prahy do jednoho celostátního média, takže když mi bude přát štěstí, můžeme se jednou vidět na televizních obrazovkách! Pevně věřím, že jednou s televizním štábem přijedu do Lípy na extraligu! :)

Bylo mi ctí a potěšením pro Vás psát články a moderovat domácí mače spolu s kolegou Radkem Barkmanem a Dariem Beccim, kterým chci také poděkovat za výbornou spolupráci!
Závěrem už jen chci napsat: „Byly to s vámi nádherné roky! Při psaní těchto řádků mi dokonce ukápla slza! Díky za všechno, florbalová rodino! Nikdy nezapomenu!“