Pointovka na víkend: Blanka

„Viry nemají svou vlastní buňku,“ začala Blanka odpovídat na vylosovanou otázku z mikrobiologie.

„Slečno kolegyně, položte, prosím na stůl váš index,“ vyzval ji nezaujatým hlasem docent Virion.

Blanka roztřesenýma rukama vytáhnula z kabelky studijní průkaz a dala ho před sebe.

„Raději ho ve vlastním zájmu dejte blíže ke mně,“ upozornil ji Virion. „Ještě blíž, zhruba doprostřed.“

„Takhle?“ zeptala se Blanka a očima vyměřovala střed stolu.

„Ano. A teď pokračujte!“

„Mimo hostitelskou buňku existují viry v podobě jednotky, které se říká virion,“ Blanka se podívala na vyučujícího, jestli se neurazil. Ten však sáhl po indexu a posunul ho asi o centimetr blíže k sobě.

Naopak, když si Blanka spletla lysogenní a lytický průběh infekce, přemístil vyučující index tak blízko k ní, že málem přepadl přes okraj zpět do její kabelky. Když se však chyba vysvětlila, vrátil se zpět do středu stolu. Blančinou oblíbenou látkou byly nemoci způsobené viry. Vysvětlila rozdíl mezi jednotlivými typy žloutenky, nenechala se nachytat na Variolu a Varicellu a index v průběhu jejího monologu cestoval po nábytku na docentovu polovinu.

Jejich oči se vůbec nestřetly. Oba dva zaujatě sledovali Blančin doklad. Ona mluvila, on naslouchal a jen občas položil nějakou doplňující otázku. „Zkouška je u konce,“ zastavil ji v půlce věty o tabákové mozaice. „Není potřeba žádný čas nastavovat, nedošlo ani ke střídání, ani ke zranění hráče. V první půli bych to viděl na vyrovnaný mač, ve druhé jste mě zatlačila na mou polovinu. Hodně času jste strávila v mém pokutovém území, leč nemám pocit, že byste vstřelila branku. Mimochodem, fandíte Slávii nebo Spartě?“ položil Virion zřejmě poslední dotaz.

Fandila Spartě, ale naštěstí věděla od kluků z kruhu, jak má na poslední otázku odpovědět.

„Samozřejmě Slavii.“

Virion vzal index, zapsal do kolonky svého předmětu „velmi dobře“, podepsal se a vrátil ho Blance. „Pošlete mi sem dalšího slávistu!“