45/2020

Nejprve nějaké další tipy na vánoční dárky made in Českolipsko. Také něco dalšího o lidské hlouposti. Na závěr pár videí z naší okenské mediální dílny.

Zajímavé marmelády si můžete koupit nejen od kluků, co podporují naše krajany v Banátu (zde), ale i od Michaely Bílkové, která loni jako první získala cenu Českolipský výrobek. Její e-shop najdete zde. Některé její výrobky má i paní Mothejzíková v krámku U Květu lipového na českolipském náměstí. Cenově jsou sice její marmelády a džemy někde jinde, než pochoutky z Alberta, ale zase jsou z ovoce. Mně se nejvíce líbí její experimenty s různými výchozími surovinami a ladění chutí.

Pokud jste mlsouni, tak za zkoušku stojí i karamel z cukrárny U Madony.

Jen pro zajímavost a inspiraci uvádím, které výrobky se v regionální soutěži umístily letos. V potravinách vyhrála Ivana Hollanová se svými bezlepkovými mrkvánky, druhý byl ležák Král z pivovaru Born a třetí zrající ovčí sýr Michala Sabáčka z Volfartic.

Piva jako dárek

S regionálními pivy se doslova roztrhl pytel, takže nakupovat můžete piva nejen z Lipáka, Bornu nebo Budulínka. Slušný a hodně vánoční výběr má Českolipská pivotéka. Ta před týdnem otevřela svůj e-shop (zde), ale stejně je lepší jít si pokecat o pivě přímo do Klášterní ulice.

V nabídce jsou například vánoční set z pivovaru BrewDog, vánoční Vídeňský speciál od Permonu, XMAS od stejného tvůrce, Tekutý Kapřík a Zlatý Prasátko od Clocku, Linecký Věneček od Ravenu a Vánoční Marshmallow či Kokos od Chrousta.

Ve výše zmíněných Volfarticích sídlí i mýdlárna Magdalény Špeldové s názvem Koukol. Její e-shop naleznete zde. Některé její výrobky opět můžete koupit i U Květu lipového.

Tento týden se mi moc hezky komunikovalo s Vobchůdkem Koza z Mimoně. Vouchery chystá už i nejhezčí české kino – v Doksech. Proč tam nepozvat naše blízké, aby viděli, jak také může kino vypadat.

Vouchery připravila i většina českolipských restaurací. Chcete své blízké nechat ochutnat třeba jedno z nejlepších sushi? Sushi bar v Sokolské má vouchery za 300, 500 a 1000 Kč. Ve stejné ulici sídlí i nový obchůdek s bulharskými potravinami. Otevřeno má jen v sobotu. Zaujaly sýry, uzeniny a lihoviny. Zklamalo, že chybí legendární Zagorka.

Abych jen nefušoval do „byznysu“ Totálně lokálně, tak tu mám několik tipů na titul Hlupák týdne.

Hlupák týdne

Má přítelkyně se neustále pokouší zkrášlovat své okolí. Třeba nám před dům umístila malý stromek s pár ozdobami a světýlky. Dával jsem tomu 48 hodin a měl radost za každý den, kdy jí výzdoba vydržela. Včera, pátý den, už chyběly některé ozdoby a všechna světla. Doufám, že přání nás všech, aby se na každé prase uvařilo dost vody, bude v nejbližší době vyslyšeno. Máme tady sice kamerový systém, ale kvůli pár korunám prudit nebudu. A budu rád, když to ten debil, až vystřízliví, zase vrátí.  

Dalším adeptem je občan Oken, který dorazil na zasedání tamních zastupitelů.

Přibývá nám žáků, tak jsme požádali zastupitele o souhlas, abychom si mohli pronajmout bývalou hospodu. Nakonec jsme byli vyslyšeni. Pod podmínkou, že nebudeme chtít po obci žádné peníze navíc. Možná je potřeba říct, že peníze na provoz školy dostávají města a vsi od státu. Potřebovali jsme od obce navýšit rozpočet při přestavbě půdy, takže jsme se rozhodli peníze na pronájem a úpravy získat z darů, od rodičů, přátel školy apod. Problém je, že před zavřenou hospodou (ale i v ní) vysedávají celé dny týpci s lahváči, kterým se náš nápad nelíbil, a tak vyslali na zasedání delegaci. A bylo to divadlo, které by nevymyslel ani Ladislav Stroupežnický. Argumenty typu – já záchod nepotřebuji, mně stačí park, byly z těch lepších. Naštěstí se zastupitelům podařilo debatu včas umlčet.

Na závěr ještě slíbená videa z naší okenské mediální díly

Epidemiologická situace nám znemožňuje uspořádat tradiční vánoční koncert v kostele, tak jsme zkusili nazpívat písničku každý na mobil a nějak ji poskládat dohromady. Nebylo to jednoduché, přestože jsme všichni hudbu slyšeli ve sluchátkách a zpívali si v domácích podmínkách, museli jsme nakonec vyhodit kytaru autora skladby Vojty Krále. S konečnou podobou nám pomohl majitel i-novin Ruda Živec. Ještě jednou mu tady děkujeme. Udělal to za pekáč buchet.

Moc pěknou sérii videí o historii okenské školy natáčí „mou metodou“ naše paní ředitelka. V prvním díle se stručně vrátila do poválečného období, ale nejvíce se věnovala letům 2000 – 2005, kdy se rodil koncept současné školy.

Třetí video je spíše pro pobavení. Po návratu dětí do škol jsme se nakonec odvážili pozvat Mikuláše s čertem a andělem. Jednu třídu jsme pak museli odbavit on-line. Možná jsme měli jediného on-line Mikuláše v republice. Také nás youtube nasadil hodně vysoko při vyhledávání, takže nám zase letěla čísla sledovanosti nahoru.

Přeji hezkou druhou adventní neděli a klidně zase nějaké tipy na dárky ještě pošlete.