5/2016

7.2.2016 16:37 | Milan Bárta

Nechtěli jsme v Čechách Židy a nikoho jinýho tu taky nechceme. Dobří lidé žijí i v Sudetech. Baarová je opravdu tragická. Příští týden třeba na Lemmyho.

„Měšťané se proti pobytu Židů ve městě bouřili a roku 1458 získali od krále Jiřího z Poděbrad majestát, který zapovídal Židům usazení ve městě déle než na jednu noc a při vstupu do města musí zaplatit clo 1 groš. Dokonce na gotickém předbraní Pražské brány byl při průjezdu vpravo obraz Žida držícího groš. V průběhu 16. století se setkáváme se zprávami, že Židé ve městě nesměli ani přenocovat. Koncem tohoto století si dokonce kožešníci a krejčí vymohli povolení bránit Židům v obchodování.“

Češi měli s přistěhovalectvím vždy problém. Co také čekat od národa, který si za svého nejslavnějšího představitele zvolí Karla IV. Ten byl Čechem jen ze čtvrtiny a česky se začal učit až v pubertě? A to museli organizátoři ze soutěže vyloučit neexistujícího Cimrmana. V jednom ze žebříčků nejvlivnějších osobností lidské historie je z „Čechů“ nejvýše Sigmund Freud, od tří let Vídeňák. Za nejznámějšího českého spisovatele mnoho lidí považuje Franze Kafku. Ještě, že ve světě znají aspoň Pavla Nedvěda, toho času žijícího v Itálii. Není to ten hráč, kterého Češi vypískali po vyloučení v baráži o mistrovství světa?

Mimochodem, úvodní úryvek je ze Slaného, kde jsem pobýval dva dny. V místní synagoze je služebna Policie.

Psal jsem před půl rokem, že se více bojím polarizace společnosti než migrantů. Jsou mi nepříjemné oba póly radikalizující se společnosti. Jak ti lidé, co pobíhají po Praze se šibenicemi a zahalenými tvářemi a pravděpodobně se pokusili po vzoru svých německých přátel zapálit středisko humanitární organizace, tak ti, kteří relativizují hrozby, které nám hrozí.

Chápu, že každá generace si potřebuje prožít svou revoluci. Já měl Sametovou, rodiče se prožili osmašedesátý, babička celý život vyprávěla o Druhé světové válce. I já vím, jaký je to pocit, stát někde s tisíci jiných, vykřikovat hesla. Je to opojné. Také jsme byli naštvaní, když média zpochybňovala počty lidí na manifestech atp. Řešením pro mě ale není ani uzavření se do české kotliny, ani pozvání miliónů lidí z jiných kontinentů, aby se v ní usadily.

A myslím, že pro dnešek stačilo.

Minulý týden jsem měl hezký zážitek, který mě nabil pocitem, že i v Čechách a České Lípě zejména žijí dobří lidé. Keškoval jsem si ve východních Čechách a k večeru se potřeboval posunout asi o patnáct kilometrů dál. Zahlédl jsem ideální místo na stopa, tak jsem to po letech zase zkusil. Pár aut mě objelo, ale pak zastavila škodovka (ty braly vždy nejvíce). Padlo slovo o Ježíši. Říkám, že jsem ze Sudet, tam se to s náboženstvím moc nepřehání. A pán řekl: „Já jsem z České Lípy.“ Nakonec z něj vylezl čtenář mých nedělních deníků, takže mu touto cestou ještě jednou děkuji.

Také už jsem viděl Lídu Baarovou. Po přečtených kritikách se mi nechtělo věřit, že film je opravdu tak hrozný. A on je ve skutečnosti ještě horší. Nevadily mi herecké výkony, ani Kříž coby Hitler. Film ale neměl žádný příběh, bylo to pár historek slepených dohromady. Vše okořeněno neskutečným patosem a osoleno kýčem. Ta sexuální scéna mezi Baarovou a Goebbelsem byla neskutečně trapná. Škoda, podle mě téma byla nosnější. Promrhaná šance, a to jsem vůči Renčovi netrpěl žádnými předsudky. Spíše naopak.

Jak si užít příští týden? Pro někoho prázdninový. V úterý zve knihovna na hledání pokladů v Sudetech. Promítání unikátních fotografií a videozáznamů z průzkumů podzemních objektů v našem kraji. V Doksech se promítá životopisný film Lemmy o nedávno zesnulém zakladateli skupiny Motörhead. Milovníci trochu jiné hudby mohou ve středu na Sestry Havelkovy do Nového Boru. Své diváky si od čtvrtka najde film Decibely lásky. V sobotu si můžete užít Masopust v Zákupech.

Jste zde:

5/2016

Komentáře