32/2012

Kde najdete Peklém? První prvoligové utkání FBC Česká Lípa přilákalo plnou halu, Dekameron plné divadlo. Začala Lípa Musica. Příští týden přivítá Česká Lípa Liberec ve fotbalovém poháru, přijedou Buty nebo Schola Gregoriana Pragensis … nudit se opět nebudeme.

Tento víkend si užívám Českolipsko po kulturní i sportovní stránce. V pátek večer Dekameron, v sobotu dopoledne dorostenecké utkání fotbalistů Lokotky se Mšenem, večer pak první domácí představení florbalistů v první lize, v neděli koncert festivalu Lípa Musica. Jeden z koncertů navíc stihla i moje žena, takže prozradím i její názor.

Minulou neděli deník nevyšel, protože jsem byl až do pondělí se svou třídou na adaptačním výletu v Úštěku. Konečně jsem navštívil muzeum čertů. Za šedesát korun (děti polovic) je možné si prohlédnout figurky čertů jak z domácí dílny, tak ze světa. V zrekonstruované Pikarské věži je instalován i pohyblivý Peklém. Zrovna jsem v době akce dočítal Szczygielům Udělej si ráj, tak jsem autorovi musel dát za pravdu, že my Češi jsme skutečně národem, kterému není nic svaté. Pekla v klasickém pojetí se nebojíme. Čeští čerti jsou roztomilí troubové, zatímco při setkáním například s mexickým bych si pravděpodobně pustil do trenek.

V druhé části prohlídky se vleze do sklepů protějších domů. Jsou krásné samy o sobě, ale autoři muzea je ještě vylepšili různými pekelnými artefakty (trochu kýčovitými). Největším zážitkem pro moje studenty však byla slečna průvodkyně se svými sexistickými i jinými narážkami. Obzvlášť když situaci neustála - to když studenti převzali iniciativu a začali vtipkovat taky. Myslím, že si oddychla, když prohlídka skončila. V nabízeném videu můžete vidět i něco z naší túrky kolem Helfenburku, který jsem navštívil snad popatnácté či šestnácté. A stále mě okouzluje.

V pátek večer jsem zavítal do Jiráskova divadla na představení Dekameron, které jsem sám nazval kulturní událostí podzimu v České Lípě. Myslel jsem si, že Jarek Hylebrant naváže na své úspěšné představení Smím tě políbit, než chcípnu? Bombou se mi zdálo i angažování televizní hvězdičky Andreji Kerestešové. Nechce se mi moc kritizovat, protože si umím představit, co úsilí za celým dílem od první verze scénáře, přes shánění peněz až po premiéru, stálo, a tak jen vyzdvihnu některé plusy a některé mínusy.

Plusem je určitě počin sám o sobě. Myslím, že kultura ve městě nestojí na uniformně nalíčených pipinách trávících víkendy v Luxoru nebo Prdeli. Takové lidi, jako je Jarek, potřebujeme, byť někdy mají velké oči. Plusem je fakt, že se podařilo Jiráskovo divadlo zaplnit a že na hercích bylo vidět, jak si představení užívají. Nešlo o mdlý výkon, jaký občas předvádějí unavení Pražáci zvučných jmen. Herecky stála nejvýše Andrea Kerestešová. Když měla brečet, skutečně se jí oči leskly až do poslední řady. Nevěřil bych, že šlo o její první divadelní zkušenost.

A nyní k minusům. Jak píše Stephen King, u dobrého kousku se musí děj posouvat s každou další větou. V českolipském Dekameronu herci většinu času tráví pomalým přicházením na scénu a ještě delším odcházením z ní. Tento dojem umocňuje hudba z dílny rodiny Vaňkovic, která se zdá zprvu skvělá, ale v druhé půli už se jen marně snaží zachránit atmosféru.

Je nefér hodnotit amatérské herce, ale kromě Andrei Kerestešové skutečně hrál už jen Jarek Hylebrant, ostatní jen chtěli hrát.

Jarek Hylebrant by chtěl představení zacílit na školy, i Andrea Kerestešová prohlásila v rozhovoru (zde), že studenti nebudou tleskat jen pro to, že se to sluší. Bojím se, že představení v této podobě by naši gymnazisté neocenili.

Dovolil jsem si natočit jen děkovačku:

Sobotní dopoledne na Lokotce bylo fajn. Jako vždy, když kluci nedostanou více než deset gólů. Tentokrát prohrávali po první půli 1–6, ale v druhé se zvedli a snížili na přijatelnějších 3-6. A to ještě zahodili penaltu. Něco málo jsem natočil, ale pohříchu ani jeden gól. Když skórovala Lokotka, kupoval jsem si kafe, nebo čůral. Jako kameraman bych se uživil stěží. Tak video aspoň pro atmosféru a klukům pro radost: 

A podobně jsem „uspěl“ i večer na utkání FBC Česká Lípa s FBC Kladno. I v tomto případě naši prohráli (2-4) a přes šest vstřelených gólů mám na videu jen kousek jednoho. Kdo však do haly přišel, nelitoval. Atmosféra, soutěže, takřka čtyři sta diváků a hlavně bojovný výkon hráčů. Hlasatel sice přestavil jako zdejšího Jardu Jágra Štěpána Mothejzíka, ale připomínal ho spíše Štěpán Slaný. Ten se potřeboval divákům předvést, takže bojoval s obrovským nasazením. Napadal, střílel, do akcí se vrhal jako Tyranosaurus na kořist. Právě on vstřelil dva góly našeho týmu. Kladno hrálo disciplinovaněji, organizovaněji, prakticky nechybovalo.  

Čekají nás teď v Lípě zlaté sportovní časy. Jeden týden podobná řežba ve florbale, další týden extraliga futsalu. Zastupitelé si teď musejí drbat hlavu. Hala je sice krásná, ale nepočítá s diváky. Už nyní jich zhruba třetina pořádně nevidí. Kdyby florbalisté, nedej bože, postoupili do úplně nejvyšší soutěže, budou muset hrát jinde.  

Ještě slíbené video ze zápasu, sice prosté gólů, ale dokumentující atmosféru prvního domácího zápasu v první lize:

Večer jsem ještě z manželky vytáhl dojmy z druhého koncertu festivalu Lípa Musica. Konal se v tradičních festivalových prostorách - v kostele svatého kříže v Novém Oldřichově. Posluchače přilákalo vystoupení hráčky na varhany Kateřiny Chrobokové a hráčky na trubku Yasuko Tanaka. Kateřina Chroboková před vystoupením stručně představila vybraná díla, převážně barokních mistrů a jednoho současného skladatele (Estonec Arvo Pärt). Vyjádřila své nadšení z místních varhan, jejichž tóny mají „zajímavou barvu“ a „zvuky imitující flétny hladí“.

Hned první zvuky preludia k Te Deu pro varhany a trubku od Charpentiera vyvolávalo v posluchačích obrazy honosných zámků, zdobených sálů a bavících se králů. Za to skladba soudobého estonského skladatele Aevo Pärta se předchozím barokním skladbám vymykala. Stejně tak první přídavek, ve kterém představila varhanistka svůj projekt a dokonce ho doprovodila zpěvem. Druhý přídavek patřil trubce Yasuko Tanaky, Japonce studující v České republice.

Za více než hodinový zážitek byly virtuosky odměněny potleskem ve stoje.

Já si dnes jedu užít Vivaldiho Čtvero ročních dob do Vomáčkova, ale o tom podám zprávu až příští týden.

Co dělat příští týden? Například v pondělí můžete do borského divadla na Africkou královnu (více například zde). Ve středu bude v Mimoni český spisovatel Michal Viewegh. Ve čtvrtek vstupuje do kin nový film Olivera Stonea Divoši (trailer máte pod tímto odstavcem). Lípa Musica pokračuje pátečním koncertem Scholy Gregoriany Pragensis, který se kryje s vystoupením Buty. O den později se uskuteční tradiční komorní koncert v zahrádeckém kostele sv. Barbory - na violoncello zahraje Tomáš Jamník. Sportovcům připomínám, že ve středu hraje Arsenal pohárové utkání s prvoligovým Libercem.