27/2016

Na Velkém Zschirnsteinu i Kalichu. Zase spousta řečí kolem obchvatu. Na pivu s Mírou. Mně Američani v Hradčanech nevadí. Další migrant na Českolipsku.

Pondělí

Slíbil jsem, že v tomto deníku ukážu pár fotek z minulonedělního výletu.

Přiznávám, že na nejvyšším kopci Saského Švýcarska, Velkém Zschirnsteinu, jsem doposud nebyl a původně jsem tam ani nemířil.

Zaparkoval jsem v děčínské čtvrti Maxičky a lovil v okolí keše, když jsem horu spatřil snad v jediném místě, kde to v této části bylo možné. Tolik dominovala svému okolí, že jsem neodolal a změnil plány. Nelitoval jsem, bylo nádherně. Sice trochu opar, ale přesto pohled do kaňonu Labe, na okolní stolové hory nebo na Růžový vrch stál za výstup.

Úterý

Ruda Živec komentoval sdílení rozhovoru s Atilou Vörösem takto: „Série neuvěřitelných českolipských příběhů pokračuje.“ Já po devíti hodinách ve škole zamířil za další obětí mé série s názvem Štafeta. Nebudu prozrazovat, za kým. Ale po elfovi nalezeném na parkovišti a po pohádce o koni, který nebyl, se třeba dozvíte, co má s Lípou společného ruský režisér Bondarčuk.

První část rozhovoru s Atilou je zde.

Středa

Jel jsem lovit keše a míjel Hradčany, kde právě probíhalo vojenské cvičení amerických a českých vojáků. Jsem rád, že s tím mají komunisti problém, aspoň je jasné, že to se mnou myslí stále stejně blbě. 

(Foto: Petr Skokan)

A jeden citát od Jana Zábrany: „Vždycky znova a do nepříčetnosti mě nasere, když si uvědomím, že o mém osudu, o posranosti celého života rozhodli ti idioti, kteří v roce 1946 volili komunistickou partaj. Dobrovolně, ve svobodných, skutečně svobodných volbách.“

Čtvrtek

Po čase jsem zase mrknul na blok naší starostky. Na první pohled mě zaujala hrubka na titulce (Umím a chci pomáhat. Děkuji za váš hlas pro mně!). Ale vím, že i mistr tesař se utne, vždy děkuji čtenářům, když mě na to v deníku nenápadně upozorní. Ale stydím se, to jo. Jsem zvědav, kdy hrubku někdo odstraní. Ale o tom jsem psát nechtěl.

Přečetl jsem si hlavně článek o obchvatu České Lípy (zde). Nikdy jsem nebyl jeho zastáncem, takže mě netrápí, když se jako téma objeví jen před nějakými volbami. Chápu, že Lípou jezdí moc aut, pokud si pamatuji, tak dokonce více, než povoluje hygienická norma. Ale vidím to třeba u Dubé – spousta zničené okolní přírody, řady omezení a ve výsledku skončí Dubá jako polomrtvé město. Co bude v Lípě s obchody na výpadovkách?

Pátek

Už jsem ve škole zase chytil ploštici s názvem vroubenka americká. Měl jsem na ni spadeno, protože se mě ptal Lukáš Blažej z Vlastivědného muzea, když jsem mu poslal fotografii předchozího úlovku, jestli mám exemplář někde uchovaný. Tak teď už ano, v mrazáku.

Rychlost jejího šíření je dobře popsaná v Listech Entomologického klubu při Labských pískovcích: „V Evropě byla vroubenka americká nalezena poprvé u Vicenzy v severní Itálii v roce 1999, odkud se začala s mimořádnou rychlostí šířit dále. V následujících letech byla zjištěna na dalších lokalitách v Lombardii a Benátsku, v roce 2002 v jihošvýcarském kantonu Tessin, v roce 2003 ve Slovinsku a také v okolí Barcelony ve Španělsku, v roce 2004 na severodalmátském ostrově Cres v Chorvatsku a rovněž v Maďarsku. Na podzim roku 2005 byla nalezena také v Rakousku, a to hned na třech místech – v tyrolském Innsbrucku, v Korutanech a ve Vídni. V roce 2006 nalezena i v Německu, Francii a v Rakousku až u Salcburku. V říjnu 2006 byla poprvé nalezena u nás, příznačně na okně budovy Státní rostlinolékařské zprávy v Brně (J. Beránek). Do dnešního dne jsme zaznamenali desítky exemplářů odchycených převážně na Moravě, v lednu 2008 byla chycena také v Mělníku. Vzhledem k nebývalé rychlosti šíření a faktu, že se původně vyskytovala až v jižní Kanadě, lze předpokládat, že během několika málo následujících desetiletí by vroubenka americká mohla osídlit celou Evropu, od Středomoří až po jižní Skandinávii.“

Sobota

Čekalo mě psaní. Nejprve jsem se nějak musel vypořádat se včerejším odpolednem s Mirkem, myslím Miroslavem Kalouskem. TOP 09 ví o mých sympatiích k jejich straně, takže mě pozvali, abych se zúčastnil programu v Lípě a dostal jsem i čtrnáct minut na rozhovor.

No tak někdo šel na Tři sestry, někdo na Ortel, já šel na Pivo s Mírou. Nejprve jsme navštívili českolipskou baziliku, kde Jenda Ševčík přítomným řekl pár slov o její historii, posléze zahrál tři skladby na varhany. Následovalo společné focení na náměstí a poté přesun do Skleníku na Slovance.

Trochu mám výčitky, ale přepisovat rozhovor nemá smysl. Miroslav Kalousek neřekl moc slov, která byste si nemohli přečíst někde jinde. Zajímal jsem se o to, jestli se nebojí takto chodit do hospod, přece jen nepatří k nejoblíbenějším politikům v zemi. Kupodivu při jeho příchodu se neozývaly žádné výlevy nespokojenosti, nikdo neměl odvahu vpálit mu nadávku, jako když se objeví v televizi. Mimo rozhovor přiznal, že mu sice chodí desítky nenávistných zpráv, ale naživo lidé už takoví hrdinové nejsou.

Jinak mi říkal naučené věci o politice jako běhu na dlouhou trať (když jsem se ptal, jestli nepromrhali a stále nepromrhávají svůj potenciál, když nedokáží více zacílit na prvovoliče, kteří je třeba ve studentských volbách preferují). Slyšel jsem také přirovnání k rozoranému hřišti (otázka na skutečnost, že v parlamentu už nezůstalo moc nepopulistických a demokratických stran, takže jim nezbyde nic jiného než spolupracovat s ČSSD).

Pozitivem bylo, že jsem měl s sebou Vojtu Svobodu (zde je s ním rozhovor), nadšeného zájemce o politiku, který si mohl politika ohmatat naživo a pokusit se ho přesvědčit k přednášce na své akci.

A co mé dojmy? Hlavně profík. Perfektně padnoucí sako, parfém, který dráždil ženské v mém okolí, úsměv, který by mu mohla závidět leckterá hlasatelka, nebál se hovořit s nikým od Standy Holuba po soubor učitelek, vždy měl v zásobě nějaký vtip. Při běžném pokecu nezatlačoval člověka do kouta, nesnažil se ho intelektuálně přebít, na pivo příjemný společník.

Sobotní večer jsem trávil na dokském zámku, na dalším pokračování festivalu Lípa Musica. Pro mě to byl letos Radek Baborák podruhé, včera v roli hráče na lesní roh. A k němu krásná harfenistka Jana Boušková. Jeden z nejlepších koncertů, na kterých jsem byl. Vše si sedlo: teplý podvečer, opravený sál, narváno. Radek Baborák opět jízlivě vtipný. Diváci začali tleskat, když si mysleli, že je konec prvního kousku. Muzikant počkal a pak povídá: „Tak ještě jednu větičku.“

Neděle

 Dnes jsem už stihl vylézt na Kalich – je to pro mě první výstupový tábor, neboť jsem přijal výzvu vystoupat ve Středohoří tak vysoko, aby to dalo „nadmořsky“ Mount Everest.

A hádanka na závěr: Poznáte, kde je na Českolipsku tento kříž?