22/2020

Už v některých minulých letech jsem musel řešit dilema, jestli jet s partou na vodu nebo jít na Všudybud.

Občas jsem stihl oboje, když byly akce během jiného víkendu. Letos to pro změnu vypadalo, že nebude ani jedno.

Když se začala opatření uvolňovat, improvizovalo se a dříve jsem kývl na vodu. Byť se nakonec nejelo do Polska (i když i to by možná nakonec šlo), ale sjeli jsme kus Jizery. Mimochodem na zkušenosti ze sjíždění polské řeky Bobr, kterou jsem popsal loni zde, se mě ptají lidi stále. Naposledy minulý týden.

Z Jizery jsem znal nejvyužívanější úsek z Malé Skály do Dolánek, kterou jsem několikrát jel se studenty. Z Malé Skály na raftu, zpět na koloběžce. Za pěkného počasí malá dálnice.

Tentokrát jsme v deseti jeli z Dolánek do Bakova nad Jizerou. Jizera je řeka mého dětství. Kdysi se pravděpodobně vlévala do Labe širokou deltou, která končila u nás ve Staré Boleslavi. Když byly povodně, stala se tůň, které jsme říkali Staré Labe, tokem. Jizerou jsme se brodili pod mostem mezi Káraným a Novým Vestcem. Krásný je pohled na současný soutok od Lázní Toušeň. Tentokrát jsem Jizeru zažil zase trochu jinak. Hlavně její divoké břehy s nálety vrb a olší. S padlými stromy, ze kterých loví ledňáčci. S ondatrami, volavkami, několika druhy konipasů atd. Člověk v dáli slyší dálnici, ale přitom si připadá jak při cestě do pravěku. Občas voda zmizí do náhonu starého mlýna nebo na turbínu malé elektrárny. Skalním vodákům určitě vadí olej před Bakovem, absence šlajsen nebo přetahování kolem jezů, ale ze mě už skalní vodák nebude, já si více užívám ty ptáky na břehu. A všichni ze mě mají srandu, jak jsem opatrný. Bál jsem se i počasí. Teploty nic moc a předpověď s časnými přeháňkami. Mokli jsme hodně v pátek večer. Pršelo v noci. Ale v sobotu a hlavně v neděli nás mraky během jízdy obepluly. Spali jsme v Příšovicích (zadarmo) a na Vostrově u Mnichova Hradiště (stokoruna za jednoho, za to solidní zázemí, včetně záchodů a kuchyňky). Pivem víkendu se stala třináctka z bakovského pivovaru Garp, kterou točili na Vostrově. V Bakově jsme na večer dokoupili ještě jejich další produkty – lehkou letní jedenáctku nebo žitný speciál.

Ještě pár fotek. Některé jsou moje, některé Marka Špiky.

Alej roku

Hodně jsem se angažoval v minulém ročníku ankety Alej roku. Nominoval jsem svou alej, a pak nejen ji propagoval. Od 4. června až do konce letošního října mohou lidé nominovat nejkrásnější aleje nebo stromořadí v desátém ročníku. Stačí zaslat fotografii s krátkým příběhem na web www.alejroku.cz. V Libereckém kraji loni zvítězila lipová alej na Křížový vrch u Cvikova, celorepublikovou vítězkou se stala památná alej u Rakovnického potoka. Zkusím si opět najít nějakou svou a trochu ji zviditelnit.

Město v pár větách

V Městském parku konečně došlo k odhalení dlouho zakryté sochy. Pomník je věnovaný malíři a pedagogovi Eduardu Steffenovi, který se na konci 19. století významně zasloužil o rozvoj České Lípy. Zastupitelé města Česká Lípa minulý týden odsouhlasili výkup pozemků o celkové v areálu bývalé železniční stanice Česká Lípa - město. To vnímám jako velmi pozitivní zprávu. Z města zmizí další ostuda. Vedení města nezahálí. Je sice otázkou, kolik projektů se dotáhne do konce, ale jinak není týden, aby nevyslalo ven pozitivní zprávu. Rekonstrukce divadla, náměstí, vyhořelé budovy, vykoupení ostudného nádraží, zboření podchodu. Otázkou je, jestli na všechno bude. Obzvlášť, když se očekává, že daňové výnosy města klesnou o 172 milionů.   

Něco na závěr

Už jsem viděl označení záchodu všelijakými symboly, ale v jedné turnovské restauraci se s tím nepárali.