Žebříček 42 – České hory

Jsem z nížiny a moje rodina lyžovat nejezdila, ani neměla auto, takže vztah k horám jsem si budoval složitěji. Postupně jsem k nim přičichal, až když jsem si zamiloval přírodopis a začal jezdit na různé soutěže. Vidět nějaké zvíře v přírodě patří k mým největším zážitkům. S rodinou jsme v pozdějších letech jezdili do hor v létě i v zimě. Sice jsem se nenaučil lyžovat, ale miluju běžky. Myslím, že především ony rozhodly o dvou pohořích, které mám na prvních místech.

1.       Jizerské hory

Asi to byly úplně první hory, kam mě někdo vzal. Mohlo mi být asi sedm a kamarádova rodina jela do Albrechtic na chatu dobrovolných hasičů z Boleslavi. Klasika: topilo se v kamínkách, někdo musel držet anténu, aby ostatní mohli koukat na fotbal, spalo se ve velké místnosti, jako lednička sloužila nedaleká studánka. Jizerky jsou dostupné, strýc tam má penzion, kamarádka tam měla chalupu, ale hlavně jsou tam suprové běžecké terény.

2.       Krušné hory

Byli jsme tam na první rodinné dovolené, to ještě mladšímu synovi nebyly dva roky. I tak jsme ale nachodili desítky kilometrů – ještě jsme neměli auto, tak jsme jeli část vlakem, já část i stopem, abychom ušetřili, na batohu přivázaný nočník. Mají podobný charakter jako Šumava, jen je tam asi pětina lidí. Do té doby jsem si myslel, jak jsou zničené exhalacemi, ale opak byl, až na některé partie, pravdou.

3.       Jeseníky

Poprvé jsem v nich byl v rámci národního kola myslivecké soutěže Zlatá srnčí trofej. Pozorovali jsme kamzíky, lovící rarohy, odlévali stopy jelenů. Pod Pradědem jsme trávili i jednu zimní dovolenou, následně i letní. A hned další rok jsme tam zamířili během Expedice. Miluji Rejvíz, kam jsem umístil jednu strašidelnou povídku, a túru podél Bílé Opavy.

4.       Beskydy

Ty byly pro mě v mládí symbolem divokosti. Na hranici se Slovenskem, často tam přebíhají medvědi a vlci. Ve skutečnosti jsou až moc plné lidí. Letos chceme během Expedice prozkoumat jejich Slezskou část (Expedici jsme nazvali Čantoryje 2015), kam se zase tolik nejezdí. Kdysi jsme si tam jako rodina pronajali chatku, v níž pokoj byl v Čechách, ale záchod na Slovensku. Museli jsme k ní chodit pěšky, a když jsme opékali vuřty, pěkně to v křoví šramotilo. Určitě to byl medvěd.

5.       Lužické hory

Protože jsem patriot :o). Ale jinak si myslím, že jsou to další nedoceněné hory, což je dobře, protože se po nich dá taky chodit několik hodin, bez toho, abyste potkali člověka. Už se těším, až protáhnu sněžnice.

Které z nabídnutých hor máte nejraději vy? Kdyby vám v anketě nějaké chyběly, napište do diskuse.

Miniaplikace