37/2011

Úvaha nad outdoorovou tělocvičnou. Anketa. Je Lípa kulturně zakletá? Čeká nás metalová noc v Luxoru, ska večer v Progresu a Richard Müller v Crystalu.  

Dnes jsem nešťoural ani v jednom zápisu ze zasedání zastupitelů města. Abych si našel téma, stačilo vyhlédnout z okna. Děti ze sídliště si na trávník nanosily staré matrace, pružiny a koberce a zřídily si přímo pod mými okny outdoorovou tělocvičnu. Nesu to libě i nelibě. Mé já středního věku říká: Ať si ti parchanti jdou dělat bordel někam jinam! Já chci mít svůj klid na psaní těchto žvástů. Mé mladší já je docela potěšeno, jak se o sebe dokázaly postarat, kolik kreativity prokázaly a hlavně jak jsou šikovné. Já měl při své výšce problém zkoordinovat všechny své údy při obyčejném kotrmelci, zatímco oni tam házejí salto za saltem. Jo, taky tady už jednou byla sanitka.

Nepíšu to ani tak kvůli tomu, abych si stěžoval, případně abych se vytahoval sportovištěm deset metrů od domu, ale spíše kvůli tomu, že ty děti moc jiných možností nemají. Přestože město nalívá do jednotlivých sportovních klubů ve městě desítky tisíc korun, tipnul bych si, že členské příspěvky v nich jsou pro půlku rodin v Lípě příliš vysoké na to, aby je jejich děti navštěvovaly.

Běžně se v klubech, které potřebují tělocvičnu, vybírá od dětí tři stovky měsíčně. Často na nějaký čtvrtrok, půlrok či celý rok dopředu. A často v září. I mě omývali, když mi na stole přistála složenka na více než tři tisíce. K tomu si připočtěte vybavení – kopačky či jiné boty zpravidla dvakrát ročně, florbalka za 2 – 3 tisíce (a on mu ji nějaký protihráč přišlápne hned v prvním zápase) atd, atd. Důležitou složkou rozpočtu mladého sportovce jsou náklady na dopravu.

Takže i když město postaví novou halu, zrekonstruuje stadion, napumpuje do klubů tisíce, život půlky Českolipanů to příliš nezmění. A je to hrozná škoda. Na svých synech vidím, že sport je tou jednou z mála skutečných prevencí tzv. patologických jevů. Ne že by se vždy chovali podle mého přání, ale celý týden mají tak zaplácnutý tréninky a zápasy, že jim na mejdany a lumpárny nezbývá moc času.

Jen nevím, jak z toho ven. I v hydeparku zaznívá, že v kapitalismu by si měl každý své koníčky platit sám, že by sportoviště měla mít tržní ceny a neměla se dotovat. Pak je opačný extrém – zájmy dětí ze sociálně nejslabších rodin více finančně podpořit. Samozřejmě na úkor těch, kteří mají více štěstí a přitáhnou domu aspoň průměrnou výplatu. Jenže při dnešní štědrosti a špatné cílenosti podobných dotací by peníze určené těmto dětem skončily úplně někde jinde. Třeba v automatech, aby jejich část po nějakém čase zastupitelé slavně pustili díky přerozdělování zase zpět do oběhu. Třeba na sport, třeba na mamograf, třeba do kultury.

A do toho ještě nevím, jestli právě tyto děti chtějí být někde organizované. Sport vyžaduje určitou disciplínu a nemyslím si, že právě tyto děti ji mají. Část z nich jsou Romové, pár jsem jich v různých kroužcích a oddílech zažil. Dvakrát přijdou, dvakrát ne, pak po půl roce ano a pak už zase ne. Rodiče občas ani nevědí, že nějaký podobný kroužek či oddíl navštěvovali. Přidám anketu, ať se můžete rovněž vyjádřit. Samozřejmě budu rád, když se pustíte do diskuse.

BlueBoard.cz

Po čtrnácti dnech jsem opět začal normálně fungovat, když teploty a kašel ustoupily, a hned v pátek jsem se vydal do Progresu na vystoupení holandské zpěvačky Wotienke (video zde).  Progres je pro mě tou nejčistší kulturou, která v tomhle městě funguje. Ani Lípa Musica na něj svým významem nemá. Zde se scházejí ti, co mají hudbu, divadlo, recitaci, výtvarno skutečně rádi. Organizátoři ze vstupného, ani marže na nápojích nemůžou žádným způsobem profitovat. Přes omezené možnosti finanční i prostorové se sem týden co týden sjíždějí klubové kapely z celé republiky, ty, které neuslyšíte ani z televize, ani z rádia. Nadšenci, kteří do nástrojů narvali tisíce korun, které se jim těžko někdy vrátí. Hrají často jen za příspěvek na dopravu. Zároveň se zde ukazují kapely i jednotlivci z regionu. Paradoxně čím větší zadnicí republiky se Lípa stává, tím bohatší je nabídka skupin i žánrů. Vůbec si neumím představit, až za pár let budu psát seriál Underground o současné době, jak všechny ty kapely postihnu. Některé jsou spíše směšné, málokterá originální, ale na koncerty mnoha z nich stojí za to jít. Jenže se nechodí. Na Wotienke přišlo s bídou dvacet posluchačů. Asi pátek není nejvhodnější den, všichni toho mají za týden dost, chtějí se v klidu ožrat nebo odkoukat Vyprávěj. Lípa mi přijde opravdu zakletá. Přitom Wotienke hráli i v takových klubech jako Roxy či Rock Cafe, takže nejde o žádný krajský přebor. Škoda, snad příští týden bude na The Spankers plno.

A co ještě nás příští týden čeká? Chcete-li za koncert utratit pětikilo, pak vás určitě nezklame Richard Müller, který si jako hosta na svou Potichu Tour pozval Dana Bártu. Kina se od čtvrtka pokusí ovládnout akčně pojatí Tři mušketýři ve 3D. Našvihnutá bude sobota. Milovníci ska vyrazí do Progresu, usedlejší milovníci kultury na Josefa Dvořáka do novoborského divadla a ti nejdrsnější si dopřejí Metal night v Luxoru. Vystoupí Scream of the Lambs, Anarchuz, Satisfucktion, Pertho.