1/2016

Deník v pubertě. U stánků na levnou krásu. Jak sehnat lístky do divadla? Patrioti na Ještědu. Melanie Scholtz či nový Tarantino, nový rok startuje na úrovni.

Chtěl jsem shrnout dění za dva týdny, kdy jsem si dal od deníku pohov. Ale jakmile jsem zjistil, že začínám psát deník s pořadovým číslem 1/2016, dal jsem se do pátrání po informaci, odkdy vlastně deníky do i-novin píši. Nejstarší jsem nalezl z dubna roku 2002.

Popisuji v něm, jak jsem se přestěhoval na sídliště Sever.

„Pro jistotu jsem nahlédl do dvou bytů, jejichž ceny se pohybovaly v relacích mně dostupných. První byl i v jasný den pohroužen do téměř neproniknutelné tmy, neboť před okny se zadařilo ztepilému smrku. Marně jsem manželce připomínal pohádku o dr. Voštěpovi a popisoval jí, jak nám bude dobře, až si na dřevem vonícím pařezu s dětmi pochutnáme na chlebu s tvarohem. Pohyby hlavou jasně vyjadřovaly její zamítavý postoj. Druhý byt z nabídky hned několika kanceláří zřejmě sloužil bývalým nájemcům k chovu kopytníků. Kutil Tim by nezaváhal, ale mé manuální dovednosti mi nedávaly naději uvést byt do takového stavu, abychom jej mohli v brzké době osídlit. Rozhodnutí nezměnila ani cena, která doslova padala před očima.

Nakonec jsme dali na náhodu, přečetli si vývěsku na náměstí a slušně vystupujícím manželům zaplatili kulatý obnos za byt v méně lukrativní čtvrti. Všechny své spoluobčany mám nyní ze svého jedenáctého patra jako na dlani a mohu o nich psát příběhy.“

Nyní aspoň heslovitě k uplynulým čtrnácti dnům.

Nedá mi to, abych se nevrátil ke stánkům na náměstí. Jak už to u mě bývá, nejsem schopen zaujmout jednoznačný postoj. Myslím si, že vyčítat vedení radnice, že se snaží něco dělat, je z principu chyba. Já jsem chodil během Vánoc na náměstí rád, prostředí bylo důstojné a rekord v počtu otevřených stánků se nakonec zvedl na dvanáct kousků. Až na jednu výjimku jsem vždy potkal aspoň jednoho člověka, který byl ochotný si se mnou dát svařák či grog.

Mohla by to být dobrá tradice, kdyby se nezačala budovat pozdě. Takový Úštěk už zkrátka nikdy nedoženeme. On ale Zhořelec taky nikdy nebude Drážďany. Ale to asi nemůžeme vyčítat Romaně Žatecké a spol. Naopak, je věcí Českolipanů zvednout zadky od televizí a občas se projít. Moc se nedá počítat s tím, že by sem v budoucnu najížděly autobusy plné Němců.

Trochu pochybuji o sortimentu. To hračkářství roztahané kolem jednoho ze stánků se mi nezamlouvalo. Také nedokážu odhadnout životnost budek. Ale zřejmě odpovídá ceně.

Silvestrovské představení v divadle už jsem vychválil například ve včerejším žebříčku (zde). Opravdu si myslím, že DK Jirásek je momentálně výstavní síní celé České Lípy. Došlo k ideálnímu skloubení starší a nové generace herců, což právě ve Třech mužích na palubě bylo dáno na odiv. A mezi tím vším „pes“ Pavel Landovský a především Dita Krčmářová. V ní vidím ten nejpozitivnější prvek.

Sehnat lístky však nebyla žádná sranda. Nejprve jsem pro ně zašel do KD Crystal, na pokladně jsem našel ceduli, že vstupenky jsou k sehnání v kancelářích. Na všech kancelářích byl nápis dovolená. No dobrá, zarezervuji si je přes net, vyrazím v předstihu a vyzvednu si je přímo v divadle.

Jaké však bylo mé překvapení, když mi rezervace místo obvyklých několika dnů skončila ještě ten večer.  Naštěstí se na stránkách Kultury Česká Lípa objevila hláška „Již rezervované vstupenky byly automaticky prodlouženy v jejich platnosti na místa konání akcí!“

V divadle ale bylo vše opět jinak. Na mých sedadlech seděla kolegyně Homolová s manželem . V pokladně mi vydali vstupenky pana Berta a pan Bert, aspoň podle úsměvů Dity Krčmářové, také na schodech neseděl.

Na jednu stranu chce město, aby se lidé přes svátky bavili, na druhou stranu nesežene jednoho fungujícího člověka ve své příspěvkové organizaci.

Přes Vánoce jsem uskutečnil pár výletů. O jeden jsem se s vámi podělil zde. Další uskutečněný podobným stylem snad popíšu během týdne.

Také jsem splnil sen manželce a přespali jsme na Ještědu. Patriotům doporučuji. I když to není zrovna levná záležitost. Noční cesta prázdnou lanovkou, ranní čekání na východ slunce, vynikající víno, úslužný personál, pocity jako v raketě a pak pěšky na Českolipsko. Určitě jeden z top zážitků celých Vánoc.

A co příští týden? Koukal jsem, že vás dost běhá v noci po stadiónu. To přejde .

V úterý se U Bílýho černocha uskuteční odložený koncert Melanie Scholtz. Ve středu vystoupí v Jiráskově divadle Spirituál Kvintet. V sobotu lze vyrazit do Jablonného, kde v Bazilice proběhne Novoroční koncert. Bach, Vivaldi, Händel... Ten samý večer taky nastupuje do kin Osm hrozných. Více než tříhodinová novinka Quentina Tarantina.