Dnes je 25. 11. 2024
svátek má Kateřina

Hrát extraligu? Jedině v České Lípě!

Pět let během prvoligové éry se snažili (někdy s jasným cílem, někdy s nesmělým přáním) českolipští florbalisté postoupit do naší nejvyšší soutěže. Vloni se jim to konečně podařilo. Během té zmiňované pětiletky se tým obměňoval. Hráči odcházeli do jiných klubů, jiní skončili úplně s (vrcholovým) florbalem, další zase přicházeli z jiných týmů, mužstvo se i samozřejmě doplňovalo talentovanými juniory. Ale přesto tu zůstalo jádro několika hráčů, kteří si prošli těmi pěti pokusy o postup mezi florbalovou elitu a v létě se konečně dočkali svého životního úspěchu. Mezi ně patří i kapitán Lukáš Mlejnek a ofenzivní hráč Jakub Jirsa.

Když jsem s vámi dělal před pěti a půl lety také dvojrozhovor, tak jste právě postoupili do první ligy. Dalších pět let jste čekali na postup do nejvyšší soutěže. Napadlo by vás to, že budete čekat tak dlouho nebo jinak, bylo vaším cílem v tu chvíli pokusit se o extraligu?
Jakub: V tu chvíli, když jsme postoupili, to byl náš splněný cíl. Ale hned jak jsme přišli do kabiny, tak Štěpán (Slaný) nám řekl: Tak a teď postoupíme do extraligy. (smích) Takže hned začala práce na dalším cíli. Myslím, že těch pět let bylo akorát. Kdo ví, možná kdybychom postoupili dřív, tak by to působení v nejvyšší soutěži mohlo vypadat hůř. Zatím se držíme docela dobře.
Lukáš: Souhlasím se závěrem odpovědi, že nastal ten správný čas na postup, i když v předchozích sezonách jsme k tomu měli velmi blízko. Postup nakonec přišel, asi když se to nejméně čekalo. Vrátím-li se k postupu do první ligy, myslel jsem si, že to pro mě bude vrchol, že už nemůže být nic více. Ale po první sezoně bylo vidět, že i když jsme neměli tolik zkušeností, hrát se dalo s kýmkoliv. A i přesto, že jsme v první prvoligové sezoně vypadli hned ve čtvrtfinále, věděli jsme, že se budeme příště ucházet o postup.

Vy jste, Lukáši, říkal před těmi lety, že vaším cílem je hrát nejvyšší soutěž v České Lípě. Ale přesto, nechodily během posledních let nějaké nabídky z jiných klubů?
Lukáš: Nabídky nebyly. Možná kdysi za juniory, ale to jsme hráli nižší soutěže, ale jinak v těch pěti prvoligových letech žádné nabídky nebyly. Ale i kdyby přišly, tak já bych nikam jít nechtěl, vždycky jsem chtěl dosáhnout extraligy v České Lípě a Štěpán Slaný by nás navíc nikam nepustil. (úsměv)
Jakub: Já to mám úplně stejně. Také jsem žádné nabídky neměl. To se týkalo jiných kluků, kteří si tu nejvyšší soutěž zkusili.

Jakub Jirsa

Ale vy jste, Kubo, myslím, hrál dříve za Mladou Boleslav?
Jakub: To bylo ještě v juniorech, na hostování. Tam mě to utvrdilo v názoru, že chci hrát florbal, tam kde to mám rád.

Vaši fandové a vlastně celkově sportovní diváctvo v České Lípě zažilo několik vrcholů. Viděli např. naživo reprezentační týmy Švédska a Finska, Dominika Haška při exhibici, teď samozřejmě postup do superligy a mnoho dalšího. Co je další sen u vás klubu? Čím by ještě mohlo FBC fanoušky ohromit?
Lukáš: Nejdříve jsme postoupili do první ligy, poté do extraligy, což byl asi úplně ten nejvyšší sen. Z pohledu fanouška mě napadá už pouze postup do play-off a pak asi jen superfinále (úsměv). Nechci říkat, že to je něco nemožného, ale v dohledné době je to opravdu jenom sen.
Jakub: Musíme dělat dílčí krůčky. Letos to udržet, příští rok být o něco více konkurenceschopní a pokusit se o play-off. A také vychovávat co nejvíce dobrých hráčů pro áčko.

Co třeba prožívat to, že má Česká Lípa hráče v seniorské reprezentaci? Vidíte mezi spoluhráči někoho, kdo by toho mohl časem dosáhnout?
Jakub: Teď máme Honzu Spilku, který byl v juniorské reprezentaci. Ale tu juniorskou reprezentaci už tady pár lidí od nás ochutnalo, ale ta seniorská je o level výš a tam jsou opravdu ti nejlepší z nejlepších. Upřímně, nevidím tu nikoho, kdo by v nejbližších letech to měl ochutnat.
Lukáš: Teď lehce odbočím, nejde přímo o hráče, který teď s námi hraje. Ale mohu jmenovat bývalého spoluhráče Milana Tichého, který bohužel, když se dostával do top formy ve svém extraligovém týmu a mohl tam být rozdílový hráč a tým na něm mohl být postaven, se zranil. Jinak on má velmi dobré parametry, co se týká stavby těla, rychlosti, je šikovný na hokejce, takže určitě on by to mohl dotáhnout dál. Ale jinak, jak říkal Kuba, upřímně tady nikoho na reprezentační úroveň nevidím, ale každopádně jsou tady šikovní hráči, kteří by mohli být tahouni, co se týká extraligy, ale musí na sobě dál makat.

Vzpomenete si na nějakého bývalého spoluhráče, u kterého vás mrzí, že to nedotáhl dál? Třeba že skončil ať už z jakéhokoliv důvodu?
Lukáš: Vzpomínám si na pár spoluhráčů z mládežnických kategorií, ty už nemá smysl jmenovat. Je ale potřeba zmínit Honzu Merlíčka a Ondru Macha, těch je velká škoda.
Jakub: Já to pojmu možná trochu jinak. Není to hráč, který by hrál v reprezentaci, ale vždycky když nastoupil, tak byl hrozně platný. Je to David Marhan, který byl jeden z nejlepších hráčů, co tu kdy hrál a škoda, že mu zdraví nevydrželo ještě pár let, aby mohl za nás hrát.

Florbal se stal v České Lípě sportem číslo jedna. Je ten boom teď na vrcholu nebo to ještě muže jít výše?
Jakub: Registruju, že po tom postupu se stává, že mě na ulici někdo zastaví a zeptá se na něco ohledně zápasu, tak je to zajímavé. Najednou se o vás zajímají cizí lidi. Samozřejmě není to nic dennodenního. Stane se to jednou za čas, člověk z toho má ale radost, je to příjemné.
Lukáš: V první lize si lidé zvykli, že stále vyhráváme. Když před koncem roku přišla větší krize, dostali jsme pár přídělů, návštěvnost trošku klesla. A pak jsme z toho sami překvapení, že místo tří stovek jich přijde 150. Ale prostě takhle to je a i tak si jich samozřejmě vážíme. A i když jsme prohrávali, stále jsme cítili podporu. Fanoušky máme prostě nejlepší.

Mluví se o novém bazénu, o nových místech pro knihovnu či divadlo, ale třeba o určitém vylepšení sportovní haly se už v České Lípa nemluví, tak jak se občas stávalo.
Lukáš: Zvykl jsem si na halu, bereme to jako domácí prostředí. Víme, že ten komfort pro fanoušky není úplně nejlepší. I když si budeme stěžovat, nic tím nedocílíme. Nevím, jestli by se hala dala upravit. Takhle to musíme brát, takhle se to postavilo. Když je potřeba hrát televizní utkání, tak jsme v azylu na zimáku. Což koneckonců bylo parádní, přišla supr návštěva. Ale kdo ví, třeba jednou budeme mít svoji halu.

Lukáš Mlejnek (vlevo) a Jakub Jirsa

Pořád je váš tým složen především z odchovanců, ale přesto tam máte i hráče z jiných klubú. Jak toto vnímáte?
Jakub: Ono se to vyvíjelo postupně. Akorát minulý rok byl takový skok, že přišlo více nových lidí. Já jsem zrovna v týmu nebyl kvůli zranění. Kluci jsou v pohodě, líbí se jim tady. Zkrátka extraliga se nedá hrát jen s kluky z Lípy. To je nemožné.
Lukáš: Určitě, my jsme za to rádi, že nám pomáhají. Že nám pomohli minulý rok, kdy se ten tým trochu měnil a docházelo k větší generační obměně. Skončili zkušení hráči jako Štěpán Motejzík, odešel Milan Tichý. Je to určitě potřeba, jak říkal Kuba, asi bychom nebyli schopní postavit kompletní tým. Kluci zapadli velice dobře a já doufám, že se jim tu líbí.

Vy jste měl, Lukáši, také zdravotní problém. Už je to v pohodě?
Lukáš: Sešlo se nás těch "kolenářů" víc, někdo měl špatné vazy. Tady Kuba s tím měl problém půl roku. Já naštěstí jsem s tím laboroval jen dva měsíce. Musím zaklepat, myslím, že je to teď v pohodě. Kdyby se v mém věku stalo něco horšího, tak už bych se do toho dostával hůře.

Florbal vnímám v podstatě pořád jako nový sport, který by mohl přinést i třeba slušnější diváckou kulturu, než tomu bývá na fotbale či hokeji. Jak vy tohleto vnímáte?
Lukáš: Vnímám, že ti fanoušci jsou slušnější. Když zavítám na nějaké fusalové či fotbalové zápasy, tam je to jinačí. Tady chodí fandit děti z nižších kategorií, naši rodiče, je to takový rodinný, všechno je víc propojený. Chovají se slušně a takhle by to mělo být. I když... asi to chápu, když jedou fanoušci na fotbalové utkání, tak člověk si zanadává, vtáhne vás to do hry. Ve florbalových halách, až na nějaké výjimky, se to nestává. Ale možná to tolik nevnímáme, tolik neslyšíme. Ale asi tam také padne nějaké to peprnější slovo. (úsměv)
Jakub: Já bych se pod to podepsal. Na druhou stranu, když to rozhodčí proti nám řeže a chlapi mají v sobě pár pivek, tak ty emoce taky vzplanou, a něco si ten rozhodčí musí vyslechnout. I soupeři. Už tady bylo pár menších extempóre. Ty emoce k tomu patří.

Máte v tuto chvíli 18 bodů. Spokojenost? Jaká byla vaše očekávání před sezonou?
Jakub: Já jsem radši nečekal nic. Takže jsem spokojen, vedeme si dobře, na druhou stranu těch bodů mohlo být klidně i víc. Ale zase jsme brali body ze zápasů, kdy jsme nemuseli brát nic. Takže asi zasloužených 18 bodů.
Lukáš: Já jsem se před sezonou trochu bál, nevěděl jsem, co mám čekat. Asi nám pomohl hned ten první zápas, kdy jsme jeli do Ostravy jenom překvapit, protože v přípravě se nám tolik nedařilo. A tam si to všechno sedlo, udělali jsme tři body a to nám hodně pomohlo, protože jsme si uvědomili, že se dá hrát s každým. Na druhou stranu mohlo být těch bodů více, některé ztráty mě mrzí, třeba s Pardubicemi, ve Znojmě jsme ztratili také nějaké bodíky. Ale zas na druhou stranu mohlo být hůře. Osmnáct bodů je nad plán.

Jak byste se navzájem ohodnotili?
Jakub: Lukášovy statistiky nejsou úplně nejlepší, občas má nějaký úlet (smích), což dostane občas sežrat, ale ne, je to dobré. Je to extraligový hráč.
Lukáš: Musím Kubu pochválit. Po tom zranění se dlouho trápil s rychlostí a tak dále. Ale teď už jde jen nahoru a v tuto chvíli je to jeden z našich nejlepších hráčů. Je vidět, že si věří na hokejce. Jeden z mála dokáže udělat nějaký nadstandard.

Lukáš Mlejnek (vpravo) v akci