Dnes je 24. 11. 2024
svátek má Emílie

32/2016

31.10.2016 18:47 | Milan Bárta

Slíbil jsem malý deník po neděli, až se vrátím od syna z Irska.

Mám rozchozených několik výzev (módně se píše spíše challenge). Cestuji do Santiaga de Compostela (zatím jsem ustrnul v Hrádku nad Nisou), snažím se dosáhnout Everestu Českého Středohoří a minulou neděli jsem načal Zlatou stezku Českého ráje. Prostě mě baví chodit za nějakým cílem. Ale jsem trochu jako strejda, který si od svého odchodu do důchodu vždy naplánuje činnosti na každý den a pak minimálně jednu nedokončí. Má strach, že kdyby měl všechno hotovo, už se druhý den neprobudí.

Pár fotek z Českého ráje, zatím jsem došel jen do Příhraz, ale kromě hlavní trasy jsem zabloudil i na zrušenou modrou stezku.

Od středy jsem byl v Irsku a Severním Irsku. S manželkou jsme po návratu dělali tradiční top ten a přes všechny turistické zážitky zvítězil pocit, jak je to divné, když se obracejí životní role. Bydleli jsme u syna, vozil nás autem (ne skutečně jsem si netroufl jezdit vlevo s novým autem), vysvětloval nám, jak se tramvají dostat do centra, plánoval nám výlety, zajistil ubytování v Belfastu. Ti starší čtenáři určitě vědí, jaké to je vypustit děti z hnízda, ti mladší na to přijdou třeba časem.

Na dalších místech bylo pobřeží, pro Středoevropana je moře zkrátka magické – útesy, zvuky příboje, křik racků. Jinak Chodník obrů opravdu v mnohém připomíná Prácheň nebo konojedské bochníky, jen s tím mořem navíc.

Co se týká komunální politiky, rozhodně mě zaujalo bydlení v Belfastu. Pronajali jsme si pokoj v okrajové čtvrti. Vyšel jsem ven a doslova na každém sloupu byla cedule s nějakým zákazem a cenou za porušení zákazu. Zakázáno bylo kouřit na veřejnosti, pít alkohol, odhazovat odpadky, nechat kálet psa nebo nechat psa chodit bez vodítka. Pokuty se pohybovaly od 50 do 600 liber. Domácí nás taky upozorňovala, ať neroztahujeme závěsy, když máme rozsvíceno, abychom nebudili pohoršení (ale možná jen ubytovávala načerno). Připomínalo mi to socialismus více než Podněstří. Na druhou stranu bylo všude poměrně čisto. Kdyby nefoukal vítr.

Nechtělo se nám utrácet za restauraci, tak jsme si koupili jídlo do krabic a chtěli si ho sníst na lavičce. Park ale večer zamčený, lavička na zastávce vhodná jen k opření, spousta míst označených jako privátních. Paradoxně jsme nakonec skončili u nějakých uprchlíků nebo místních cikánů, kteří byli od usedlíků oddělení vysokým plotem a žili tak nějak po našem.

Něco bude určitě v Hynkově zpravodajství z Irska. Sám jsem zvědav co smiley.

Komentáře

Re: 32/2016

1. Listopad 2016 - 9:02 | F. Chot

Zajímavé. Jen jednu poznámku si dovolím, pane Bárto: dnes již nejsem schopen to ozdrojovat/dohledat, ale asi před půl rokem jsem četl na síti čísi úvahu na téma - važme si obyčejných svobod, které ještě v Česku máme, na rozdíl od tzv. Západu. Autor uváděl podobné příklady jako Vy a ještě mnohé další, a nejen z ostrovů, ale dalších států Evropy.
Ale pokud Vám to připomíná "socialismus více než Podněstří", tak se podle mne hluboce mýlíte. Tyto svobody totiž přežívají z minula a za posledních 25 let jsou stále více a více okrajovány.

S pozdravem, F. Chot

Nahoru

Re: 32/2016

1. Listopad 2016 - 10:37 | Jan Tichý

Pan Chot sice bojuje proti nesvobodnému a dokonce "tzv." Západu, ale zamyslete se nad tím výčtem zákazů pořádně: Nedobrovolné pasivní kouření, obtěžující opilci, na zemi nastláno vajglů a odpadků, psí lejna, hrozba volně pobíhajících šelem - to všechno bych zrovna za příkladné občanské svobody nepovažoval :)

Ještě jiná věc je odpovědnost a sebekázeň občanů na mnohem vyšší úrovni i v těchto detailech, kterou si uvědomíte vždycky, když přejedete severní hranici. Tam jsem cedule s pokutami na každém sloupu neviděl.

Nahoru

Re: 32/2016

1. Listopad 2016 - 11:30 | F. Chot

Bohužel, už ten článek opravdu nemohu najít - byl o něčem jiném než o vajglech ...

Nahoru

Re: 32/2016

1. Listopad 2016 - 11:31 | barta

Určitě je to ale zajímavý fenomén, proto jsem ho vyzdvihl. Rozdíl mezi Podněstřím a Belfastem určitě bude. V Podněstří hrozilo, že vás zavřou za věci, které nikoho neobtěžují: fotografování staré lokomotivy na nádraží, přechod ulice, křivý pohled na vojáka apod. Na každém rohu byl policista s placatou čepicí. V Belfastu jsme viděli policisty jen v centru, v takovém obrněném autě.

Nahoru

Re: 32/2016

1. Listopad 2016 - 12:56 | moldavit

Já si vzpomínám na ty zákazy ze socíku. Jen v zámeckém parku v Krásném Březně bylo
Nevstupujte na trávník !
Odpadky patří do koše !
Zákaz volného pobíhání psů !
u jezírka pak Zákaz koupání psů pod pokutou !
Nikdo si z toho nic nedělal, protože to stejně nikdo nekontroloval.

Nahoru

Re: 32/2016

1. Listopad 2016 - 13:07 | Otakar Válek

Díky za podnětný článek. Díky němu a diskusním příspěvkům jsem si uvědomil zdánlivý paradox, ale spíše zákonitost: V totalitě je zakázáno to, co občany neobtěžuje a povoleno to, co je obtěžuje. V zdravé svobodné společnosti je to naopak.

Nahoru

Re: 32/2016

1. Listopad 2016 - 14:55 | Jan Tichý

V širším pohledu jde v Evropě o zcela nové vyvažování požadavků osobní svobody - a potřeby bezpečí. Kdosi nedávno konstatoval, že ve Francii nebo Belgii je na první pohled jiná atmosféra než u nás, kde jsme (zatím?) tragické útoky nezažili. Jiný odborník mluvil o žádoucí "izraelizaci": židovský stát čelí terorismu už desítky let a vytvořil si postupně účinné postupy, které obyvatelstvo akceptuje včetně vynucených omezení.

Nahoru

Re: 32/2016

1. Listopad 2016 - 19:39 | barta

No, já spíše mluvil o tom, že člověk se bojí na ulici, aby náhodou neudělal něco, co by ho finančně mrzelo. Mně z toho bylo smutno. Že nemám házet odpadky na ulici a mám zdravit starší lidi, mě učili už jako malé dítě rodiče a pak učitelky ve školce, na to nepotřebuji ceduli u každého stromu. Já se fakt bál, jestli můžu vůbec venku jíst nebo chodit po setmění.

Nahoru

Re: 32/2016

1. Listopad 2016 - 19:49 | mbbb

"Mně z toho bylo smutno. Že nemám házet odpadky na ulici a mám zdravit starší lidi, mě učili už jako malé dítě rodiče a pak učitelky ve školce"

Vás ano a mě taky, ale je to tak i dnes? Je to tak i dnes na západě?

Mně něco podobného tuhle napadlo, když jsem přišel na počtu. Byl jsem od mala zvyklý, když někam přijdu, tak pozdravit. Na počtu, k holiči, do čekárny u lékaře, lidi v domě i cizí apod.
A na té počtě jsem byl za celou dobu jediný kdo pozdravil, napadlo mě to sledovat.
Zdravíte ještě někdo, když přijdete na počtu? :-)

Nahoru

Re: 32/2016

1. Listopad 2016 - 23:14 | moldavit

O Poště si rád počtu :o)))

Nahoru