31/2014

Trocha popelu na hlavě neuškodí. Pravda o případu Harryho Queberta. Biber lepší Dvořáka. Kdo sestaví koalici? Pivovar Kocour – to je top cíl.

O volbách jen odstavec, možná dva. Musel jsem si od nich dát odstup. Psal jsem o nich celý měsíc. Kontaktovat všechny zástupce, vymyslet otázky pro dotazník, následně pro kandidáty, do toho texty pro volební Karly. A výsledkem samozřejmě je určitý tlak, který vytvářejí kandidáti zleva i zprava. Občas nějaká výhrůžka. Poděkování se mi nakonec dostalo jen od některých, navíc ve dvou případech od lidí, od nichž bych to nečekal. Člověk by si měl vážit politiků, o kterých nenapíše právě lichotivé věci, a ti přesto neztrácejí soudnost a přijmou aspoň část kritiky.

Samozřejmě i já si musím sypat popel na hlavu, v některých případech jsem vysloveně chyboval a to také na náladě nepřidá. Myslím, že v deníku je v zásadě jedno, když vyjevím svůj názor, zveřejním nějaký drb apod., neměl bych to ale dělat v textech uveřejněných ve zpravodajství – to se mi povedlo, když jsem byl zbrklý a naběhl na dezinformaci, že Petra Chocová uvolnila své místo Vladimíru Vladimirovovi. (Od Petry Chocové je ale nefér napsat, že v době mobilů by neměl být problém si to ověřit, když nereaguje na zprávy.)

Po téhle minele jsem si řekl, že si dám aspoň týden klídek. Samozřejmě se ke mně informace dostávaly. Já to nyní v tom slíbeném odstavci shrnu a půjdeme na kulturu. Předpokládám, že už před volbami se dohodly některé subjekty v čele s ČSSD, že odstraní Starosty a TOP 09 a sestaví vedení města. TOPka se odstranila sama, Starostové naopak posílili. Všechny ale překvapilo ANO 2011, takže se muselo začít jednat i s ním. ANO je však nevypočitatelné, možná chce i větší porci moci, navíc jeho kandidáti jsou nezkušení a nechce se jim do koalice s ODS, která zejména je symbolem všeho kritizovaného. Na scénu se tak znovu vracejí Starostové, kteří z prvního jednání uraženě odešli. Někde tady si myslím, že vše uvízlo. A víc zatím ani čárku.

Během doby od minulého deníku jsem se snažil odreagovat trochou kultury. Už před čtrnácti dny jsem navštívil Benefici Divadelního spolku Havlíček. Smekám především před Jirkou Šimkem, který ve svých osmdesáti letech zvládá vystoupit na scénu v několika úryvcích a bez zaškobrtnutí zahrát takovou škálu rolí. Z nichž velkou část si sám napsal. Jirka je jednou z největších osobností, které v průběhu své mise na Českolipsku mohu tykat.

Ještě jednou nabízím neumělé video.

Minulý týden jsem si v průběhu sčítání výsledků voleb zajel do Stráže pod Ralskem, do kostela svatého Zikmunda na Lužanskou mši Antonína Dvořáka v podání souboru Ensemble Inégal. Bylo to pro mě především další poznávání. Nejprve samotného kostela, který září modrou jako některé kostely pravoslavné. Z bývalého skladiště se postupně znovu stává svatostánek. Přestože to mnohé místní nechává zcela chladnými, zřejmě více jich postávalo před kostelem, než si koupilo lístky.

Poprvé jsem se setkal s Dvořákovou Lužanskou mší, ale zejména s dílem strážského rodáka Heinricha Ignaze Bibera. Ten to u mě nakonec vyhrál. V náladě, v jaké jsem byl, mě daleko více chytila první část koncertu, v níž zazněl výběr Růžencových sonát.

Tady něco z youtube, abyste věděli, o co přicházíte:

Hlavně jsem se ale poslední dny válel s knížkami. Dočetl jsem Domov na konci světa od Michaela Cunningama (autora Hodin). Náročné na prožívání, skvěla mapa mezilidských vztahů opepřená skutečností, že hlavní hrdina je stejně jako autor homosexuál. Ještě z prázdnin jsem měl rozečtené Libůstky Mariusze Szcygiela - to je pro změnu naprosto nenáročné čtivo, které prolétne hlavou a zůstane z něho jen vyprchávající dojem. Ale považuji se za amatérského polákofila, takže hltám vše polské. A tohle je hodně polské.

Hlavně jsem se dlouho chystal na tlustý román, který se mi těžko tahá do postele. Joël Dicker: Pravda o případu Harryho Queberta. Pro mě rozhodně čtenářská bomba podzimu. Ten chlap je o patnáct let mladší než já a hravě strká do kapsy daleko zvučnější jména. Jestli se někdo řídíte mými doporučeními, tak tohle je sázka na jistotu.

Páteční večer jsem strávil ve varnsdorfském pivovaru. To je vám pivařův sen. Na pivním lístku 13 druhů piva a takřka každé jiné. Opravdu úžasný zážitek. Počínaje exkurzí, přes obsluhu, jídlo a nakonec nocleh ve starém lůžkovém vlaku. Vyzkoušel jsem asi devět piv (po malých dávkách) a dokonce ani hlava mě nebolela. Sobotní dopoledne pak keškování v blízkém zahraničí.

Na videu pár minut ve společnosti zdejšího sládka a ochutnávka dvaatřicetistupňového piva.

Co ještě příští týden podniknout? V pondělí se v Boru koná Slet bubeníků. Na stejné místo o den později přijede divadlo Ungelt s představením Šest tanečních hodin v šesti týdnech. A sakra - teď jsem si uvědomil, že jsem ředitelce českolipské knihovny slíbil, že budu ve středu vyprávět o geocachingu. Těžko, těžko se připravuje, protože vůbec netuším, jestli dorazí malé děti a budu jim muset vše vysvětlovat, anebo mě přijdou kibicovat další hráči. V sobotu vrcholí Lípa Musica koncertem v Novém Boru - klavírista Gerhard Oppitz předvede Beethovenův Císařský koncert a Dvořákovu Novosvětskou. Tou dobou já snad budu na čtyřdenní horské túře - vzhledem k ní určitě v neděli deník nevyjde.

(Úvodní fotografie je ze stránky http://www.pivovar-kocour.cz/.)