12/2020

A mám prozatím po karanténě. Myslel jsem, že těch 14 dnů bude náročnějších.

Nakonec byly nejhorší víkendy. Za prvních pět dnů jsem si natolik zvykl na to být čtrnáct hodin v kuse spojený s žáky přes všechny možné aplikace, že když nastala sobota, cítil jsem prázdnotu. Filmy, které jsem si stáhl, jsem ani všechny neviděl, přišlo mi to málo akční. Raději jsem se snad po osmi letech vrátil k hraní Dobyvatele.

Do té doby, než mi nějaký debil během rvačky poškodil auto, jsme doma jako největší problém řešili příběh piva vypadlého z lednice. Dal jsem ho tam já blbě, nebo s něčím manželka špatně manipulovala? Naprosto nám to nabouralo pitný režim do konce karantény.

I díky mně se Jonáš (rozhovor zde) stal nejznámějším nakaženým v Česku. Volali mi z Novy, objevil se ve většině deníků, včetně Blesku, i na obrazovce Primy. Nejprve jsem se zděsil, jestli jsem se nezúčastnil mediální masírky, ale myslím, že Jonáš nakonec sehrál významnou roli v tom, že lynč není cestou z krize. To zlo, o kterém jsem psal v minulých dvou denících, navenek trochu vyprchalo. (Pravdou je, že bych ale výše zmíněného debila kopajícího do mého auta viděl lynčovaného docela rád).

Tím pivem situaci zlehčuji. I já řeším zásadní věci. Po dvaadvaceti letech jsem musel zrušit Expedici. Měli jsme jet do Bosny, a přestože už na gymplu neučím, plno jsme měli za několik minut. Nejen, že jsem se na bývalé studenty těšil, a že jsem se těšil do Bosny (kde jsme měli navštívit i paní velvyslankyni), navíc všichni účastníci přijdou o část záloh. Teď jen řeším, kolik to nakonec bude, protože část peněz šla na nevratné zálohy v bosenských hostelech. Naštěstí jsem se zatím moc nesetkal s kritikou, spíše mě překvapilo, že padl i nápad to v cestovním ruchu nechat. Lidi v něm teď na tom budou mnohem hůř. Cestovní průmysl prakticky během týdne zkolaboval.

 (Ne)pobavilo mě vyjádření Ministerstva pro místní rozvoj: „V současné situaci, kdy byl vyhlášen nouzový stav a dochází k uzavírání hranic s omezeními pro cesty našich občanů i cizinců, což nemá v historii moderního státu obdoby, je jen obtížné zcela přesně posoudit veškeré právní vztahy, které se týkají různých aspektů vztahů zákazníků a cestovních kanceláří či agentur. Stejně jako se situace každým dnem mění, budou i vyjádření ministerstva aktualizována a doplňována. Zákazníkům v době mimořádné situace doporučujeme, aby postupovali především s ohledem na vlastní zdraví a zdraví dalších osob. Vyřizování záležitostí, které nejsou naprosto nezbytně nutné, doporučujeme odložit na dobu po uklidnění situace, kdy se provoz cestovních kanceláří vrátí do běžného režimu. Při výkonu práv v době nouzového stavu by k sobě účastníci smluvního vztahu měli přistupovat ohleduplně, s trpělivostí a přihlédnutím k mimořádné situaci, v níž se druhá strana může nacházet. Zákazníci by měli brát v úvahu, že v důsledku současné tíživé situace je na cestovním ruchu je existenčně závislých mnoho zaměstnanců, jejich rodin i podniků. I s nimi je třeba být v současné těžké době solidární.“

Ani ministerstva nevědí, jak se k nastalé situaci postavit.

Měl jsem část úspor ve fondech i přímo v akciích. Byl jsem vždy šetřivý, takže dnes si říkám, jestli jsem si neměl raději dopřát jednu velkou cestu třeba zase do USA, Kanady. Chladnokrevně jsem za zbylé dolary aspoň přikoupil kousíček Applu. Třeba už takhle levný nikdy nebude.

Naopak, co mě tento týden uspokojovalo, to bylo vytváření videí na prvouku. Vychytal jsem největší problém prvního dílu z minulého týdne a užíval si natáčení. Děti i rodiče reagovali skvěle a z mého večerního vysílání se stal takřka interaktivní pořad. Musel jsem si vytvořit složku, do které jsem si přes den ukládal fotky, které ke mně dorazily. Začalo mě to tak bavit, že jsem si přečetl příručku o tom, jak se stát youtuberem. Použil jsem tři triky a u prvního videa mi stoupla sledovanost na trojnásobek. Samozřejmě, že jedním z těch triků je sdílet, sdílet, otravovat. Takže tak činím.

Přeji vám jako tradičně v posledních denících: Držme se! Podle mě nastávají dva zásadní týdny, které teprve ukážou, jak jsme silní.

Aspoň něco z domácího karanténního archivu:

Byl čas na pečení

Virtuální oslava Dne učitelů s kolegyněmi