26.11.2020 16:01 | Milan Bárta

Pokračuji v pátrání po osudech rodiny Ledererů. Ta v České Lípě rozjela byznys, který z ní udělal jednu z nejbohatších rodin Vídně.

Podle již několikrát citovaného německého článku položil Ignaz Lederer základ své budoucí firmy v areálu panského pivovaru, který v té době patřil rodině Thumových.

Thumovi jsou rovněž zajímavá rodina, která stojí za prozkoumání. Například Rudolf se narodil 24. března 1885 v České Lípě a v roce 1945 zde i zemřel, internovaný v táboře. Byl to vystudovaný chemik a jeho otec v Lípě založil firmu Bürgerliche Brauhaus AG. Rudolf se však místo chemie a podnikaní vrhnul na politiku. V roce 1938 se stal členem NSDAP s číslem 6795483 a po celou válku byl správcem okresu Česká Lípa.

Vilu Thumových všichni Českolipští znáte. Skočil jsem ji pro účely seriálu vyfotit.

Ale zpět k Ledererovi. 4. října 1859 dostal Ignaz Lederer souhlas okresního úřadu k instalaci a provozu parního kotle na dvoře domu číslo 21 za účelem rafinace alkoholu. Lederer neustále experimentoval a z odpadních produktů z cukrovarnictví a své vlastní výroby získával další a další výrobky, takže v roce 1867 definitivně přesídlil jádro společnosti do Mladé Boleslavi a začal vyrábět 48 000 hektolitrů lihu vlastního, plus rafinoval líh i z jiných společností zhruba v objemu 30 000 litrů. K tomu produkoval ročně 300 vozů uhličitanu draselného.

Die chemische Grossindustrie Österreichs - materiál, ze kterého jsem čerpal čísla, mi poslal Tomáš Cidlina z Vlastivědného muzea

Svým synům dopřál kvalitního vzdělání a ti se záhy přidali k rodinnému podniku. Richard studoval chemii v Belgii, Julius a August vystudovali práva (připomínám, že všichni tři jsou českolipskými rodáky). Richard se svou belgickou manželkou žil v Mladé Boleslavi, vedle továrny, Julius s Augustem přesídlili do Vídně, kam firma dále expandovala. Nakonec se do Vídně odstěhoval i Ignaz s manželkou Mariannou, rodačkou z Lípy.

Lihovar Ledederů v Mladé Boleslavi na dobové pohlednici (zdroj:www.fabriky.cz).

S Českou Lípou ale rodina byla dále spjatá a až do konce devatenáctého století přispívali chudobinci nebo exkurznímu klubu.

V roce 1896 firma zakoupila rafinérii v maďarském Raabu, kde vzniklo další sídlo firmy i další bydliště Augusta. Ve stejném roce, přesně 2. prosince Ignaz ve Vídni zemřel na zánět dýchacích cest. Paradoxně v den své zlaté svatby. Ignaz je pohřben na ústředním hřbitově vídeňského hřbitova, v židovském oddělení.

Hrob Ignaze Lederera a jeho ženy Marie roz. Mauthner, původem z České Lípy, ve Vídni (zdroj: Tomáš Cidlina)

Bohužel v roce 1900 zemřel rodinný chemik Richard Lederer, firmu tak převzal mladší August. Po první světové válce byl údajně August Lederer požádán, aby sídlo společnosti přemístil do vznikajícího nového státu - Československa. A on přesunul aspoň část společnosti na Slovensko, dál ji však řídil z Vídně.

Když August 30. dubna 1936 zemřel, stal se nejmocnějším mužem ve firmě Hans Lederer, syn Augustova bratra Julia. Ale už v roce 1938, po připojení Rakouska k Říši, jim byla coby Židům firma vyvlastněna. Postupně byl Ledererům zkonfiskován veškerý majetek, včetně uměleckých děl. Julius, kterému bylo už 85 let, a Hans byli dokonce převezeni do koncentračního tábora. Podle článku z pasovského časopisu oba v táboře zemřeli.

Podle mých pátrání však Julius zemřel 16. ledna 1940, ale jeho syn Hans až dlouho po válce – 30. června 1975. Ve Vídni. Jestli jsem skutečně našel toho správného, tak se dokonce oženil s Else Elisabeth Maria Häberle Speidel a měl s ní dva syny Hanse Georga Lederera a Gerrého Geralda Lederera. Podařilo se mi objevit Nikolase Hanse Lederera, Gerryho vnuka, který je dokonce o pět let mladší než já. A už jsem mu napsal.

Ponižováni byli i další členové rodiny. Augustova dcera, která si vzala barona Wolfganga von Bachofen - Echt, byla přinucena se rozvést a její věno získal její árijský manžel. Podle některých zdrojů Elizabetina matka Serena (narozená Pulitzerová, o které jsem psal minule) napsala prohlášení, že je Elizabeth ve skutečnosti dcerou malíře Klimta. Ten Židem nebyl. Tím se Elisabeth stala jen poloviční Židovkou a v roce 1940 odjela za svou matkou Serenou do maďarského sídla. Maďarsko v té době ještě nebylo obsazeno Němci. Nakonec se konce války nedožily ani jedna. Serena Ledererová zemřela 27. března 1943 v Budapešti, její dcera Elisabeth 19. října 1944 ve Vídni.

Elizabeth na Schieleho obrazu

A na obrazu Gustava Klimta (Zdroj: www.sothebys.com)

O poválečné restituce rodinného majetku se zajímal zejména Serenin syn Erich, kterému se už v roce 1938 podařilo uprchnout do Ženevy.

Ponejvíce jsem citoval z pasovského časopisu, ale občas narážím na nesrovnalosti, takže v příštím díle budu po své linii pátrat v matrikách a rodokmenech, abych dohledal předky Ledererů, kteří žili v Lípě, a potomky, kteří přežili válku a dnes žijí v mnoha státech světa.

Předchozí díly naleznete: