33/2020

Žít v centru České Lípy je jako žít v úplně jiném městě. Vůbec mi nepřijde tak mrtvé, jako když jsem ho občas prošel třeba cestou z kina.

Uvědomuji si, že jde možná jen o prvotní okouzlení, ale přesto si to užívám. Je tu dost lákadel, která lezou do peněz.

Vezmu to chronologicky. O své návštěvě bývalého féráče už jsem psal minulý týden.

Teprve včera mi přivezli lednici, tak jsem nenakupoval moc potravin a hned v pondělí vyrazil na večeři. Co nejblíže, takže do Nebe. Restaurace byla prázdná a já se bál o kvalitu. Ale byl jsem maximálně spokojený. Přítelkyně tatarák, já maso na houbách. Každý dvě skleničky vína.

Jídlo velmi chutné, porce k nesnědení, víno v ideální teplotě, ale na útratu prakticky padla většina peněz, které jsem ten den vydělal. 800 Kč. Došlo mi, že tam jen ve svátek.

V úterý jsem si doma dal k večeři ovesné vločky a večer si skočil do Bohemky s bývalou kolegyní jen tak pokecat. Ideální místo k rozebrání úspěchů i neúspěchů v práci či kulturního zážitku. Lidí tak akorát, vždy je koho potkat. Pil jsem volbu sládků – chutnala o dost jinak než v již zmíněném féráči minulý týden.

Ve středu jsem se nechal ukecat k návštěvě Smoky baru v Moskevské ulici. Víno a vodnice s příchutí nějaké limonády je asi pěkná prasárna, ale budiž, člověk má zkusit skoro vše. Většinu času jsem tam byl suverénně nejstarší. Po příchodu jsem dumal, jak podnik může prosperovat, ale nakonec se prostor zaplnil takřka do posledního místa a přes vodní páru z dýmek nebylo prakticky vidět.

Čtvrtek byl nejnáročnější. Přijel jsem z práce pozdě a chvíli kroužil, než jsem našel místo k zaparkování. A když už jsem šel kolem klášterních zahrad, nakoukl jsem, jak to v pivovaru Lípák žije. A zase ten Chmelda. Málokteré pivo se mi tak zakusuje do chuti (a jater). Dal jsem jednoho, ale přidal ještě jednu čtrnáctistupňovou IPU a protože se zakecal, tak nakonec skončil u Bumbála. Ten je sice chuťově někde jinde, ale zase se u něho dá sedět dlouho.

Z okna jsem také mohl sledovat farmářské trhy v přímém přenosu. Z diskusí na netu jsem měl dojem, že tam chodí jen pár důchodkyň, ve skutečnosti to byla krása. Byl jsem jak Neruda. Psal jsem a díval se, jak zejména ženy všeho věku v ještě v letním oblečení odcházejí většinou s dvěma taškami zeleniny a často ještě s kyticí v ruce. Můj smělý odhad je, že počet lidí, kteří se trhy aspoň mihli, by se mohl blížit pěti stovkám. Škoda, že to je na dlouho naposledy, kdy budu moci podobný výjev sledovat. Aspoň do té doby, než nám školu zavřou kvůli covidu.

Pro pořádek: v pátek jsem koukal na fotbal doma. Slušné tempo, hra i výsledek, ale pak mě zmrazilo to oznámení, že proti Skotsku už se hrát nebude. (Další den se ukázalo, že vše bude zase jinak.)

Volby

Jak jsem již psal několikrát, oslovil jsem všech deset kandidátů do Senátu s žádostí o rozhovor. A postupně jsem si vznik rozhovorů rozdělil do tří kategorií: hladký porod, porod císařským řezem a potrat. Zatím čtete více méně hladké porody, tedy rozhovory, které vznikaly bez nějakých větších obstrukcí. Ke cti politiků je, že takových bude většina.

Na potrat to vypadá v jednom případě. Zdá se mi, že ČSSD je v totálním rozkladu a nebýt ve vládě, někteří by si už nevzpomněli, že taková strana existuje. To je opravdu tragédie, co minimálně v našem kraji předvádí. A mně je to líto, přestože nejsem jejich typickým voličem.

V týdnu jsem dal výzvu, ať se mi ozvou kandidáti do čehokoliv, že spolu natočíme podcast o jejich angažmá ve volbách. Vedl mě k tomu fakt, že řada kandidujících převzala taktiku ANO a začala si do přátel přidávat lidi po stovkách, ba tisících. S jasným záměrem – zacílit svou reklamu. Neměl jsem moc podmínek – musíme najít čas v mém diáři a musí přijít ke mně domů. O podcastech s politiky jsem přemýšlel už na začátku kampaně, ale stále jsem nevěděl, jak je spravedlivě podělit a zároveň vše stihnout. Zatím je výsledkem jen podcast s pirátem Jeníkem, ostatní zřejmě facebook používají k tomu, aby informace šířili jen směrem od sebe, anebo o diskusi nestojí.

V sobotu večer jsem zamířil na hrad, na akci, kterou jsme s Terezou Vranou propagovali zde. Upřímně řečeno jsem od food and beer festivalu čekal více. Možná, že večer už nebyli všichni prodejci, ale já nenašel slibovaných deset pivovarů, ani některé slibované kuchyně. Dal jsem jednu dobrou Veverku, předražené nudle, užil si Schovanek a šel zase domů.

Lidí však bylo dost, bavili se přiměřeně vypitým pivům. Jen počasí úplně nepřálo.

Atmosféru muzejní noci, zejména koncert Muzejní noci, jsem si užil z terasy. Krásná akustika.