26/2018

Ještě jednou prázdninově. Samozřejmě vnímám blízkost podzimních komunálních voleb a ochotu politiků si se mnou povídat.

Nabídl jsem proto některým subjektům, že jejich kandidáty představím v rámci svého seriálu Štafeta. Bohužel stále ještě nejsou známé oficiální kandidátky.

Nejrychlejší byl Ondra Víteček, který se shodou okolností právě včera oženil a mně až teď došlo, že jsem se s ním v rozhovoru bavil jako se ženáčem. Tak fajn, že si to během týdne nerozmyslel. Štafeta s ním byla naprogramovaná na předchozí pondělí a najdete ji zde.

Některé strany jsem neoslovil, některé mi neodpověděly, o některých ještě nevím, že sestavily kandidátky.

Ale teď ještě prázdninově. Od minulého deníku jsem se podíval do dvou destinací. Do těla jsem si dal v Beskydech a u moře jsem se válel na Ukrajině.

V Beskydech jsem stihl dvě zaznamenáníhodné túry. Obě představovaly tisícimetrové převýšení, ale lišily se počtem lidí na trase. Z Hostašovic na Velký Javorník se průběžně stoupá na šest vrchů a nebýt závěrečného kopečku, tak jsem turisty napočítal na prstech jedné ruky. To Lysá hora, královna Moravy, je jiný šálek kávy. Sice se na ni dá vyjet jednou denně autobusem, ale přesto se na ni vydávají stovky lidí pěšky. A na vrcholu je čeká několik hospod a bufetů. Tentokrát jsem šel z Visalají. Přišlo mi to více na pohodu, ale je to krpál jako odevšud. Krásné výhledy už od začátku.

Trefou za všechny prachy bylo koupání v Oděse. Když si mám na dovolené odpočinout, nechci moc počítat. V Oděse je sice asi dvakrát dráž než v Podkarpatí, ale stále levněji než u nás. Jste tak u moře, z balkónu se koukáte přímo na pláž, a když si vyjdete na večeři, tak i když se nacpete k prasknutí a dáte si dobré víno, nezaplatíte více než dvě stovky. Přitom cesta z Prahy s Českými aeroliniemi netrvá ani dvě hodiny. Cestovat po Oděse se dá různými způsoby, třeba tramvají na necelé tři koruny, anebo taxíkem. Jo, taxikáři jsou horší než u nás. Na letišti k vám přiskočí a nabízí odvezení kamkoliv za čtyři stovky. Ale stačí jim říct, že minule jste jeli za sto padesát. Nakonec Uberem za 135 hřiven.

Můžete jít na luxusní pláž s pokojem oddycha, celodenní a hlavně celonoční diskotékou, s nějakým na Ukrajině populárním dýdžejem, drinky zdarma atd. Ale pokud jdete na veřejnou pláž, musíte počítat s trochu balkánštějším pojetím. Vyzkoušel jsem různé kategorie – placenou pláž, lidovou pláž i nudistickou, kde je trochu jiná atmosféra než třeba u nás na Lhotě. Slouží totiž k seznamování, zejména homosexuálů.

Na Ukrajině miluju to jejich pojetí kapitalismu. Někdo dělá dobré kořalky, tak si prostě otevře krámek s drinky, jiný na ulici vaří kafe a další zkouší prorazit s vlastní zmrzlinou. Sice občas někdo vydává nějaký doklad, ale jinak to s daněmi asi moc nehrotí. Samozřejmě je to pak vidět na těch věcech, které u nás obstarává stát – třeba na úklidu nebo stavu silnic.    

Pokud to byl pro vás dobrý tip, klidně se ozvěte, dám vám řadu cenných rad. Jo, a Oděssa to jsou také památky, nostalgie, ruština ...

V Beskydech mě dostihly dvě zprávy, ze kterých mě mrazí ještě nyní. Jeden syn je v armádě, druhý jezdí denně do Mladé Boleslavi. A tak číst jeden den o mrtvých vojácích v Afghánistánu a druhý den o děsivé bouračce v Doksech, při které zemřeli mladí lidé vracející se z noční směny, vám nezajistí klidné sny.

Je velká obsese číst si komentáře pod články. Obzvlášť když se vás nějak dotýkají. Je legitimní diskutovat o tom, jestli má nasazení našich kluků někde v asijských horách smysl, ale ve většině diskusí se zapomíná na jednu věc. Pokud má mít naše armáda nějakou úroveň, musí být její vojáci dobře připravení. A návyky, které získají při nasazení v Afghánistánu, by nikdy nezískali při cvičení kolem Vyškova. I studenti Univerzity obrany rozlišují své učitele a velitele podle toho, jestli mají za sebou misi nebo nemají.