37/2015

Kdo kam vlastně migruje, kdo se snaží měnit cizí zvyky? 17. listopad opět zneužit. Kdo může za Lavičky smíření? Carmina Burana.

Včera jsem málem dostal přes držku. Zúčastnil jsem se posvícenské zábavy v jednom malém českém městě mimo Sudety. Dva opilí týpci tam sotva drželi rovnováhu na kraji schodů a vykřikovali cosi o nebezpečí, jaké hrozí jim a jejich sokolovně ze strany muslimů. Podotkl jsem, že jim největší nebezpečí hrozí od chlastu. A už to jelo.

Sobotní žebříček (zde) jsem psal už v pátek, do pařížských jatek zbývalo ještě několik hodin. Je mi líto životů mnoha mladých lidí, ale stále ještě se více než islamistů bojím tuposti lidí, která vynese do politiky další a další nedovzdělané populisty. Jsem v šoku, kolik mých přátel sdílí na facebooku projev Okamury. A samozřejmě vzhledem k žebříčku mě štve, že „můj“ státní svátek zneužijí tito populisti ke svému zviditelnění. Na druhou stranu, Evropská unie zaspala. Jak se říká: Cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly. Současná krize ukazuje, jak je Unie těžkopádný moloch.

Ještě mě napadla jedna myšlenka, která nikde nezaznívá. Stále se na problém kouká z té strany, že někdo přináší jinou kulturu k nám. Ale zapomínáme na to, že řada Evropanů migruje opačným směrem. Páprdové si nad pivem dělají srandu z toho, že někdo nejí vepřové, nepije alkohol a několikrát za den se modlí. Ale přitom nemají problém jet na dovolenou do muslimských států, tam chodit polonazí, popíjet hnusné pivo. Já se třeba v Turecku snažil chovat pokorně. Pil jsem čaj, nefotil jsem si muže myjící si nohy před vstupem do mešity atp. Ale řada Evropanů tam chlastala, zneužívala tradiční pohostinnost a často hloupě vtipkovala na různá pro muslimy citlivá témata.

No nic, nebudu provokovat, různých komentářů máme kolem sebe dost. Přiznávám však, že z většiny mi je smutno.

Rubrika Fotografie na tento den sice neláme čtenářské rekordy, nicméně standard si drží, fotografie posíláte, občas i různá osobní vyjádření. Někdy i anonymně. Pár lidí (ale možná to byl jen jeden člověk) nadzdvihl můj stručný komentář u fotografie Lavičky smíření (zde). Napsal jsem: „A je po souznění ... Od začátku byly tyhle cedule blbost.“

Pravda, moc jsem se s vyjádřením nepáral, ale nevím, jak to napsat stručněji. Zkrátka mi nepřijde jako dobrý nápad postavit lavičku doprostřed louky, která je určená pro venčení psů. A hlavně k ní dát vitrínu s texty, které na část populace působí jako červený hadr. Ona esoterika na bývalém hornickém sídlišti plném sociálně slabých obyvatel zase tolik neletí. Naštěstí lavička byla bytelná, takže vydržela. Vitrína dělá ostudu a nikdo se nemá k jejímu odstranění.

Mimochodem na lavičky souznění, či spíše jejich údržbu, přispělo v roce 2014 město z kulturních grantů. Dvě přišly dohromady na 30 tisíc korun. Docela by mě zajímalo, jestli by si někdo ze zastupitelů něco takového dal na zahradu, kdyby to stálo tolik peněz z jeho vlastní kapsy. Možná, že v ceně je nabití laviček pozitivní energii. Žádost o grant podal pan Emanuel Boleslav z Turnova.

O lavičkách souznění psal Blesk v době, kdy byla zavražděna Hana Semerádová, která je jejich původní autorkou. Emanuel Boleslav tehdy Blesku řekl: „Tohle byl jeden z jejích projektů. Toto místo vybudovala, aby odvedla lidi od každodenních starostí. Chtěla, aby mysleli i na jiné věci. Nabila to tu svou energií, ona tuhle schopnost měla. Na nástěnku sem dávala různé informace, vandalové to ale ničili.“

Co zajímavého se děje na Českolipsku příští týden?

Hned v pondělí vystoupí v Jiráskově divadle rekonvalescent Michal Hrůza. V kinech startuje životopisný film s kreativním názvem Steve Jobs. Kdo jste viděl během Divadelního podzimu hru Šťovík, pečené brambory v provedení amatérů, můžete si ji ve středu zopakovat s profesionály z Divadla F. X. Šaldy - v Novém Boru. Ve čtvrtek zabrousí do kuchyňské historie bývalý kastelán vodního hradu - v pobočce Městské knihovny na Špičáku. V sobotu pokračuje Lípa Musica koncertem s názvem Carmina Burana, v Novém Boru.