13/2014

Proč neměl hrabě Kinský rád sedláky z Pihelu? Kolik strážníků bude v noci v akci? Poslední doškářovina. Kolik stojí rekonstrukce Pekla? Chutnalo mi ve sklípku, fotky ze Sedla.

Nejprve jsem nakoukl do pošty, nějak se mi tam nahromadila korespondence v kolonce „pozdější využití“.

Momentálně mám nejvýše (řazeno časově, nikoliv podle významu) e-mail od Josefa Doškáře. V redakci nám po čase došla trpělivost a zablokovali jsme panu zastupiteli do diskusí přístup. Teď po Boru rozhlašuje cosi o cenzuře a návratu starých pořádků. Mně ani tak nevadilo, že má na některé věci jiný názor, skousl jsem i jeho urážky, ale konečnou pro mě osobně byly výhrůžky ostatním diskutujícím trestními oznámeními či upozornění, že si veškeré diskuse ukládá k dalšímu použití. Zloděj zkrátka křičí: Chyťte zloděje!  (Pro toho, kdo o Josefovi Doškářovi nic neví, nabízím můj report z návštěvy u něj doma – zde a zde.)

A aby neřekl, že nemůže na můj text nijak reagovat, účet jsem mu před chvíli uvolnil. Třeba si už uvědomil, co vedení redakce i-novin vadilo, a bude se chovat kultivovaněji. Teď jsem zvědav, jestli mi napíše, že jsem pedagog srdcem i duší, když se ho snažím vychovávat, nebo jestli mi jako mnoha jiným vzkáže, že žádný strom neroste do nebe.

Pak tady mám tiskovku města o posílení nočních hlídek městských strážníků. Vedení města konečně vyslyšelo neúnavné kritiky a po letech se snaží, aby byla městská policie vidět i jinde než u špatně parkujících aut. Místo tří tak bude v noci sloužit hned sedm lidí, z nichž pět v terénu.

Starostka k tomu uvedla: "Chtěli jsme celý systém nejdříve vyzkoušet, zda přinese kýžený efekt. A myslíme si, že noční hlídky nyní fungují mnohem lépe. Daří se nám teď častěji chytit ty, kteří noční klid ruší, častěji se na nás také obrací lidé, protože strážníky v ulicích fyzicky vidí. Výsledky jsou patrné i ze statistik, které máme k dispozici. Například ve srovnání s loňským začátkem roku jsme během letošního ledna a února bary a restaurace kontrolovali pět set čtyřicet jedenkrát, v roce 2013 jen sto třikrát."

Jsem teď zvědav, kdo první bude kritizovat, že nás městská policie bude stát o šedesát tisíc měsíčně více.

Mám tu také zápis z kontrolního dne v NPP Peklo. O jistých omezeních týkajících se turistiky v údolí Robečského potoka jsme informovali například zde. Jen pro zajímavost: už v únoru bylo pokáceno 140 stromů, většinou jasanů. Peklo se pro tento rok oficiálně stává stavbou a bude v něm rozmístěno několik nových laviček horských, některé dokonce zastřešené, časem se tam objeví tabule EU. Z části turistického chodníku bude odstraněna hrabanka. Vymění se lávka. Zanedbatelná není částka za rekonstrukční práce - asi čtyři miliony korun.

Já jsem letos ještě v Pekle nebyl, manželka si však bledule nenechala ujít, tak přikládám pro atmosféru některé její fotky. Jsou už čtrnáct dnů staré.

Asi bych měl něco napsat o svém výletu do sklípku, když jsem ho tady minule avizoval. Ochutnal jsem řadu vín, ale žádné mě nenadchlo tak, abych si ho vezl několik litrů domů. Například do sklípku, který jsme před lety objevili při velikonoční poznávačce v Alsasku, jsem se musel po čase vrátit a z přivezených zásob nám v baru ještě něco zbývá. Zaujaly mě spíše Bílovice jako takové. Městečko s největším množství sklípků v Česku – asi 680, zřejmě tam bude i největší koncentrace milionářů, což místní rádi přiznávají. Byli jsme ve dvou moderních sklípcích, vybudovaných bez nějakých kompromisů co se týče plánů architekta či použitých materiálů. Provozy byly moderní, samý nerez, neměl jsem pocit nějakého vína pro Pražáky apod.

Tento víkend jsem si vyšlápl na Sedlo, to je zase jiný typ zážitku. Nebyl jsem tam asi 14 let a potěšující je, že se tam nic nezměnilo. Na nejvyšší vrchol Českého Středohoří na této straně Labe se musí poctivě vystoupat po svých. Odměnou je klid, prales, skalní město z vyvřelin a několik vyhlídek (bohužel pro mlžný opar ne moc využitelných). Vyběhl jsem i na sousední Malé Sedlo, kam nevede ani pořádná pěšina, takže je ještě opuštěnější, ale nabízí jen jednu vyhlídku. Pár fotek:

Ještě bych vás rád upozornil na svůj další seriál v rubrice Zaostřeno – o našich partnerských městech. Zatím vyšly dva díly (zde a zde). Bude to různorodé, protože třeba kvůli představení norského Molde jsem vyhrabal staré deníky. Dozvíte se tak nejen to, jaké je město, ale i jací jsou Norové a jaký jsem já, ztracený mezi fjordy. Na dotazy mi odpovídali i zastupitele, někteří obsáhleji, někteří si hrají na opozici snad v každé situaci, kterou život přinese. Své fotografie z cest mi poskytl Miroslav Hudec. Dokonce uvažuji, že do prázdnin navštívím poslední partnerské město, v němž jsem ještě nebyl. Další díl vyjde už zítra.

Také jsem pro sebe objevil hračku, která mi ukazuje, ze kterých států se čtenáři k článku dostali. Buď náhodně, nebo třeba proto, že bývalí studenti gymnázia jsou rozeseti po celé Evropě. Sice mi nesedí kvantita, jiné dva měřáky signalizují daleko vyšší počet čtenářů, ale i tak mě baví čekat, jestli se k mému textu probojoval někdo v jiném státě. Takže občas do textu vložím následující tabulku, obzvlášť tehdy, když díky kontextům budu očekávat, že se nějaké vlaječky objeví. Třeba vás to bude bavit (některé to baví, to už vím, páč mi to řekli :o)).

Co podnikat příští týden? V úterý se v rámci kina ART bude v Novém Boru promítat polský film Andrzeje Wajdy Walesa: Člověk naděje. Ve čtvrtek bude Vladislav Jindra v borském Navrátilově sále přednášet o tom, proč neměl hrabě Kinský rád sedláky z Bukovan a Pihelu. Ten samý den vstoupí do kin režijní debut Jiřího Mádla Pojedeme k moři. V pátek se v KD Crystal zastaví turné Dana Bárty. Kdo jste ještě neviděl Hořící keř, máte šanci v sobotu - v kinu Crystal proběhné mimořádné uvedení tohoto snímku Agnieszky Holland.