27/2013

Trpělivost, prosím. Kam posílat tiskovky? Budu mít práci? Mužský soprán lepší Bittové. Příští týden opět na baroko a třeba i na Gravitaci. Borného mýtus. Pavoučí obžerství.

Lidi, buďte (PROSÍM) trpěliví. Pokusili jsme se i-noviny předělat za pochodu. Já vím, taky jsem konzerva a každá změna mě vytáčí. Jako by nestačily jiné pohromy: září ve škole, bloklý počítač, smazané trasy v Garminu, Zeman na hradě a prázdné poslanecké lavice.

A kdyby šlo jen o změnu, ono leccos nefunguje. Vždyť i mně zmizela fůra článků, obzvlášť trpím kvůli seriálu o Karlovi, ten jsem si každou neděli piplal. Jen doufám, že se všechny ty databáze, o kterých nemám ponětí, někde najdou.

Kromě designu, který se někomu líbí a někomu jinému ne (tak je to u každé změny) se hlavně snažíme změnit filozofii i-novin. Už se na vás nebudou chronologicky valit všechny články jako lavina, bez ohledu na to, jestli jde o tiskové zprávy či pro nás zásadní materiály, které vznikly v naší skromné dílničce či je zaslali naši čtenáři. Ve velkém okně („slajdu“) na titulní stránce se bude točit sedm aktuálních věcí, o kterých si myslíme, že byste si je neměli nechat ujít. Až zmizí z tohoto okna, budou se ještě chvíli krčit ve sloupku vpravo od něj. Některé pro nás zásadní věci budou poměrně dlouho na horní liště.

Všechny články (včetně tiskovek třeba z kraje) pak budou nějaký čas také jako seznam pod hlavním oknem.

Ale opravdu se na všem stále pracuje, takže ještě jednou na tomto místě prosím za sebe i všechny ostatní o shovívavost.

Moje úloha? Nebudu většinu materiálů editovat jako doposud. Bylo to přece jen živelné – věrným čtenářům jistě došlo, že nejvíce článků vychází v době, kdy mám prostě čas, třeba když jsem přišel z práce. Toto bude mít na starosti Jana Kočová. Proto prosím ty, kdo nás informují o dění na Českolipsku a o svých názorech, aby své materiály posílali zejména na tento e-mail: kocova@prodeus.cz.

Já budu neprofesionální formou informovat o dění kolem nás v nedělních denících, kde si mohu přece jen pustit klávesnici na špacír, budu pokračovat v přepisování Karlova deníků. Mimochodem, po dnešním konverzačním díle už bude zase cestovat po našem regionu (a nejen po něm) a vy tak díky Atilovým obrázkům máte možnost spatřit další známá a neznámá místa. Rád bych také dále rozvíjel Štafetu a představoval vám zajímavé osobnosti Českolipska. A hodinu denně, kterou ušetřím tím, že nebudu editovat, bych rád věnoval reportážím či rozhovorům na aktuální témata a oživil rubriku Zaostřeno. (Shodou okolností si právě nyní volám s Karlem Bezuchou, nájemcem parkovišť v České Lípě. Moc se mi nezdá výhodnost parkovacích automatů, spíše byl vyslyšen jakýsi hlas ulice, na který jsem já už rezignoval.)

A teď k uplynulému týdnu. Zrovna poslouchám Ivu Bittovou. Nikoliv však Fragmenty, ale Morning Song z roku 1985. V pondělí jsem byl na jejím koncertu a musím konstatovat, že pro mě už je daleko. Tomáš Cidlina vzpomínal na stránkách Lípy Musiky (zde) na svá první setkání s touto mimořádnou zpěvačkou. Tak to zkusím taky. V osmdesátých letech jsem ji miloval. Teď budu pro některé kacíř: spolu třeba s Bárou Basikovou nebo Ilonou Csákovou. Zatímco dvě zmíněné jsem přestal poslouchat, páč sestoupily do hlubin kolotočových odrhovaček (a já je chtěl živelné v Precedensu, Stromboli nebo Lauře), Ivu Bitovou jsem musel ze svého portfolia vyškrtnout, protože jsem jí už nerozuměl. Už jsem se v její hudbě neměl čeho chytit.

V pondělí to bylo pro mě o to těžší, že jsem měl za sebou devět hodin ve škole. Prvních třicet minut koncertu jsem protáčel hlavou úplně něco jiného. A když jsem se chytil, nechal se unášet její hravostí a hledal v její muzice motivy, byl konec. Pár klipů pro vzpomínání:

V sobotu jsem se potkal s úplně jinou náladou a vyrazil na koncert Roberta Crowea do Jezvého. Byl jsem napjatý, jak na mě zapůsobí soprán v mužském podání. A byl to nářez – jen spustil, málem mi vtrhly slzy do očí. Někteří posluchači se na interpreta raději nedívali, protože vizáž nekorespondovala s tou nejvyšší polohou lidského hlasu, Sarah Brightman vypadá zkrátka úplně jinak. Bylo to stejné jako kdyby Belmonda nadabovala Bohdalka.

První část koncertu byla hodně na vážno, v poločase si vzal slovo varhaník Michael Eberth, prohlásil, že zdejší varhany mají překvapivě skvělý zvuk, a tak se po zkoušce rozhodli využít i je. Teď to byl teprve ten správný sound, který přehlušil i zvuky projíždějících aut. Navíc repertoár byl v druhé části sám o sobě veselejší.

Koncert byl navíc poučný. Jeden si uvědomí, jak pokrytecká to byla doba, když v barokních operách ty největší válečníky, potažmo tedy většinou masové vrahy, zpívali kastráti.

Než bude oficiální video, tak aspoň jedno odjinud:

Úvodní koncert celého festivalu stihla i manželka a shodli jsme se na tom, že letos má akce snad nejúžasnější atmosféru z minulých ročníků. A také je zatím všude plno. A to jsme se jen doslechli o vystoupení Pražského komorního baletu, který už teď někteří účastníci považují za vrchol festivalu, za naprosto odzbrojující zážitek. Jen škoda, že se zatím nepohnula rekonstrukce divadla, aby podobné akce proběhly v důstojnějších podmínkách.

No a taky jsem byl na výletě na Mácháči a vylezl na Borný (teprve poprvé), tak to tady vyšperkuju dvěma fotkami pro zpestření. Víkend se povedl, ne?

Jo, ještě jednu fotku jsem chtěl přidat. Diskutovali jsme zrovna ve zmíněné pondělí se studenty o etologii, instinktech atp. A já šel den před tím z Brandýsa do Boleslavi přes nový most a zjistil, jak všechny lampy jsou velké megapasti plné pavoučích sítí, v nichž probíhají oslavy obžerství. Kterého jedince tohle napadlo prvního a vylezl nahoru? Jak se to rozneslo mezi ostatní? Příroda mě vždy bude fascinovat.

Co nás čeká v kultuře příští týden?

V Crystalu už dávají Donšajny Jiřího Menzela, ale já se jich bojím. Spálil jsem se Líbankami a nechci si zkazit dojem z dalšího českého scénáře. To mě více láká amerikánština s názvem Gravitace. Sice není natočena podle stejnojmenného románu mé oblíbenkyně Tess Gerritsen, ale i tak si myslím, že by to mohlo být mé gusto. Crystal film promítá od 3. října. V pátek si dopřeji svůj poslední koncert Lípy Musiky a zase baroko. Tentokrát v komorním prostředí kostela sv. Barbory u Zahrádek a při svíčkách.