Mám za sebou náročný týden v Jizerských horách, na škole v přírodě naší školy. Garmin hodinky mi ukazují 21 hodin spánku za pět nocí, žádná hitparáda. Sedmáci usínali po půlnoci, prckové se probouzeli v šest s dotazem na rozcvičku. Jen teda musím přiznat, že ta pátá noc nejde na vrub dětem, ale na večírek, který jsme měli ve vinařství v Jeviněvsi.
Moc jsem neměl rád zájezdy „na Moravu“. Vždy jsem se z nich nějak vyvlékl, a nakonec se za 25 let své učitelské praxe zúčastnil jen jednoho podobného. Jeviněves je však za normálních okolností od Lípy vzdálena jen hodinu cesty. Normálními okolnostmi myslím situaci, kdy na trase není rozmístěno 11 semaforů.
Už jsem o Jeviněvsi asi psal, protože jsme ji objevili během naší pouti na Říp, ale raději připomenu, protože je to hodně dobrý tip pro firemní akci, svatbu, soukromý výlet. A proč neudělat reklamu dobré věci? Zde jsou jejich stránky. K dispozici je několik pokojů od dvoulůžkových až po jeden s asi 14 lůžky. Pan majitel je nadšenec, se kterým se dá hovořit o všem možném. V pátek jsme se spolu bavili třeba o Moldávii, Ukrajině nebo Libyi, kde pracoval, než se vrhl na víno.
Co se týká vína, nejsem žádný znalec, ale řekl bych, že hodně experimentují, takže některá jsou lepší, některá horší. Udělali nám občerstvení, bavit jsme se mohli, do kolika jsme chtěli. Celý areál mi hodně připomíná vinařství někde na Balkáně. A docela do toho zapadá i servírka Anička, na kterou je jedno telefonní číslo v kontaktech. Opravdu holka na svém místě, která neodmítne s čímkoliv pomoci, ale zároveň umí víno prodat.
Ale zpět k Jizerkám. Bydleli jsme v jcampu v Novém Městě pod Smrkem. I to je dobrý tip. Jde o původní školu v přírodě, takže většina chatek je udělaných tak, aby se do nich vešla právě jedna třída. Čtyři velké pokoje a pak jeden malý pro dva učitele s vlastní sociálkou. Starší kolegyně to braly jako luxus, kolega, který k nám přišel z neučitelského prostředí, byl trochu zděšen. No, jako učitel jsem spal v tělocvičně, pod pracovním stolem v dílně, v sokolovnách společně s padesáti dětmi, takže mě už nepřekvapí vůbec nic.
V areálu ale postavili pár apartmánů, které využívají buď bohatší školy, anebo cyklisté, kteří chtějí využít desítky kilometrů singltreků, které v této části Jizerských hor vznikly. Ty jsou opravdu zdejším fenoménem.
První dva dny jsme zkoušeli s dětmi natáčet krátké reportáže pro rodiče, ale pak už jsme přidávali jen fotografie. Docházely síly.
Po návratu do Lípy jsem chtěl aspoň na chvíli vyrazit na kulturu. Slyšel jsem hudbu z centra, ze které se vyklubala Karlova lípa naděje. Bohužel, hasiči odjeli na Moravu, takže sešlo z hasičské fontány nad Ploučnicí. Přispěl jsem Hašanovi, když jsem si nechal namíchat koktejl ze zbytků ve Smarty baru a pak už jen pokecal. Přišel jsem pozdě. A jedna velká poznámka: udělat akci v centru bez jediného mobilního WC byl dost velký úlet. Jako zásadní vzpomínka mi zůstanou pohledy na lidi očůrávající všechny keře od vodního hradu až po Děčínskou.
Samozřejmě jsem ovlivněn časem mého příchodu, ale údajně se vybralo hodně přes sto tisíc na Jiříčka Ullmana. Petr Skokan natáčel jak zběsilý, tak určitě více bude na jeho youtube kanále.