6/2015

Česká rekordmanka na Českolipsku až třetí. Dvě strany Meryho mince. Užít si Labskou i Luční boudu. Jak je na Božím Daru? Valentýn se Zmrazovačem nebo Padesáti odstíny šedi.

Týden jsem se poflakoval mimo Lípu, tak vstřebávám, co se tady událo. Především to vypadá, že město se dokázalo rozumně dohodnout s odstaveným ředitelem městské policie Lubomírem Merym. Mince má dvě strany. Pozitivem je, že se to nebude rozmazávat, a tak utichne lůza lačnící po krvi. Negativem je, že co je šeptem, to je čertem. Samozřejmě by bylo z mediálního hlediska pikantní, kdyby Mery nastoupil do příspěvkové organizace Sport a z ní musel odpochodovat dočasně umístěný kamarád paní starostky. Jako občan si však nejvíce přeji, aby se situace kolem městské policie uklidnila a ona pracovala tak, jak si většina (snad) občanů přeje.

Málem mi utekly výsledky Sportovce Českolipska. Zrovna letos jsem si říkal, že to má Petra Chocová jisté - mimo jiné reprezentovala Evropu na utkání s USA, v Británii dokonce přepsala český rekord na 200 metrech. Na Českolipsku však zvítězil Michal Šrámek věnující se neolympijské disciplíně kanoistiky. Před Petrou Chocovou byl dokonce i silový trojbojař Jiří Barnet. Šachový reprezentant David Navara skončil čtvrtý. To jsou zkrátka ankety. Jejich účelem by mělo být povzbuzení aktérů i upozornění veřejnosti na zajímavé lidi.

Novoborští šachisté si spravili chuť aspoň v kategorii týmů, kterou vyhráli před florbalisty a českolipskými atlety.    

Pak mě ještě zaujalo, že na Severu netekla více než den voda. Jeden ze synů byl doma čtyři dny sám a byl z toho vyplašený. To je ta generace, co se musí mýt denně. Já bych si to více užil.

A kde jsem vlastně byl a jaké zkušenosti jsem si přivezl? Tři dny v Krkonoších a pak zbytek týdne v Božím Daru. V Krkonoších mě potěšilo, jakou proměnou prošla Labská bouda. Čtyři úrovně ubytování, domácí pečivo, krkonošské kyselo, pivo z pivovaru fungujícího na partnerské Luční boudě. Jinak jsem toho moc neviděl, protože na hřebenech byla taková mlha, že jsme se museli šoupat jen od tyče k tyči.

O zimním Božím Daru jsme s manželkou uvažovali několik let. Znali jsme ho zejména v letním období. Předně musí člověk počítat se zhruba dvojnásobnými cenami ubytování než například v Jizerských horách, kde jsme jarní prázdniny trávili v minulých letech. Dáno je to především omezenou ubytovací kapacitou a také skutečností, že většinu klientely tvoří Němci. I v restauracích vás personál nejprve osloví německy. Má to i své výhody, protože hospody mají o něco vyšší standard. Nadšený jsem byl především z běžeckých tras. Přestože jsem z běžek či sněžnic skoro neslezl, zdaleka jsem neprošlapal všechny. Plynule na sebe navazují stezky v Čechách a Německu. Všechny jsou perfektně upravené pro klasiku i bruslení. Oproti Jizerkám či dokonce Krkonoším jsou příjemné malé výškové rozdíly. Trochu chybí horské chalupy, ve kterých by si turista dal pauzu. Rozšířily se sjezdovky a u vleků či lanovek se prakticky netvoří fronty, spíše naopak – jejich kapacita není ani zdaleka využitá. Krušné hory mohu rozhodně doporučit, ale v Božím Daru to chce rezervovat si ubytování hodně brzy dopředu. Pak máte vše po ruce, do stopy odevšad několik metrů a sjezdovky jsou na dojití v přeskáčích.

Na co se těšit v prvním poprázdninovém týdnu? (Upřímně: nejvíce by mě potěšilo, kdyby hlavní hygienik vyhlásil ještě prázdniny chřipkové.) Hned v pondělí se mohu uvést do reality přednáškou Petra Bergmana o historii české školství a jeho současných problémech v AJAKu. V úterý máme na gymnáziu Den otevřených dveří - to bývá také show. Večer vystoupí v Novém Boru Ivan Hlas. Ve čtvrtek v kinech startuje Padesát odstínů šedi. V sobotu snad bude v Jiráskově divadle plno na Zmrazovače.