47/2017

Týden s Italem aneb na co si stále stěžujeme? Koho volit v prezidentských volbách? Budeme mít referendum k novému bazénu? Bomba jménem Déczi.

Pondělí

Jak už jsem psal minulý týden, ubytovali jsme doma italského učitele, který v Lípě týden pobýval díky projektu Erasmus+.  Kromě něj byli na ZŠ Špičák i další učitelé a žáci z Itálie, Dánska, Francie, Turecka a Maďarska.

Když jsme na něj v neděli večer za vytrvalého deště čekali na sídlišti Sever, vzpomněl jsem si na svůj příjezd do Norska. Také už byla tma, také pršelo, dobrá depka. Já za sebou rok učení se angličtině podle knížky pro samouky.

První zážitek z Peppého návštěvy: nerudný řidič autobusu. „Běžte už do prdele!“ počastoval naše hosty česky, když zdlouhavě tahali kufry ze zavazadlového prostoru. Naštěstí mu nerozuměli, takže mu ve svých jazycích děkovali za ochotu a loučili se s ním. 

Úterý

Pamlsková vyhláška, jeden z mnoha sociálních projektů bývalé vlády, rozhodně nenese své ovoce. Řada dětí z naší i jiných škol se v pauze chodí stravovat do Lídlu. Obzvlášť se jim líbí automat na kafe mezi dveřmi. Já je pak potkávám s brambůrky, sladkostmi a kafem z automatu. Neměl by nyní následovat zákaz prodávání podobných pamlsků v okruhu jednoho kilometru kolem škol. Později dva kilometry atd. Ještě, že se na nedalekém prostranství zatím nepostavil ten mekáč. To bychom mohli po bufetech zavřít i školní jídelny.

Středa

Hned navážu. Peppe byl ze všeho nadšený. Mimo jiné i ze školní jídelny a ze školy vůbec. Je přihlášený do konkurzu na ředitele, takže si prohlížel i takové detaily jako židle pro žáky. Zajímalo ho financování, anebo jakým způsobem motivujeme žáky (ti naši mu přišli skvělí). Hledal si statistiku kriminality (Cože, vy máte v celém Libereckém kraji jen osm vražd ročně?). Byl překvapený, že nám teče voda celý den a že s ní nemusíme šetřit (na Sicílií to asi s vodou nebude růžové). Fotil si sníh na Ještědu, ptal se na cenu bytu (byty máme stejné, ale jeho splácení hypotéky stojí sedmdesát procent platu), zkoušel v restauracích italská jídla (pravda, vzali jsme ho na večeři do Provodína, to je jistota). Šokován byl z toho, kolik u nás stojí ošetření u zubaře (na Sicílii dáte prvních deset euro za to, že se na vás zubař usměje, dalších padesát, že vám vyčistí zuby … a pak jsem mu řekl, že amalgámová plomba jde u nás na pojišťovnu).

Přišlo mi trochu blbý, že vše, co obdivoval, jsou vlastně ty slavné výdobytky socialismu. Třeba to, že u nás ještě stále máme školní jídelny, že i největší netáhlo má doma vodovod a může se osprchovat 24 hodin denně, že návštěvu zubaře si může dovolit kdokoliv a dostane se mu základního ošetření.    

Naštěstí znal Pražské jaro, četl Kunderu, věděl o tom, že jsme ještě v roce 1968 měli vyšší životní úroveň než Itálie. On byl vůbec dobře připravený – přivezl si bačkory a vlastní kafe i s pomůckou na jeho tvorbu (já si s ním dal kafe jen jednou a měl jsem pocit, že jsem požil nějakou tvrdou drogu a už nikdy nebudu spát, on si ho dával čtyřikrát denně).

Čtvrtek

Blíží se volba prezidenta. (Bože, ať aspoň jedny volby dopadnou podle mého přání! Ať není na hradě dalších pět let takový samolibý a senilní ješita!)

Vyzkoušel jsem si volební kalkulačku (zde), abych věděl, s kterým z kandidátů mám největší shodu.

1. Pavel Fischer

2. Marek Hilšer

3. Michal Horáček

Docela to vyšlo. Mezi třemi je ten, kterého budu v prvním kole volit. Ve druhém budu vybírat kohokoliv proti Zemanovi. Jen v případě Hanniga bych k volbám vůbec nešel.

Pátek

Opoziční českolipští zastupitelé oznámili, že na prosincovém zasedání předloží návrh na uspořádání referenda o stavbě bazénu. Referendum by se podle jejich představ mělo konat souběžně s prezidentskými volbami. Jsem v dobrém střetu pocitů. Nemám rád petice, nemám rád referenda a zároveň nechci bazén tam, kde se plánuje. Budu k vám, občané, čtenáři, upřímný a časem prozradím, jestli jsem podepsal.

Sobota

Zaujal mě projekt Kuby Mencla a Ondry Vítečka. V Berlíně se nechali inspirovat tiskem kanálových poklopů na trička. Kanálové poklopy v řadě měst bývají bohatě zdobeny. Samotného mě zaujaly například v ukrajinském Užhorodě nebo v Pise. I v Lípě kluci nakonec našly několik kousků, které jsou starší než oni, než já nebo než většina Českolipanů.

Poprvé se bude oficiálně tisknout během Adventu s Ozvěnou o víkendu 16. a 17. prosince a z každého trička půjde 50 korun na charitu. Chcete ukázat světu, že jste z České Lípy a přitom světoví. Přijďte si vyrobit to nejoriginálnější českolipské „kanálové“ tričko.

Toto jsou fotografie z prvních pokusů.

Foto: Jakub Mencl

Více můžete zjistit zde. Třeba během adventu vyřešíte nápad na vánoční dárek a ještě přispějete na dobrou věc.

Ještě video z Berlína.

Neděle

V sobotu večer jsem byl na Laco Déczim v Horní Libchavě. Jen pro zajímavost: vyšla mu jeho ne moc korektní kniha (Totálně vytroubený mozek), pošta mi už sdělila, že převzala zásilku. 

Naposledy jsem na něm byl nedávno U Bílýho černocha a napsal jsem něco neuctivého, něco ve smyslu, že už toho za něj hodně odehrají jeho spoluhráči. Z Libchavy nás většina odjížděla úplně odvařených. Tři sta lidí v kostele, celá kapela i Laco hráli jako o život, jako by včera nepařili v Chotěboři a předvčírem v Jablonci. Dvě hodiny čistého hraní. Zapomněli jsme na bahno na kalhotách i na zimu. Staří, mladí, někdo jen seděl se zavřenýma očima, jiný se pohyboval do rytmu. Opravdu zážitek.